201/2012 Sb.
ZÁKON
ze dne 2. května 2012
o ochraně ovzduší
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
§ 1
(1) Ochranou ovzduší se rozumí předcházení znečišťování ovzduší a
snižování úrovně znečišťování tak, aby byla omezena rizika pro lidské
zdraví způsobená znečištěním ovzduší, snížení zátěže životního
prostředí látkami vnášenými do ovzduší a poškozujícími ekosystémy a
vytvoření předpokladů pro regeneraci složek životního prostředí
postižených v důsledku znečištění ovzduší.
(2) Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie^1) a
upravuje,
a) přípustné úrovně znečištění a znečišťování ovzduší,
b) způsob posuzování přípustné úrovně znečištění a znečišťování ovzduší
a jejich vyhodnocení,
c) nástroje ke snižování znečištění a znečišťování ovzduší,
d) práva a povinnosti osob a působnost orgánů veřejné správy při
ochraně ovzduší,
e) práva a povinnosti dodavatelů pohonných hmot a působnost orgánů
veřejné správy při sledování a snižování emisí skleníkových plynů z
pohonných hmot v dopravě.
(3) Tento zákon se nevztahuje na vnášení radionuklidů^2) do ovzduší, na
zdolávání požárů a na práce při odstraňování následků nebezpečných
epidemií, živelních pohrom i jiných mimořádných událostí, prováděné
podle jiných právních předpisů^3).
(4) Tento zákon byl oznámen v souladu se směrnicí Evropského parlamentu
a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování
informací v oblasti technických norem a předpisů a pravidel pro služby
informační společnosti, ve znění směrnice 98/48/ES.
§ 2
Pro účely tohoto zákona se rozumí
a) ovzduším vnější ovzduší v troposféře,
b) znečišťující látkou každá látka, která svou přítomností v ovzduší má
nebo může mít škodlivé účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí
anebo obtěžuje zápachem,
c) znečišťováním (emisí) vnášení jedné nebo více znečišťujících látek
do ovzduší,
d) úrovní znečištění hmotnostní koncentrace znečišťující látky v
ovzduší (imise) nebo její depozice na zemský povrch za jednotku času,
e) stacionárním zdrojem ucelená technicky dále nedělitelná stacionární
technická jednotka nebo činnost, které znečišťují nebo by mohly
znečišťovat, nejde-li o stacionární technickou jednotku používanou
pouze k výzkumu, vývoji nebo zkoušení nových výrobků a procesů,
f) mobilním zdrojem se rozumí samohybná a další pohyblivá, případně
přenosná technická jednotka vybavená spalovacím motorem, pokud tento
slouží k vlastnímu pohonu nebo je zabudován jako nedílná součást
technologického vybavení,
g) spalovacím stacionárním zdrojem stacionární zdroj, ve kterém se
oxidují paliva za účelem využití uvolněného tepla,
h) provozovatelem právnická nebo fyzická osoba, která stacionární zdroj
skutečně provozuje; není-li taková osoba známa nebo neexistuje,
považuje se za provozovatele vlastník stacionárního zdroje,
i) emisním limitem nejvýše přípustné množství znečišťující látky nebo
skupiny znečišťujících látek vnášené do ovzduší ze stacionárního
zdroje,
j) emisním stropem nejvýše přípustné množství znečišťující látky
vnesené do ovzduší za kalendářní rok,
k) imisním limitem nejvýše přípustná úroveň znečištění stanovená tímto
zákonem,
l) palivem spalitelný materiál v pevném, kapalném nebo plynném
skupenství, určený jeho výrobcem ke spalování za účelem uvolnění
energetického obsahu tohoto materiálu,
m) těkavou organickou látkou (VOC) jakákoli organická sloučenina nebo
směs organických sloučenin, s výjimkou methanu, která při teplotě 20 °C
má tlak par 0,01 kPa nebo více nebo má odpovídající těkavost za
konkrétních podmínek jejího použití,
n) organickým rozpouštědlem jakákoli těkavá organická látka, která je
používána samostatně nebo ve směsi s jinými látkami, aniž by přitom
prošla chemickou změnou, k rozpouštění surovin, produktů nebo odpadů,
nebo která se používá jako čisticí prostředek k rozpouštění
znečišťujících látek, jako odmašťovací prostředek, jako dispergační
činidlo, jako prostředek používaný k úpravě viskozity nebo povrchového
napětí, jako změkčovadlo nebo jako ochranný prostředek,
o) tepelným zpracováním odpadu oxidace odpadu nebo jeho zpracování
jiným termickým procesem, včetně spalování vzniklých látek, pokud by
tím mohlo dojít k vyšší úrovni znečišťování oproti spálení
odpovídajícího množství zemního plynu o stejném energetickém obsahu,
p) spalovnou odpadu stacionární zdroj určený k tepelnému zpracování
odpadu, jehož hlavním účelem není výroba energie ani jiných produktů, a
jakýkoliv stacionární zdroj, ve kterém více než 40 % tepla vzniká
tepelným zpracováním nebezpečného odpadu nebo ve kterém se tepelně
zpracovává neupravený směsný komunální odpad.
ČÁST DRUHÁ
ZNEČIŠTĚNÍ A ZNEČIŠŤOVÁNÍ
§ 3
Přípustná úroveň znečištění
(1) Imisní limity a přípustné četnosti jejich překročení jsou uvedeny v
příloze č. 1 k tomuto zákonu. Imisní limity jsou závazné pro orgány
ochrany ovzduší při výkonu jejich působnosti podle tohoto zákona.
(2) Přípustná úroveň znečištění stanovená podle odstavce 1 se
nevztahuje na ovzduší ve venkovních pracovištích, do nichž nemá
veřejnost volný přístup.
§ 4
Přípustná úroveň znečišťování
(1) Přípustná úroveň znečišťování je určena emisními limity, emisními
stropy, technickými podmínkami provozu a přípustnou tmavostí kouře.
(2) Emisní limity musí být dodrženy na každém komínovém průduchu nebo
výduchu do ovzduší. Emisní limity se dělí na
a) obecné emisní limity stanovené prováděcím právním předpisem pro
znečišťující látky a jejich skupiny a
b) specifické emisní limity stanovené prováděcím právním předpisem nebo
v povolení podle § 11 odst. 2 písm. d) pro stacionární zdroj.
(3) Pokud je pro stacionární zdroj stanoven jeden nebo více
specifických emisních limitů nebo jeden nebo více emisních stropů,
nevztahují se na něj obecné emisní limity. Specifický emisní limit
stanovený v povolení provozu podle § 11 odst. 2 písm. d) nesmí být
stejný nebo vyšší než specifický emisní limit stanovený prováděcím
právním předpisem pro daný stacionární zdroj.
(4) Emisní stropy se stanovují pro stacionární zdroj, skupinu
stacionárních nebo mobilních zdrojů, provozovnu^4) nebo vymezené území.
(5) Emisní stropy doplňují emisní limity s výjimkou stacionárních
zdrojů uvedených pod kódy 9.1. až 9.24. v příloze č. 2 k tomuto zákonu,
u kterých může být emisní limit pro těkavé organické látky emisním
stropem nahrazen.
(6) Technické podmínky provozu doplňují emisní limity s výjimkou
spalovacích stacionárních zdrojů o celkovém jmenovitém tepelném příkonu
50 MW a vyšším spalujících uhlí těžené v České republice a specificky
konstruovaných pro toto palivo, u kterých může být emisní limit pro
oxid siřičitý stanovený prováděcím právním předpisem, nelze-li jej
dosáhnout, nahrazen technickou podmínkou provozu stanovenou prováděcím
právním předpisem.
(7) Pro účely stanovení celkového jmenovitého tepelného příkonu
spalovacích stacionárních zdrojů nebo celkové projektované kapacity
jiných stacionárních zdrojů se jmenovité tepelné příkony spalovacích
stacionárních zdrojů nebo projektované kapacity jiných než spalovacích
stacionárních zdrojů sčítají, jestliže se jedná o stacionární zdroje
označené stejným kódem podle přílohy č. 2 k tomuto zákonu, které jsou
umístěny ve stejné provozovně^4) a u kterých dochází nebo by s ohledem
na jejich uspořádání mohlo docházet ke znečišťování společným výduchem
nebo komínem bez ohledu na počet komínových průduchů. Obdobně se
postupuje u stacionárních zdrojů neuvedených v příloze č. 2 k tomuto
zákonu. V případě, že výrobce spalovacího stacionárního zdroje neuvádí
jeho jmenovitý tepelný příkon, vypočte se jako podíl jmenovitého
tepelného výkonu a jemu odpovídající tepelné účinnosti, případně
výpočtem z jiných dostupných parametrů.
