V závodě na zpracování kafilérního odpadu byly v provozu dva parní kotle BK 6000, jeden v trvalém provozu, při nahromadění většího množství odpadu byl najet i druhý. Oba kotle byly staršího provedení, jejich plamenec byl tvořen válcem o průměru 1500 mm, zakončeným na jedné straně víkem s hořákem a na druhé straně dnem, do kterého bylo zavařeno pokračování plamence o menším průměru. Do jeho dna byly zaválcovány žárové trubky, které kompenzovaly roztažnost plamence vůči hlavnímu plášti kotle.

Kotle byly trvale napájeny čerpadly, na jejichž výtlaku byly regulační ventily řídící množství napájecí vody podle stavu hladiny v kotlích. Ventily byly ovládány automatikou.

Kotle byly vybaveny dálkovým stavoznakem Zepadif, na jehož hřídelce s ukazatelem hladiny byla připevněna objímka kontaktu, zapínajícího doplňování vody. Objímka se však na hřídelce uvolnila a kontakt zůstal v poloze minimálního doplňování napájecí vody. I když hladina v kotli a v přímých i dálkových hladinoznacích klesla pod minimální stav, k automatickému zvýšení dodávaného množství vody tak nedošlo. Topič se spoléhal na automatické doplňování a nesledoval hladinoznaky, takže došlo k takovému snížení hladiny v kotli, že se obnažila horní část plamence a došlo k jejímu vyhřátí a snížení pevnosti materiálu do takové míry, že se plamenec vyboulil dovnitř o 760 mm. V té době zjistil pravděpodobně topič nízký stav vody v kotli a proto jej odstavil z provozu. Potom, pro zajištění potřebné dodávky páry do provozu, spustil druhý kotel a první nechal vychladnout.

Popsaný stav kotle zjistil revizní technik při plánované provozní revizi. Kotel byl v té době mimo provoz a proto si nechal odklopit olejový hořák, aby zkontroloval stav plamence. Při tom zjistil výše uvedený stav a havárii kotle ohlásil orgánu dozoru. Na čelní straně vyboulení byl silný nános olejového koksu, který naznačoval, že k poškození kotle došlo před dosti dlouhou dobou a že tento byl provozován ve stavu, který byl později zjištěn.

Zajímavé bylo, že při tlakové zkoušce, která byla provedena ke zjištění ovlivnění materiálu tepelným namáháním a způsobeným vyboulením, byl kotel naprosto těsný a nikde nevznikla žádná trhlina.

Při šetření této havárie se nepodařilo zjistit, kdy k uvedené události došlo a kdo ji způsobil. Bylo však prokázáno, že nebyla prováděna řádná a pravidelná kontrola automatiky. I tato je jenom technickým zařízením, které je nutno udržovat a jeho funkci kontrolovat, aby bylo možno se na něj spolehnout.