Přitom se jedná v převážné míře o jednoduché tlakové nádoby s velmi jednoduchou obsluhou (vzdušníky kompresorů). Přesto byla při kontrole v zimním období (provedené v pondělí před spuštěním kompresoru) zjištěna 300 litrová nádoba kompresoru Orlík, jejíž pojistný ventil byl důkladně zarezlý.

      Tlakoměr chyběl a nádoba byla minimálně z jedné poloviny plná zamrzlého kondenzátu. Po převezení do dílny a rozmrznutí kondenzátu bylo zjištěno, že je nádoba ve svárech na 2 místech poškozená. Jednalo se o místa přivaření obou klenutých den k válcové části nádoby v její spodní části. Větším překvapením bylo však zjištění, že odkalovací kohoutek byl plně fiunkční a ke zničení nádoby vedla pouze zanedbaná údržba.

      Při dalším šetření se prokázalo, že nikdo z pracovníků, kteří kompresor s TNS používali, nejen že neměli předepsanou kvalifikaci, ale ani je nikdo neseznámil s tím, že je nutno kondenzát vypouštět, aby nemohlo dojít k poškození nádoby mrazem. Toto bylo zjištěno u organizace, jejíž vedoucí pracovníci do roku 1990 revize, školení i vedeni provozních deníků zajišťovali.

      Na závěr tohoto příspěvku si můžeme pouze položit otázku: Jak by asi skončilo zprovoznění nádoby, při němž by vlivem ohřátého stlačeného vzduchu došlo k rozmrznutí kondenzátu (při přetlaku 1 MPa).