(8) Odstavec 7 se nepoužije u
a) spalovacích stacionárních zdrojů, u nichž bylo první povolení
provozu vydáno před 1. červencem 1987, pokud by celkový jmenovitý
tepelný příkon stanovený postupem podle odstavce 7 dosáhl 50 MW a více;
u těchto spalovacích stacionárních zdrojů se pro účely stanovení
celkového jmenovitého příkonu jmenovité tepelné příkony sčítají, pouze
pokud se jedná o stacionární zdroje označené stejným kódem podle
přílohy č. 2 k tomuto zákonu, které jsou umístěny ve stejné provozovně
a u kterých dochází ke znečišťování společným komínem bez ohledu na
počet komínových průduchů,
b) spalovacích stacionárních zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu
nižším než 15 MW; tyto stacionární zdroje se nepřičítají k celkovému
jmenovitému tepelnému příkonu, pokud by celkový jmenovitý tepelný
příkon stanovený postupem podle odstavce 7 dosáhl 50 MW a více,
c) spalovacích stacionárních zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu 300
kW a nižším, umístěných v rodinném nebo bytovém domě; tyto stacionární
zdroje se nesčítají,
d) stacionárních zdrojů uvedených pod kódem 8. v příloze č. 2 k tomuto
zákonu; tyto stacionární zdroje se sčítají vždy, jsou-li umístěny ve
stejné provozovně^4),
e) stacionárních zdrojů používajících organická rozpouštědla, které
typově spadají pod stejný kód podle přílohy č. 2 k tomuto zákonu; tyto
zdroje se sčítají, jsou-li umístěny ve stejné provozovně, bez ohledu na
to, zda dosahují hranice projektované spotřeby uvedené v příloze č. 2 k
tomuto zákonu.
(9) Ministerstvo životního prostředí (dále jen #ministerstvo#)
vyhláškou stanoví obecné a specifické emisní limity, technické podmínky
provozu stacionárních zdrojů a činností nebo technologií souvisejících
s provozem stacionárního zdroje, způsob stanovení emisních stropů a
emisních limitů, podmínky, za kterých jsou považovány za plněné, a
přípustnou tmavost kouře, způsob jejího zjišťování a podmínky, za
kterých je považována za plněnou.
§ 5
Posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění
(1) Za účelem vyhodnocení úrovně znečištění ministerstvo zajišťuje
posuzování úrovně znečištění a porovnání výsledné úrovně znečištění s
imisními limity stanovenými v příloze č. 1 k tomuto zákonu.
(2) Posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění se provádí pro území
vymezené pro účely posuzování a řízení kvality ovzduší (dále jen
#zóna#) a pro zónu, která je městskou aglomerací s počtem obyvatel
vyšším než 250 000 (dále jen #aglomerace#). Seznam zón a aglomerací je
uveden v příloze č. 3 k tomuto zákonu.
(3) Posuzování úrovně znečištění provádí ministerstvo stacionárním
měřením, výpočtem nebo jejich kombinací, podle toho, zda v zóně nebo
aglomeraci došlo k překročení dolní nebo horní meze pro posuzování
úrovně znečištění. Ministerstvo provádí hodnocení, zda v jednotlivých
zónách a aglomeracích došlo k překročení dolní nebo horní meze pro
posuzování úrovně znečištění.
(4) Ministerstvo za účelem stacionárního měření stanoví státní síť
imisního monitoringu a tuto síť provozuje. Státní síť imisního
monitoringu ministerstvo zveřejní ve Věstníku Ministerstva životního
prostředí.
(5) Pro vyhodnocení úrovně znečištění se použijí i výsledky měření
úrovně znečištění prováděné osobou, které bylo vydáno rozhodnutí o
autorizaci (dále jen #autorizovaná osoba#) pro měření úrovně znečištění
podle § 32 odst. 1 písm. b). Ministerstvo uvědomí autorizovanou osobu o
způsobu využití těchto výsledků.
(6) Ministerstvo vyhláškou stanoví podmínky a způsob posuzování a
vyhodnocení úrovně znečištění, cíle v oblasti kvality údajů, postup
hodnocení zón a aglomerací, umístění bodů vzorkování pro stacionární
měření, minimální počty bodů vzorkování pro stacionární měření a
referenční metody pro posuzování úrovně znečištění.
§ 6
Zjišťování a vyhodnocení úrovně znečišťování
(1) Úroveň znečišťování zjišťuje provozovatel
a) u znečišťující látky, pro kterou má stanoven specifický emisní limit
nebo emisní strop, anebo, pokud je tak výslovně stanoveno v prováděcím
právním předpisu nebo v povolení provozu, u znečišťující látky, pro niž
má stanovenu pouze technickou podmínku provozu, a
b) u stacionárního zdroje a znečišťujících látek uvedených v příloze č.
4 k tomuto zákonu.
(2) Provozovatel stacionárního zdroje zjišťuje úroveň znečišťování
měřením. V případě, kdy nelze, s ohledem na dostupné technické
prostředky, měřením zjistit skutečnou úroveň znečišťování, nebo v
případě vybraných stacionárních zdrojů vnášejících do ovzduší těkavé
organické látky uvedených v prováděcím právním předpisu, rozhodne
krajský úřad na žádost provozovatele, že pro zjištění úrovně
znečišťování se namísto měření použije výpočet. Výpočet namísto měření
se použije také v případě záložních zdrojů energie podle odstavce 8 a v
případě stacionárních zdrojů, u kterých tak s ohledem na jejich vliv na
úroveň znečištění a na možnost ovlivnění výsledných emisí stanoví
prováděcí právní předpis.
(3) Měření se provádí v místě, za kterým již nedochází ke změnám ve
složení odpadních plynů vnášených do ovzduší, nebo v jiném místě, které
je přesně definováno obsahem referenčního kyslíku. Dochází-li u
stacionárního zdroje ke znečišťování prostřednictvím více komínů nebo
výduchů, zjišťuje se úroveň znečišťování na každém z nich, pokud není v
povolení provozu podle § 11 odst. 2 písm. d) stanoveno jinak.
(4) Úroveň znečišťování se zjišťuje jednorázovým měřením emisí v
intervalech stanovených prováděcím právním předpisem nebo kontinuálním
měřením emisí. Jednorázové měření emisí zajišťuje provozovatel
prostřednictvím autorizované osoby podle § 32 odst. 1 písm. a).
Kontinuální měření emisí provádí provozovatel stacionárního zdroje
uvedeného v příloze č. 4 k tomuto zákonu.
(5) Kontinuálním měřením emisí se zjišťují emise znečišťujících látek a
provozní parametry uvedené v příloze č. 4 k tomuto zákonu. Ověření
správnosti výsledků kontinuálního měření zajistí provozovatel
jednorázovým měřením emisí provedeným autorizovanou osobou podle § 32
odst. 1 písm. a) jednou za kalendářní rok. Každé 3 kalendářní roky
provozovatel zajistí kalibraci kontinuálního měření emisí.
(6) Česká inspekce životního prostředí (dále jen #inspekce#) při výkonu
kontroly provádí měření emisí za účelem ověření plnění emisních limitů
a zjištění úrovně znečišťování. Protokol o tomto měření zasílá inspekce
bez zbytečného odkladu na vědomí příslušnému krajskému úřadu. Tímto
měřením emisí prováděným inspekcí není dotčena povinnost provozovatele
zjišťovat úroveň znečišťování podle odstavce 1 a ověřovat správnost
výsledků podle odstavce 5.
(7) Za jednorázové měření emisí podle odstavců 4 a 5 se považuje pouze
takové měření, kterému předchází oznámení inspekci učiněné
provozovatelem nejméně 5 pracovních dní před provedením tohoto měření.
Pokud dojde ke změně nebo zrušení termínu plánovaného měření z předem
předvídatelných důvodů, musí tuto skutečnost provozovatel inspekci
oznámit nejméně 1 pracovní den před původně plánovaným termínem.
(8) Provozovatel stacionárního zdroje označeného kódem 1.1., 1.2. nebo
1.3. v příloze č. 2 k tomuto zákonu nezjišťuje úroveň znečišťování u
tohoto zdroje měřením, slouží-li tento zdroj jako záložní zdroj
energie, a jeho provozní hodiny, stanovené způsobem podle prováděcího
právního předpisu, v daném kalendářním roce nepřekročí 300 hodin. To
neplatí v případě, kdy uplatněním postupu podle § 4 odst. 7 nebo 8
vzniká celkový jmenovitý tepelný příkon 50 MW a vyšší.
(9) Ministerstvo vyhláškou stanoví stacionární zdroje, u kterých se s
ohledem na jejich vliv na úroveň znečištění a možnost ovlivnění
výsledných emisí použije výpočet namísto měření, způsob, podmínky a
intervaly zjišťování úrovně znečišťování, rozsah, způsob a podmínky
zaznamenávání, ověřování, vyhodnocení a uchovávání výsledků zjišťování
úrovně znečišťování a způsob stanovení počtu provozních hodin.
§ 7
Informační systém kvality ovzduší
(1) Výsledky posuzování a vyhodnocení úrovní znečištění vede
ministerstvo v informačním systému kvality ovzduší. Součástí
informačního systému kvality ovzduší je také registr emisí a
stacionárních zdrojů, ve kterém jsou vedeny údaje o stacionárních
zdrojích a množství znečišťujících látek, které jsou vnášeny do ovzduší
ze stacionárních a mobilních zdrojů.
