Možné příčiny havárií kotlů parních, horkovodních, nízkotlakých a teplovodních, ale též celých kotelen.

Výbuchy lze rozdělit do několika skupin, které mají své specifické příčiny.

1. Kotel je topen bez dostatku vody

   V kotli je přehřívající se pára a zbytek vody, pod tzv. žárorysem. Tlakový celek se v místech, která nejsou ponořena do vody ohřeje na cca 500 – 600°C. Ohřátí materiálu způsobí snížení jeho pevnosti (prohnutí plamence, trubky). Dojde-li topičskou chybou, nebo poruchou napájecího zařízení k napájení takto rozpáleného kotle, rozpálené stěny se poměrně prudce ochladí a dojde k náhlým pnutím v ochlazeném materiálu. Pnutí tlakový celek nevydrží a dojde k trhlině v tlakovém celku. Trhlinou v tlakovém celku dojde k výronu páry mimo tlakový celek. Rychlost výronu závisí na velikosti trhliny. Z tohoto pohledu se zdají být bezpečnější kotle vodotrubné, než kotle plamencové. Průřez trubky škrtí protékající páru, nebo horkou vodu. U plamencových kotlů dochází k plošně větším trhlinám a proto následky havárie těchto kotlů bývají horší.

2. Výbuchy nespálených plynů v topeništi a spalinových cestách

   Při špatném hoření se z pevného paliva tvoří oxid uhelnatý a lehčí deriváty uhlovodíků. Jak oxid uhelnatý, tak uhlovodíky jsou schopny se vzduchem při určité koncentraci vytvořit výbušnou směs. Topný plyn nebo rozprášený či vypařený topný olej tvoří při určitém směsném poměru výbušnou směs také. Proto je tak důležité před zatápěním topeniště a spalinové cesty kotle řádně provětrat. U plynných a kapalných paliv je provětrávání dáno automatikou hořáku. U menších kotlů na pevná paliva záleží na topiči. Zejména je třeba mít se na pozoru při roztápění kotle, který byl odstaven do tzv. teplé zálohy. Je nutné nejprve oheň rozfoukat, tím provětrat kotel a potom teprve přikládat. Další důležitou zásadou je topit předepsaným palivem a pro zatápění pevných paliv nepoužívat hořlavé kapaliny.

3. Výbuch hořlavých prachů v kotelně

   Zvíření hořlavých prachů v kotelně může způsobit výbuch popsaný v části 2), nebo i průvan, nebo průlet ptáka. Pak následuje zážeh zvířeného prachu např. ohněm v topeništi. Za hořlavý prach může být považován téměř každý organický prach např. uhelný, dřevěný, textilní apod. Samostatnou kapitolu tvoří výbuch topného plynu v topeništi i kotelnách a to v tom případě, že nejsou dodrženy plynařské předpisy a zejména ČSN 07 0703.

Závěrem je nutné připomenout, že při pečlivém dodržení předpisů – vyhl. č. 48/1982 Sb., vyhl. č. 91/1993 Sb., ČSN 07 0710, ČSN 07 0620, ČSN 07 0703, ČSN 06 0830, ČSN 69 0012 by k smutným příhodám, které si vybrali daň i na lidských životech, nedošlo.

Související

Související témata Kotle horkovodní Nehody, úrazy, havárie