(2) Ministerstvo provádí na základě shromážděných dat emisní inventuru,
spočívající ve zjišťování celkového množství znečišťujících látek,
které byly v předchozím kalendářním roce vneseny do ovzduší, a emisní
projekci, spočívající v odhadu vývoje množství znečišťujících látek,
které budou vneseny do ovzduší v dalších kalendářních letech.
Ministerstvo každý rok zveřejní zprávu o ochraně ovzduší zpracovanou na
základě dat z informačního systému kvality ovzduší.
(3) Ministerstvo vyhláškou stanoví strukturu emisní inventury, metodiku
jejího provádění, metodiku provádění emisní projekce a poměr částic,
které projdou velikostně-selektivním vstupním filtrem vykazujícím pro
aerodynamický průměr 10 #m odlučovací účinnost 50 % (dále jen #částice
PM10#), a částic, které projdou velikostně-selektivním vstupním filtrem
vykazujícím pro aerodynamický průměr 2,5 #m odlučovací účinnost 50 %
(dále jen #částice PM2,5#), vůči tuhým znečišťujícím látkám v emisích.
ČÁST TŘETÍ
NÁSTROJE KE SNIŽOVÁNÍ ÚROVNÍ ZNEČIŠTĚNÍ A ZNEČIŠŤOVÁNÍ
§ 8
Národní program snižování emisí České republiky
(1) Za účelem snížení celkové úrovně znečištění a znečišťování v České
republice ministerstvo ve spolupráci s příslušnými ústředními správními
úřady zpracovává Národní program snižování emisí České republiky (dále
jen #národní program#). Národní program se zpracovává nejméně jednou za
4 roky. Národní program schvaluje vláda.
(2) Národní program obsahuje
a) analýzu úrovní znečištění a znečišťování,
b) scénáře vývoje úrovní znečištění a znečišťování,
c) cíle v oblasti snižování úrovně znečištění a znečišťování, a to
1. emisní stropy pro Českou republiku,
2. směrné cílové hodnoty pro omezení acidifikace a zatížení
troposférickým ozonem,
3. národní cíl snížení expozice pro částice PM2,5,
d) opatření ke snižování úrovně znečištění znečišťujícími látkami,
které mají stanoveny imisní limity, a úrovně znečišťování a
předpokládaný přínos těchto opatření, zejména emisní stropy pro skupiny
stacionárních zdrojů a skupiny mobilních zdrojů,
e) lhůty pro dosažení hodnot uvedených v písmenu c) a harmonogram pro
realizaci opatření uvedených v písmenu d),
f) orgány odpovědné za realizaci národního programu,
g) indikátory pro hodnocení plnění národního programu zohledňující vliv
na zdraví a kvalitu ovzduší.
§ 9
Programy zlepšování kvality ovzduší
(1) V případě, že je v zóně nebo aglomeraci překročen imisní limit
stanovený v bodech 1 až 3 v příloze č. 1 k tomuto zákonu, nebo v
případě, že je v zóně nebo aglomeraci imisní limit stanovený v této
příloze v bodu 1 překročen vícekrát, než je zde stanovený maximální
počet překročení, zpracuje ministerstvo ve spolupráci s příslušným
krajským úřadem nebo obecním úřadem do 18 měsíců od konce kalendářního
roku, ve kterém došlo k překročení imisního limitu, pro danou zónu nebo
aglomeraci program zlepšování kvality ovzduší. Program zlepšování
kvality ovzduší vydává ministerstvo formou opatření obecné povahy a
vyhlašuje ho ve Věstníku Ministerstva životního prostředí.
(2) Požadavky na obsah programu zlepšování kvality ovzduší jsou uvedeny
v příloze č. 5 k tomuto zákonu. Při zpracování programu zlepšování
kvality ovzduší ministerstvo přijme taková opatření, aby imisního
limitu bylo dosaženo co nejdříve.
(3) Emisní stropy stanovené v programu zlepšování kvality ovzduší
zohlední krajský úřad v podmínkách povolení provozu podle § 11 odst. 2
písm. d) a ministerstvo v podmínkách závazného stanoviska podle § 11
odst. 1 písm. b).
(4) Námitku proti návrhu programu zlepšování kvality ovzduší může podat
pouze provozovatel stacionárního zdroje, u kterého byl při zpracování
programu zlepšování kvality ovzduší identifikován významný příspěvek k
překročení imisního limitu. Přezkumné řízení lze zahájit nejpozději do
1 roku ode dne nabytí účinnosti programu zlepšování kvality ovzduší.
(5) Ministerstvo ve spolupráci s příslušným krajským úřadem nebo
obecním úřadem aktualizuje program zlepšování kvality ovzduší podle
potřeby, nejméně však jednou za 3 roky.
§ 10
Smogová situace
(1) Smogová situace je stav mimořádně znečištěného ovzduší, kdy úroveň
znečištění oxidem siřičitým, oxidem dusičitým, částicemi PM10 nebo
troposférickým ozonem překročí některou z prahových hodnot uvedených v
příloze č. 6 k tomuto zákonu za podmínek uvedených v této příloze.
(2) Vznik smogové situace a její ukončení vyhlašuje ministerstvo
neprodleně ve veřejně přístupném informačním systému a v médiích.
Současně neprodleně informuje inspekci a dotčené krajské a obecní úřady
a dotčené provozovatele stacionárních zdrojů, kterým byly uloženy
zvláštní podmínky provozu podle odstavce 3.
(3) Pro případy překročení regulační prahové hodnoty podle přílohy č. 6
k tomuto zákonu stanovuje krajský úřad zvláštní podmínky provozu podle
§ 12 odst. 4 písm. g) pro stacionární zdroje, které v dané lokalitě
významně přispívají k úrovni znečištění. Krajský úřad informuje
ministerstvo bez zbytečného odkladu o aktuálním výčtu těchto zdrojů.
(4) Je-li to třeba, vydá obec pro případy vzniku smogové situace
regulační řád. Regulační řád obsahuje opatření na omezení provozu
silničních motorových vozidel. Regulační řád se nevydá, je-li zřejmé,
že omezení provozu vozidel v obci nemůže přispět ke snížení úrovně
znečištění. Regulační řád vydává obec formou nařízení^5) a zároveň o
jeho vydání informuje ministerstvo. Odbornou pomoc při zpracování
regulačních řádů poskytuje obcím ministerstvo.
(5) V případě, že je pro dané území stanovena nízkoemisní zóna podle §
14, jsou opatření na omezení provozu silničních motorových vozidel pro
případ vzniku smogové situace stanovena jako zvláštní podmínky v rámci
stanovení nízkoemisní zóny.
(6) Osoba, která provozuje televizní nebo rozhlasové vysílání, je
povinna bez nároku na úhradu nákladů neprodleně a bez úprav obsahu a
smyslu zveřejnit jí poskytnuté informace o riziku vzniku nebo o vzniku
smogové situace a o jejím ukončení, a to na základě žádosti
ministerstva.
Stanoviska, závazná stanoviska a rozhodnutí orgánu ochrany ovzduší
§ 11
(1) Ministerstvo vydává
a) stanovisko k politice územního rozvoje a zásadám územního rozvoje v
průběhu jejich pořizování,
b) závazné stanovisko k umístění stavby pozemní komunikace v zastavěném
území obce o předpokládané intenzitě dopravního proudu 15 tisíc a více
vozidel za 24 hodin v návrhovém období nejméně 10 let (dále jen
#pozemní komunikace#) a parkoviště s kapacitou nad 500 parkovacích
stání, k řízení podle jiného právního předpisu^6),
c) rozhodnutí o kvalifikaci typu stacionárního zdroje využívajícího
technologii, která doposud nebyla na území České republiky provozována;
toto rozhodnutí nenahrazuje závazné stanovisko a povolení podle
odstavce 2 písm. b) až d) a stanoví se jím pouze
1. zda má být pro daný typ stacionárního zdroje vyžadována rozptylová
studie podle odstavce 9, případně pro jaké znečišťující látky,
2. zda mají být u daného typu stacionárního zdroje vyžadována
kompenzační opatření podle odstavce 5,
3. zda má být pro daný typ stacionárního zdroje vyžadován provozní řád
jako součást povolení provozu podle odstavce 2 písm. d),
4. emisní limity, podmínky provozu a způsob zjišťování úrovně
znečišťování pro daný typ zdroje.
(2) Krajský úřad vydává
a) stanovisko k územnímu plánu a regulačnímu plánu obce v průběhu jeho
pořizování,
b) závazné stanovisko k umístění stacionárního zdroje uvedeného v
příloze č. 2 k tomuto zákonu k řízením podle jiného právního
předpisu^6),
c) závazné stanovisko ke stavbě a změně stavby stacionárního zdroje
uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu k řízením podle jiného
právního předpisu^6),
d) povolení provozu stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k
tomuto zákonu (dále jen #povolení provozu#).
(3) Obecní úřad obce s rozšířenou působností vydává závazné stanovisko
k územnímu a stavebnímu řízení a k řízení o vydání kolaudačního
souhlasu z hlediska ochrany ovzduší u stacionárních zdrojů neuvedených
v příloze č. 2 k tomuto zákonu.
(4) Obecní úřad může vydat své vyjádření k řízení podle odstavce 2
písm. b), a to do 15 dnů ode dne doručení podkladů ve věci, pokud se s
krajským úřadem nedohodne jinak.
(5) Pokud by provozem stacionárního zdroje označeného ve sloupci B v
příloze č. 2 k tomuto zákonu nebo vlivem umístění pozemní komunikace
podle odstavce 1 písm. b) došlo v oblasti jejich vlivu na úroveň
znečištění k překročení některého z imisních limitů s dobou průměrování
1 kalendářní rok uvedeného v bodech 1 a 3 přílohy č. 1 k tomuto zákonu
nebo je jeho hodnota v této oblasti již překročena, lze vydat souhlasné
závazné stanovisko podle odstavce 1 písm. b) nebo odstavce 2 písm. b)
pouze při současném uložení opatření zajišťujících alespoň zachování
dosavadní úrovně znečištění pro danou znečišťující látku (dále jen
#kompenzační opatření#). Kompenzační opatření se u stacionárního zdroje
označeného ve sloupci B v příloze č. 2 pro danou znečišťující látku
neuloží, pokud pro ni zdroj nemá stanoven specifický emisní limit v
prováděcím právním předpisu. Kompenzační opatření se dále neukládají u
stacionárního zdroje, jehož příspěvek vybrané znečišťující látky k
úrovni znečištění nedosahuje hodnoty stanovené prováděcím právním
předpisem.
(6) K posouzení, zda dochází k překročení některého z imisních limitů
podle odstavce 5, se použije průměr hodnot koncentrací pro čtverec
území o velikosti 1 km2 vždy za předchozích 5 kalendářních let. Tyto
hodnoty ministerstvo každoročně zveřejňuje pro všechny zóny a
aglomerace způsobem umožňujícím dálkový přístup. Kompenzační opatření
musí být prováděna v oblasti podle odstavce 5 přednostně tam, kde budou
dosahovány nejvyšší hodnoty úrovně znečištění. Pokud není možné splnit
tuto podmínku, lze kompenzační opatření provést i v jiném území,
především tam, kde jsou překračovány imisní limity, avšak vždy pouze na
území téže zóny nebo aglomerace.
(7) Kompenzační opatření navrhuje žadatel o vydání závazného
stanoviska. Jako kompenzační opatření mohou být stanovena opatření ke
snížení emisí u stávajících stacionárních zdrojů nebo jiná opatření
zajišťující snížení úrovně znečištění. Žadatel o vydání závazného
stanoviska k novému stacionárnímu zdroji, který je současně
provozovatelem stávajícího stacionárního zdroje, může do kompenzačních
opatření zahrnout opatření ke snížení emisí realizovaná v předchozím
kalendářním roce. Pokud se kompenzační opatření realizuje formou
opatření ke snížení emisí u stávajícího stacionárního zdroje uvedeného
v příloze č. 2 k tomuto zákonu, krajský úřad na základě žádosti
provozovatele změní povolení provozu tohoto stávajícího zdroje. K
uvedení nového stacionárního zdroje do provozu může dojít nejdříve ke
dni nabytí účinnosti změny povolení provozu stávajícího stacionárního
zdroje. Kompenzační opatření na stacionárních zdrojích neuvedených v
příloze č. 2 k tomuto zákonu se realizují na základě veřejnoprávní
smlouvy uzavřené mezi krajským úřadem, žadatelem o vydání závazného
stanoviska a provozovatelem stacionárního zdroje, který provede
kompenzační opatření. Pokud se kompenzační opatření realizuje formou
opatření ke snížení emisí u stávajícího stacionárního zdroje
neuvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu nebo formou jiného opatření
zajišťujícího snížení úrovně znečištění, nesmí k uvedení nového
stacionárního zdroje do provozu nebo vydání kolaudačního souhlasu pro
pozemní komunikaci dojít dříve, než jsou provedena kompenzační
opatření.
(8) K řízení o vydání závazného stanoviska podle odstavce 2 písm. b) a
c) předloží žadatel odborný posudek zpracovaný autorizovanou osobou
podle § 32 odst. 1 písm. d). Není-li vedeno řízení podle jiného
právního předpisu^6), předloží žadatel tento odborný posudek k řízení o
vydání nebo změně povolení provozu. Povinnost předložení odborného
posudku se nevztahuje na spalovací stacionární zdroje označené kódy
1.1. až 1.4. v příloze č. 2 k tomuto zákonu spalující výlučně zemní
plyn o celkovém jmenovitém tepelném příkonu do 5 MW a dále na řízení o
změnách povolení provozu, při kterých nedochází k navýšení
projektovaného výkonu nebo kapacity anebo ke zvýšení emisí, pokud se
nejedná o řízení o stanovení technické podmínky provozu nahrazující
specifický emisní limit.
(9) K řízení o vydání závazného stanoviska podle odstavce 1 písm. b) a
odstavce 2 písm. b) a k řízení o změně povolení provozu, při které
dochází k navýšení projektovaného výkonu nebo kapacity anebo ke zvýšení
emisí, u stacionárního zdroje označeného ve sloupci A v příloze č. 2 k
tomuto zákonu předloží žadatel rozptylovou studii pro znečišťující
látky, které mají stanoven imisní limit v bodech 1 až 3 přílohy č. 1 k
tomuto zákonu, zpracovanou autorizovanou osobou podle § 32 odst. 1
písm. e). Povinnost předložení rozptylové studie se nevztahuje na
spalovací stacionární zdroje označené kódy 1.1. až 1.4. v příloze č. 2
k tomuto zákonu spalující výlučně zemní plyn o celkovém jmenovitém
tepelném příkonu do 5 MW a na stacionární zdroje označené kódem 3.1. v
příloze č. 2 k tomuto zákonu spalující výlučně zemní plyn o celkovém
jmenovitém tepelném příkonu do 1 MW. Povinnost předložení rozptylové
studie se dále nevztahuje na případy, kdy dochází k navýšení
projektovaného výkonu nebo kapacity, ale nepochybně nedochází ke
zvýšení příspěvku stacionárního zdroje k úrovni znečištění. V případě
pochyb je závazné vyjádření krajského úřadu.
(10) Žadatel o vydání závazného stanoviska podle odstavce 2 písm. b),
jde-li o spalovací stacionární zdroj o jmenovitém elektrickém výkonu
300 MWa vyšším, je povinen spolu se žádostí o vydání závazného
stanoviska přiložit odůvodněné posouzení splnění následujících
podmínek:
a) jsou dostupná vhodná úložiště oxidu uhličitého,
b) je technicky a ekonomicky proveditelná stavba přepravního zařízení,
c) je technicky a ekonomicky proveditelné dodatečné vybavení zařízením
pro zachytávání oxidu uhličitého.
(11) Náležitosti žádosti o povolení provozu jsou stanoveny v příloze č.
7 k tomuto zákonu.
§ 12
(1) Při vydání stanoviska, závazného stanoviska a povolení provozu
podle § 11 odst. 1 a 2 vychází ministerstvo a krajský úřad z programů
zlepšování kvality ovzduší a z úrovně znečištění znečišťujícími
látkami, které mají stanoven imisní limit v bodech 1 a 2 přílohy č. 1 k
tomuto zákonu. V případě znečišťujících látek, které mají stanoven
imisní limit v bodech 3 a 4 přílohy č. 1 k tomuto zákonu, k úrovním
znečištění přihlíží.
(2) Inspekce může vydat své vyjádření k řízení o povolení provozu, a to
do 15 dnů ode dne doručení podkladů ve věci, pokud se s krajským úřadem
nedohodne jinak. Vyjádření inspekce je podkladem pro rozhodnutí
krajského úřadu.
(3) Závazné stanovisko podle § 11 odst. 1 písm. b) nebo § 11 odst. 2
písm. b) a povolení provozu stacionárního zdroje v případě, že
nepředcházelo řízení podle jiného právního předpisu^6), obsahuje
podmínky umístění stacionárního zdroje a umístění stavby pozemní
komunikace. V případě uložení kompenzačních opatření na stacionárních
zdrojích neuvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu nebo jiných
kompenzačních opatření zajišťujících snížení úrovně znečištění obsahuje
závazné stanovisko podle § 11 odst. 1 písm. b) a § 11 odst. 2 písm. b)
také příslušná kompenzační opatření.
(4) Povolení provozu obsahuje závazné podmínky pro provoz stacionárního
zdroje, kterými jsou
a) specifické emisní limity,
b) způsob, podmínky a četnost zjišťování úrovně znečišťování,
c) emisní stropy pro stacionární zdroj nebo provozovnu^4), které je
stacionární zdroj součástí,
d) provozní řád, jedná-li se o stacionární zdroj označený ve sloupci C
v příloze č. 2 k tomuto zákonu; provozní řád obsahuje soubor
technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření k
zajištění provozu stacionárního zdroje, včetně opatření k předcházení,
ke zmírňování průběhu a odstraňování důsledků havarijního stavu v
souladu s podmínkami ochrany ovzduší,
e) technické podmínky provozu stacionárního zdroje, pokud nejsou
obsahem provozního řádu podle písmene d),
f) podmínky provádění činností a provozu technologií souvisejících s
provozem nebo zajištěním provozu stacionárního zdroje, které mají vliv
na úroveň znečištění,
g) zvláštní podmínky provozu při překročení regulační prahové hodnoty u
stacionárního zdroje podle § 10 odst. 3,
h) kompenzační opatření, pokud byla uložena,
i) v případě tepelného zpracování odpadu stanovení množství odpadu a
určení kategorií odpadu, které lze spalovat, specifikaci minimálních a
maximálních hmotnostních toků nebezpečných odpadů, jejich minimální a
maximální spalné teplo a maximální obsah znečišťujících látek v
nebezpečných odpadech, zejména polychlorovaných bifenylů,
pentachlorfenolu, chloridů, fluoridů, síry a těžkých kovů, nebo
j) podmínky pro umístění stacionárního zdroje, pokud nepředcházelo
řízení podle jiného právního předpisu^6).
(5) Jsou-li splněny podmínky podle § 11 odst. 10 písm. a) až c),
krajský úřad stanoví v závazném stanovisku podmínku, na základě které
bude v místě stacionárního zdroje vyhrazen vhodný prostor pro umístění
zařízení nezbytného pro zachytávání a stlačování oxidu uhličitého
postupem podle jiného právního předpisu^6).
(6) Bez závazného stanoviska podle § 11 odst. 1 písm. b) a odst. 2
písm. b) nelze vydat územní rozhodnutí nebo rozhodnutí o stanovení
dobývacího prostoru podle jiných právních předpisů^6). Bez závazného
stanoviska podle § 11 odst. 2 písm. c) nelze vydat stavební povolení
nebo povolení hornické činnosti podle jiných právních předpisů^6).
(7) Povolení provozu může krajský úřad vydat na dobu časově omezenou,
přičemž vychází z obvyklé doby životnosti stacionárního zdroje. Má-li
být ve stacionárním zdroji tepelně zpracován odpad, lze povolení
provozu vydat nejdéle na dobu 25 let a krajský úřad toto povolení a
jeho případné změny zašle bez zbytečného odkladu ministerstvu na
vědomí. Ministerstvo vede údaje ze všech povolení provozu jako součást
informačního systému kvality ovzduší podle § 7.
(8) Ministerstvo vyhláškou stanoví náležitosti provozního řádu, způsob
uplatnění kompenzačních opatření a minimální hodnoty příspěvku
stacionárního zdroje k úrovni znečištění podle § 11 odst. 5.
§ 13
Změna a zánik povolení provozu
(1) U stacionárních zdrojů, u kterých byl při zpracování programu
zlepšování kvality ovzduší podle § 9 odst. 1 identifikován významný
příspěvek k překročení imisního limitu stanoveného v bodech 1 až 3
přílohy č. 1, prověří krajský úřad možnost zpřísnění nebo stanovení
dalších specifických emisních limitů, doplňujících technických podmínek
provozu nebo emisních stropů. Zjistí-li, že to umožní prokazatelně
snížit úroveň znečištění bez vynaložení nepřiměřených nákladů ze strany
provozovatele, rozhodne o změně povolení provozu. V případě
znečišťujících látek, které mají stanoven imisní limit v bodě 3 přílohy
č. 1 k tomuto zákonu, se za opatření vedoucí ke snížení úrovně
znečištění bez vynaložení nepřiměřených nákladů považuje, pokud u
daného stacionárního zdroje uplatňuje provozovatel nejlepší dostupné
techniky. Snížení úrovně znečištění krajský úřad prokazuje na základě
rozptylové studie zpracované autorizovanou osobou podle § 32 odst. 1
písm. e).
(2) Krajský úřad, který vydal povolení provozu podle § 11 odst. 2 písm.
d), jím vydané povolení změní, dojde-li ke změně okolností, které byly
rozhodné pro stanovení závazných podmínek pro provoz stacionárního
zdroje podle § 12 odst. 4 a v případech podle § 37 odst. 6, § 38 odst.
1 a § 39 odst. 2.
(3) Vydané povolení se zruší, pokud není využíváno bez vážného důvodu
po dobu delší než 8 let.
§ 14
Nízkoemisní zóny
(1) Ve zvláště chráněných územích^7), lázeňských místech^8), nebo pokud
došlo k překročení některého z imisních limitů uvedených v bodech 1 až
3 přílohy č. 1 k tomuto zákonu, může obec na svém území, nebo jeho
části, stanovit vyhláškou zónu s omezením provozu motorových silničních
vozidel (dále jen #nízkoemisní zóna#) postupem podle tohoto zákona a
prováděcích právních předpisů.
(2) Obec ve vyhlášce vymezí území nízkoemisní zóny a emisní kategorie
vozidel, které mají dovolen vjezd do této zóny. Obec může dále
vyhláškou stanovit, že se omezení vjezdu do nízkoemisní zóny nevztahuje
na osoby s trvalým pobytem na území nízkoemisní zóny. Pro případy
vzniku smogové situace podle § 10 odst. 1 může obec stanovit zvláštní
podmínky provozu nízkoemisní zóny, zejména zpřísnit emisní kategorie
vozidel, která mohou vjíždět do nízkoemisní zóny po dobu trvání smogové
situace. Na průjezdním úseku dálnice nebo silnice^9) lze nízkoemisní
zónu stanovit pouze v případě, že na území obce mimo nízkoemisní zónu
anebo mimo zastavěné území téže nebo sousední obce existuje jiná
dálnice nebo silnice stejné nebo vyšší třídy^9), po které je možné
zajistit obdobné dopravní spojení.
(3) Účinnost vyhlášky o vyhlášení nízkoemisní zóny lze stanovit
nejdříve 12 měsíců ode dne jejího vyhlášení. Obec informuje
ministerstvo o přijetí vyhlášky nejpozději 1 měsíc ode dne jejího
vyhlášení. Ministerstvo vede seznam vyhlášených nízkoemisních zón
způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(4) Místní úpravu provozu na pozemních komunikacích v nízkoemisní zóně
stanoví příslušný úřad postupem podle jiného zákona^10). Začátek a
konec nízkoemisní zóny je označen svislou dopravní značkou podle jiného
zákona^10), která kromě příslušného omezení vymezí vozidla s emisními
kategoriemi, kterým je vjezd do nízkoemisní zóny dovolen. Vjezd do
nízkoemisní zóny je dovolen pouze pro silniční motorová vozidla
označená emisní plaketou s uvedením příslušné emisní kategorie podle
prováděcího právního předpisu a v souladu s podmínkami stanovenými
příslušnou dopravní značkou a dále pro vozidla uvedená v příloze č. 8 k
tomuto zákonu. Výrobu emisních plaket zajišťuje Státní fond životního
prostředí. Distribuci emisních plaket zajišťují obecní úřady obcí s
rozšířenou působností a ministerstvo. Emisní plaketa se vydává za
úplatu, jejíž výši stanoví prováděcí právní předpis. Polovina z této
úplaty je příjmem Státního fondu životního prostředí a polovina je
příjmem osoby, která plaketu distribuuje.
(5) Obecní úřad obce, která stanovila svou vyhláškou nízkoemisní zónu,
může v samostatné působnosti na základě žádosti provozovatele vozidla
povolit dočasnou nebo trvalou individuální výjimku pro vozidla
a) se speciálním vybavením, například nákladní dopravníky, zábavní
zařízení, vozidla užívaná jako pracoviště,
b) určená k přepravě věcí na kulturní a společenské akce, včetně akcí
rekreačních, vzdělávacích a výchovných, například dětské tábory, nebo
c) určená k přepravě tuhých, tekutých a plynných paliv pro zajištění
provozu nemocnic, sociálních ústavů a školských zařízení.
(6) Obecní úřad podle odstavce 5 může dále na základě žádosti povolit
dočasnou nebo trvalou individuální výjimku z důvodu
a) nemoci, bezmoci nebo jiného postižení osoby, která nesplňuje
podmínky pro přiznání označení pro osobu těžce zdravotně postiženou,
b) pracovní doby žadatele o výjimku neumožňující přepravovat se
hromadnou dopravou, nebo
c) zásadního významu pro podnikání, kde by omezení provozu v
nízkoemisní zóně mohlo výrazně ohrozit nebo znemožnit podnikání.
(7) Pro získání emisní plakety je provozovatel silničního motorového
vozidla povinen předložit technický průkaz silničního motorového
vozidla. U vozidel registrovaných v zahraničí se emisní plaketa
přiděluje podle data první registrace motorového vozidla, pokud nelze
prokázat jeho emisní třídu.
(8) Vláda nařízením stanoví způsob zařazení motorových silničních
vozidel do emisních kategorií, pravidla pro označení vozidel příslušnou
emisní plaketou, vzory emisních plaket, bližší podmínky jejich
distribuce a jejich cenu, která nesmí být vyšší než 200 Kč.
§ 15
Poplatek za znečišťování
(1) Poplatníkem poplatku za znečišťování je provozovatel stacionárního
zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu.
(2) Předmětem poplatku za znečišťování jsou znečišťující látky, které
jsou vypouštěné stacionárním zdrojem nebo zdroji a pro které má
provozovatel povinnost zjišťovat úroveň znečišťování podle § 6 odst. 1
písm. a).
(3) Od poplatku za znečišťování se osvobozují znečišťující látky
vypouštěné stacionárním zdrojem nebo zdroji v provozovně, u které
celková výše poplatků za poplatkové období činí méně než 50 000 Kč.
(4) Základem poplatku za znečišťování je množství emisí ze
stacionárního zdroje nebo zdrojů v tunách.
(5) Poplatek za znečišťování se vypočte jako součin základu poplatku a
sazby uvedené v příloze č. 9 bodu 1 k tomuto zákonu. Poplatek za
znečišťování za kalendářní rok 2017 a následující poplatková období se
vypočte jako součin základu poplatku, sazby a koeficientu úrovně emisí,
uvedeného v příloze č. 9 bodu 2 k tomuto zákonu, stanoveného podle
dosahované emisní koncentrace dané znečišťující látky v celém
poplatkovém období. Po sečtení poplatků za jednotlivé znečišťující
látky za všechny stacionární zdroje v rámci provozovny^4) se celková
částka zaokrouhlí na celé stokoruny nahoru.
(6) Poplatek za znečišťování se u znečišťující látky vypouštěné
stacionárním zdrojem nevyměří, pokud
a) je na tomto stacionárním zdroji provedena rekonstrukce nebo
modernizace, v jejímž důsledku dosahuje v celém poplatkovém období
nižších ročních emisí tuhých znečišťujících látek nejméně o 30 %, oxidů
síry vyjádřených jako oxid siřičitý nejméně o 55 %, oxidů dusíku
vyjádřených jako oxid dusičitý nejméně o 55 % nebo těkavých organických
látek nejméně o 30 % ve srovnání s rokem 2010,
b) stacionární zdroj, pro nějž jsou specifikovány nejlepší dostupné
techniky, dosahuje v celém poplatkovém období nižší emisní koncentrace
nežli 50% horní hranice úrovně emisí spojené s nejlepšími dostupnými
technikami podle informací zveřejňovaných Evropskou komisí, nebo
c) stacionární zdroj, pro nějž nejsou specifikovány nejlepší dostupné
techniky, dosahuje v celém poplatkovém období nižší emisní koncentrace
nežli 50 % hodnoty specifického emisního limitu.
(7) Poplatkovým obdobím je kalendářní rok.
(8) Poplatník je povinen do 31. března roku následujícího po skončení
poplatkového období podat krajskému úřadu poplatkové přiznání
prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v
oblasti životního prostředí podle jiného právního předpisu^11).
Poplatkové přiznání není povinen podat poplatník, u něhož celková výše
poplatků za provozovnu za poplatkové období činí méně než 5 000 Kč.
(9) Krajský úřad vydá do 4 měsíců od podání poplatkového přiznání
platební výměr. Poplatek za znečišťování ovzduší je splatný do 30 dnů
ode dne doručení platebního výměru.
(10) Pokud výše stanoveného poplatku za skončené poplatkové období
přesahuje částku 200 000 Kč, je poplatník povinen platit měsíční zálohy
pro poplatkové období bezprostředně následující po kalendářním roce, ve
kterém měl povinnost podat poplatkové přiznání za skončené poplatkové
období, a to ve výši jedné dvanáctiny stanoveného poplatku. Krajský
úřad rozhodne o povinnosti platit poplatek za znečišťování ovzduší
prostřednictvím záloh v rámci platebního výměru za skončené poplatkové
období. Poplatník je povinen zaplatit měsíční zálohu do dvacátého
pátého dne kalendářního měsíce, ke kterému se vztahuje.
(11) Dojde-li k uvedení stacionárního zdroje do provozu a je zřejmé, že
poplatek za znečišťování ovzduší vztahující se k tomuto zdroji přesáhne
v bezprostředně následujícím poplatkovém období částku 200 000 Kč,
rozhodne krajský úřad o stanovení záloh pro dvě poplatková období
bezprostředně následující po roce uvedení stacionárního zdroje do
provozu; přitom vychází ze jmenovitého tepelného příkonu nebo z
projektované kapacity tohoto zdroje.
(12) Krajský úřad zašle stejnopis platebního výměru do 7 dní od jeho
doručení příslušnému celnímu úřadu.
(13) Správu poplatku za znečišťování ovzduší vykonávají krajské úřady
místně příslušné podle umístění jednotlivých stacionárních zdrojů.
Správu placení tohoto poplatku vykonávají příslušné celní úřady.
(14) Výnos z poplatků za znečišťování je do roku 2016 včetně příjmem
Státního fondu životního prostředí České republiky. Od roku 2017 je 65
% výnosu z poplatků za znečišťování ovzduší příjmem Státního fondu
životního prostředí České republiky, 25 % příjmem kraje, na jehož území
se stacionární zdroj nachází, a 10 % příjmem státního rozpočtu. Výnos z
poplatků za znečišťování, který je příjmem kraje, může být použit jen
na financování opatření v oblasti ochrany životního prostředí. Výnos z
poplatků za znečišťování, který je příjmem státního rozpočtu, může být
použit jen na financování činností zajišťovaných ministerstvem podle §
5 odst. 1 až 5, § 7 odst. 1 a 2, § 10 odst. 2 a 6 a § 30, které jsou
vykonávány ministerstvem zřízenou právnickou osobou na základě
zřizovací listiny.
ČÁST ČTVRTÁ
POVINNOSTI OSOB A KRITÉRIA UDRŽITELNOSTI BIOPALIV
§ 16
Povinnosti osob
(1) Osoba uvádějící na trh v České republice paliva smí na trh uvést
pouze paliva, která splňují požadavky na kvalitu paliv stanovené
prováděcím právním předpisem. Splnění těchto požadavků je povinna
odběrateli paliva prokázat způsobem stanoveným prováděcím právním
předpisem vždy při první dodávce paliva a následně při změně kvality
paliva nebo na vyžádání odběratele. Osoby uvádějící na trh paliva
stanovená prováděcím právním předpisem mají povinnost ohlásit údaje
stanovené prováděcím právním předpisem ministerstvu do 31. března
následujícího roku.
(2) Osoba uvádějící na trh v České republice spalovací stacionární
zdroj o jmenovitém tepelném příkonu 300 kW a nižším, který slouží jako
zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, je povinna
prokázat certifikátem podle jiného právního předpisu^12), že spalovací
stacionární zdroj splňuje emisní požadavky pro tento stacionární zdroj
podle přílohy č. 10 k tomuto zákonu.
(3) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která poskytuje k
dispozici jiné osobě anebo dováží výrobek používaný při činnostech
uvedených pod kódy 9.1. až 9.24. v příloze č. 2 k tomuto zákonu, který
obsahuje více než 3 % hmotnostní těkavých organických látek, je povinna
zajistit označení tohoto výrobku údaji o obsahu těkavých organických
látek způsobem stanoveným v prováděcím právním předpisu.
(4) V otevřeném ohništi lze spalovat jen suché rostlinné materiály
neznečištěné chemickými látkami.
(5) Obec může vyhláškou stanovit podmínky pro spalování suchého
rostlinného materiálu v otevřeném ohništi za účelem jeho odstranění
nebo jeho spalování zakázat, pokud zajistí jiný způsob pro jeho
odstranění podle jiného právního předpisu^13). Při stanovení podmínek
nebo zákazu obec přihlíží zejména ke klimatickým podmínkám, úrovni
znečištění ve svém územním obvodu, vegetačnímu období a hustotě
zástavby.
(6) Odpad podle jiného právního předpisu^13), s výjimkou odpadu
uvedeného v prováděcím právním předpisu, může být tepelně zpracován jen
ve stacionárním zdroji, ve kterém je tepelné zpracování odpadu povoleno
podle § 11 odst. 2 písm. d). Tepelné zpracování odpadu je možné pouze
pod dohledem osoby autorizované podle § 32 odst. 1 písm. c).
(7) Právnická a fyzická osoba je povinna, je-li to pro ni technicky
možné a ekonomicky přijatelné, u nových staveb nebo při změnách
stávajících staveb využít pro vytápění teplo ze soustavy zásobování
tepelnou energií nebo zdroje, který není stacionárním zdrojem.
(8) Ministerstvo vyhláškou stanoví požadavky na kvalitu paliv a
požadavky na způsob prokazování jejich plnění, obsahové náležitosti
hlášení o kvalitě paliv a pravidla pro stanovení ekonomické
přijatelnosti využití tepla ze soustavy zásobování tepelnou energií
nebo zdroje energie, který není stacionárním zdrojem.
§ 17
Povinnosti provozovatele stacionárního zdroje
(1) Provozovatel stacionárního zdroje je povinen
a) uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroj a činnosti nebo
technologie související s provozem nebo zajištěním provozu
stacionárního zdroje, které mají vliv na úroveň znečištění, v souladu s
podmínkami pro provoz tohoto stacionárního zdroje stanovenými tímto
zákonem, jeho prováděcími právními předpisy a výrobcem,
b) dodržovat emisní limity, emisní stropy, technické podmínky provozu a
přípustnou tmavost kouře podle § 4,
c) spalovat ve stacionárním zdroji pouze paliva, která splňují
požadavky na kvalitu paliv stanovené prováděcím právním předpisem a
jsou určená výrobcem stacionárního zdroje nebo paliva uvedená v
povolení provozu,
d) předkládat příslušnému orgánu ochrany ovzduší na vyžádání informace
o provozu stacionárního zdroje a jeho emisích, včetně údajů o vnášení
skleníkových plynů do ovzduší,
e) umožnit osobám pověřeným ministerstvem, obecním úřadem obce s
rozšířenou působností a inspekci přístup ke stacionárnímu zdroji a jeho
příslušenství, používaným palivům a surovinám a technologiím
souvisejícím s provozem nebo zajištěním provozu stacionárního zdroje,
za účelem kontroly dodržování povinností podle tohoto zákona,
f) provést kompenzační opatření uložená krajským úřadem podle § 11
odst. 5,
g) provozovat spalovací stacionární zdroj na pevná paliva o jmenovitém
tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla
pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, v souladu s minimálními
požadavky uvedenými v příloze č. 11 k tomuto zákonu,
h) provádět jednou za dva kalendářní roky prostřednictvím osoby, která
byla proškolena výrobcem spalovacího stacionárního zdroje a má od něj
udělené oprávnění k jeho instalaci, provozu a údržbě (dále jen #odborně
způsobilá osoba#), kontrolu technického stavu a provozu spalovacího
stacionárního zdroje na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu od
10 do 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní
soustavu ústředního vytápění, a předkládat na vyžádání obecnímu úřadu
obce s rozšířenou působností doklad o provedení této kontroly vystavený
odborně způsobilou osobou potvrzující, že stacionární zdroj je
instalován, provozován a udržován v souladu s pokyny výrobce a tímto
zákonem.
(2) Povinnost uvedená v odstavci 1 písm. e) se nevztahuje na
provozovatele stacionárního zdroje umístěného v rodinném domě, v bytě
nebo ve stavbě pro rodinnou rekreaci, nejde-li o prostory užívané pro
podnikatelskou činnost.
(3) Provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto
zákonu je, kromě povinností uvedených v odstavci 1, dále povinen
a) provozovat stacionární zdroj pouze na základě a v souladu s
povolením provozu,
b) zjišťovat úroveň znečišťování podle § 6 odst. 1,
c) vést provozní evidenci o stálých a proměnných údajích o stacionárním
zdroji, popisujících tento zdroj a jeho provoz a o údajích o vstupech a
výstupech z tohoto zdroje a každoročně ohlašovat údaje souhrnné
provozní evidence prostřednictvím integrovaného systému ohlašovacích
povinností podle jiného právního předpisu^11); provozní evidenci je
povinen uchovávat po dobu alespoň 3 let v místě provozu stacionárního
zdroje tak, aby byla k dispozici pro kontrolu,
d) odvádět znečišťující látky ze stacionárního zdroje do ovzduší
komínem nebo výduchem, pokud v povolení provozu není uvedeno jinak;
výška, ve které dochází ke znečišťování, musí být vypočtena tak, aby
provozem tohoto zdroje nedošlo k překročení imisního limitu uvedeného v
bodech 1 až 3 přílohy č. 1 k tomuto zákonu; to neplatí v případě, kdy
se postupuje podle § 11 odst. 5,
e) bezodkladně odstraňovat v provozu stacionárního zdroje nebezpečné
stavy ohrožující kvalitu ovzduší,
f) nejpozději do 24 hodin podat zprávu krajskému úřadu a inspekci o
výskytu stavu ohrožujícího přípustnou úroveň znečištění,
g) v souladu s provozním řádem bezodkladně omezit provoz nebo odstavit
stacionární zdroj v případě jeho odchylky od normálního provozu v
důsledku technické závady, při které nemohou být dodrženy podmínky
provozu a kterou není možno odstranit do 24 hodin od jejího vzniku; u
spalovacích stacionárních zdrojů nesmí během 12 měsíců tato doba
kumulativně překročit 120 hodin; povinnost odstavení neplatí pro
stacionární zdroj, jehož odstavení by vedlo k vyšší úrovni znečištění,
než kterou by způsobil jeho další provoz nebo pokud by v důsledku
přerušení dodávek tepelné energie bylo ohroženo lidské zdraví;
ustanovení jiných právních předpisů tímto nejsou dotčena^14);
provozovatel je povinen informovat krajský úřad a inspekci o této
technické závadě nejpozději do 48 hodin od jejího vzniku,
h) předložit inspekci protokol o jednorázovém měření emisí podle § 6
odst. 4 nebo 5 do 90 dnů od data provedení tohoto měření,
i) průběžně zaznamenávat, vyhodnocovat a uchovávat výsledky
jednorázového a kontinuálního měření emisí pro účely kontroly po dobu 5
let v rozsahu a formě stanovené prováděcím právním předpisem, pokud se
jedná o stacionární zdroj uvedený v příloze č. 4 k tomuto zákonu,
j) zajistit a řádně provozovat technické prostředky pro kontinuální
měření emisí, pokud se jedná o stacionární zdroj uvedený v příloze č. 4
k tomuto zákonu.
(4) Povinnosti stanovené v odstavci 3 se nevztahují na provozovatele
chovu hospodářských zvířat, s výjimkou povinnosti uvedené v odstavci 3
písm. a).
(5) Ve spalovacím stacionárním zdroji o jmenovitém tepelném příkonu 300
kW a nižším je zakázáno spalovat hnědé uhlí energetické, lignit, uhelné
kaly a proplástky.
(6) Provozovatel stacionárního zdroje, ve kterém je tepelně zpracován
odpad, je kromě povinností uvedených v odstavcích 1 a 3 dále povinen
a) v případě přebírání nebezpečného odpadu provést odběr
reprezentativních vzorků odpadu, a to pokud možno před jeho vyložením,
a tyto vzorky uchovávat po dobu nejméně 1 měsíce po spálení odpadu;
tato povinnost se nevztahuje na infekční odpad ze zdravotnické a
veterinární péče uzavřený v ochranných obalech,
b) zastavit bezodkladně, nejdéle za 4 hodiny, tepelné zpracování
odpadu, pokud je z měření emisí zřejmé, že jsou překročeny specifické
emisní limity do doby, než jsou odstraněny příčiny tohoto stavu;
opětovné zahájení provozu po odstranění příčin je možné při splnění
podmínek a postupem stanoveným v provozním řádu a
c) oznámit překročení specifických emisních limitů bezodkladně
inspekci.
(7) Ministerstvo vyhláškou stanoví náležitosti provozní evidence a
souhrnné provozní evidence.
§ 18
Povinnosti osob nakládajících s vybranými barvami, laky a výrobky pro
opravy nátěru silničních vozidel
(1) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která doveze nebo
poskytne k dispozici jiné osobě barvu, lak nebo výrobek pro opravy
nátěru silničních vozidel uvedené v prováděcím právním předpisu, je
povinna zajistit, aby obsah organických sloučenin nebo směsi
organických sloučenin, s výjimkou methanu, jejichž počáteční bod varu
je menší nebo roven 250 °C, při normálním atmosférickém tlaku 101,3 kPa
v tomto výrobku nepřesahoval limitní hodnoty pro obsah těchto látek ve
výrobku stanovené prováděcím právním předpisem.
(2) Obsah sloučenin podle odstavce 1 vyšší než stanoví prováděcí právní
předpis je přípustný u výrobků, které jsou prodávány pouze k výlučnému
použití ve stacionárních zdrojích uvedených pod kódy 9.1. až 9.24. v
příloze č. 2 k tomuto zákonu, kterým bylo vydáno povolení provozu a
které mají stanoveny specifické emisní limity nebo emisní stropy. Osoba
prodávající tyto výrobky je povinna vést evidenci o množství a druhu
prodaných výrobků, o osobách, kterým byl tento výrobek prodán, s
uvedením jména, popřípadě jmen, příjmení a adresy fyzické osoby nebo
názvu a adresy právnické osoby. Tuto evidenci je povinna uchovat pro
účely kontroly po dobu 5 let.
(3) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která doveze nebo
poskytne k dispozici jiné osobě barvu, lak nebo výrobek pro opravy
nátěru silničních vozidel uvedený v prováděcím právním předpisu, je
povinna zajistit označení tohoto výrobku údaji o obsahu těkavých
organických látek a o jeho kategorizaci způsobem stanoveným v
prováděcím právním předpisu.
(4) Ministerstvo vyhláškou stanoví barvy, laky a výrobky pro opravy
nátěru silničních vozidel obsahující organické sloučeniny nebo směs
organických sloučenin, pro které jsou stanoveny limitní hodnoty pro
obsah těchto látek ve výrobku, limitní hodnoty pro obsah těchto látek
ve výrobku a analytické metody pro stanovení jejich obsahu ve výrobku a
dále seznam barev, laků a výrobků pro opravy nátěru vozidel, u kterých
je nutné zajistit označení a způsob tohoto označení.
§ 19
Povinnost zajištění minimálního obsahu biopaliv
(1) Osoba uvádějící motorové benziny nebo motorovou naftu do volného
daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely nebo
osoba, která dodává na daňové území České republiky pro dopravní účely
motorové benziny nebo motorovou naftu uvedené do volného daňového oběhu
v jiném členském státě Evropské unie (dále jen #dodavatel pohonných
hmot#), je povinna zajistit, aby v těchto pohonných hmotách, které
uvádí do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro
dopravní účely za kalendářní rok nebo které byly uvedeny do volného
daňového oběhu v jiném členském státě Evropské unie a jsou dodávány na
daňové území České republiky pro dopravní účely za kalendářní rok, bylo
obsaženo i minimální množství biopaliva podle jiného právního předpisu
upravujícího pohonné hmoty^15)
a) ve výši 4,1 % objemových z celkového množství motorových benzinů
přimíchaných do motorových benzinů,
b) ve výši 6,0 % objemových z celkového množství motorové nafty
přimíchaných do motorové nafty.
(2) Povinnost podle odstavce 1 lze splnit i uvedením čistého biopaliva
nebo směsného paliva podle jiného právního předpisu upravujícího
pohonné hmoty^15) do volného daňového oběhu na daňovém území České
republiky pro dopravní účely nebo dodáním čistého biopaliva nebo
směsného paliva, které bylo uvedeno do volného daňového oběhu v jiném
členském státě Evropské unie, na daňové území České republiky pro
dopravní účely v rozsahu podle odstavce 1.
(3) V případě, že dodavatel pohonných hmot překročí v kalendářním roce
povinné minimální množství biopaliv stanovené v odstavci 1, může toto
nadměrné množství biopaliv převést do plnění povinnosti podle odstavce
1 v následujícím kalendářním roce. Množství biopaliv převáděné do
následujícího kalendářního roku může činit nejvýše 0,2 % z celkového
množství motorových benzinů a motorové nafty uvedených do volného
daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely nebo
uvedených do volného daňového oběhu pro dopravní účely v jiném členském
státě Evropské unie a dodaných na daňové území České republiky v
uplynulém kalendářním roce.
(4) Pokud dodavatel pohonných hmot hodlá v následujícím kalendářním
roce uplatnit nadměrné množství biopaliv podle odstavce 3, je povinen
to písemně sdělit místně příslušnému celnímu úřadu ve lhůtě stanovené
pro podání hlášení podle odstavce 9. Sdělení musí obsahovat následující
údaje
a) jméno, popřípadě jména, příjmení a adresu, v případě právnické osoby
název, právní formu a sídlo a daňové identifikační číslo osoby,
b) množství biopaliv, které odpovídá výši povinnosti podle odstavce 1 v
uplynulém kalendářním roce,
c) množství biopaliv, o které byla překročena povinnost podle odstavce
1 v uplynulém kalendářním roce,
d) množství biopaliv, které má být zahrnuto do plnění povinnosti podle
odstavce 1 v následujícím kalendářním roce.
(5) Dodavatel pohonných hmot je povinen vést odděleně evidenci o
množství přijatého a vyrobeného benzinu, motorové nafty a jednotlivých
druhů biopaliv a směsných paliv a evidenci vyskladněných jednotlivých
pohonných hmot s uvedením druhu a podílu biopaliv, které uvádí do
volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní
účely nebo které byly uvedeny do volného daňového oběhu v jiném
členském státě Evropské unie a jsou dodávány na daňové území České
republiky pro dopravní účely. Tyto evidence je dodavatel pohonných hmot
povinen uzavřít vždy k 31. prosinci příslušného kalendářního roku.
(6) Pro účely splnění povinnosti uvedené v odstavci 1 jsou zohledňována
pouze biopaliva, která splňují kritéria udržitelnosti stanovená
prováděcím právním předpisem. Splnění těchto kritérií prokazuje
dodavatel pohonných hmot předložením příslušných dokladů vydaných podle
§ 21; za nesprávnost údaje obsaženého v jemu předloženém dokladu nenese
odpovědnost, pokud prokáže, že nebylo možno ji zjistit ani s
vynaložením veškerého úsilí, které lze požadovat.
(7) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nevztahují na státní hmotné
rezervy^16) uváděné při jejich obměně do volného daňového oběhu na
daňovém území České republiky.
(8) Dodavatel pohonných hmot, který dováží pohonné hmoty a uvádí je do
volného daňového oběhu pro dopravní účely na daňovém území České
republiky nebo který dodává na daňové území České republiky pro
dopravní účely pohonné hmoty uvedené do volného daňového oběhu v jiném
členském státě Evropské unie, je povinen na formuláři vydaném
Generálním ředitelstvím cel sdělit celnímu úřadu místně příslušnému
podle místa přijetí pohonných hmot místo, datum a čas přijetí a stáčení
pohonných hmot, které podle doprovodných dokladů obsahují biopalivo,
tak, aby bylo celnímu úřadu nebo celnímu ředitelství umožněno odebrat
vzorek pohonné hmoty a ověřit údaje v předložených dokladech.
(9) Dodavatel pohonných hmot je povinen každoročně k 31. lednu podat
místně příslušnému celnímu úřadu hlášení o splnění povinnosti uvedení
minimálního množství biopaliv do volného daňového oběhu pro dopravní
účely nebo o splnění povinnosti dodání minimálního množství biopaliv na
daňové území České republiky pro dopravní účely v pohonných hmotách
uvedených do volného daňového oběhu v jiném členském státě Evropské
unie za uplynulý kalendářní rok (dále jen #hlášení#), obsahující
identifikační údaje a údaje z evidencí podle odstavce 5. Hlášení se
podává na tiskopisu vydaném Generálním ředitelstvím cel.
(10) Celní úřad uloží dodavateli pohonných hmot, který nesplní
povinnost stanovenou v odstavci 1, pokutu z nedodaného objemu biopaliv.
Výše pokuty z nedodaného objemu biopaliv se stanoví jako součin
množství nedodaného biopaliva podle odstavce 1 v litrech a částky 40
Kč. Pokuta z nedodaného objemu biopaliv je splatná do 30 dnů od
doručení rozhodnutí o uložení pokuty z nedodaného objemu biopaliv.
Pokuta z nedodaného objemu biopaliv se spravuje podle daňového řádu a
je příjmem státního rozpočtu.
(11) Dodavatel pohonných hmot je povinen uvést v dokladu vydaném podle
zákona o spotřebních daních^17) druh a obsah biopaliva v pohonné hmotě
s přesností na jedno desetinné místo procenta objemových.
§ 20
Povinnost snižování emisí skleníkových plynů z pohonných hmot
(1) Dodavatel pohonných hmot je povinen postupně snižovat emise
skleníkových plynů na jednotku energie obsaženou v pohonné hmotě v
úplném životním cyklu pohonné hmoty tak, aby dosáhl, ve srovnání se
základní hodnotou produkce emisí skleníkových plynů pro fosilní pohonné
hmoty stanovenou prováděcím právním předpisem, snížení o 2 % do 31.
prosince 2014, o 4 % do 31. prosince 2017 a o 6 % do 31. prosince 2020.
(2) Emisemi skleníkových plynů na jednotku energie obsaženou v pohonné
hmotě se rozumí celkový objem emisí skleníkových plynů vyjádřený v
ekvivalentu CO2 vyprodukovaných v úplném životním cyklu pohonné hmoty,
dělený celkovým energetickým obsahem pohonné hmoty vyjádřeným hodnotou
spodní výhřevnosti. Za emise skleníkových plynů vzniklé během úplného
životního cyklu pohonné hmoty se považují celkové čisté hodnoty emisí
CO2, CH4 a N2O, které jsou přičitatelné této pohonné hmotě, a to včetně
přimíšených složek, za období zahrnující všechny etapy procesu výroby a
spotřeby pohonné hmoty od těžby nebo obdělávání půdy, včetně změn ve
využívání půdy, přes dopravu, distribuci a zpracování, až po spalování,
a to bez ohledu na to, kdy tyto emise vznikají.
(3) Dodavatel pohonných hmot je povinen podávat každoročně do 15.
března ministerstvu a celnímu úřadu zprávu o emisích skleníkových plynů
z jím dodaných pohonných hmot za uplynulý kalendářní rok (dále jen
#zpráva o emisích#). Povinnost podávat zprávu o emisích skleníkových
plynů z dodaných pohonných hmot vzniká poprvé za kalendářní rok 2013.
Obsahové náležitosti zprávy o emisích jsou stanoveny prováděcím právním
předpisem.
(4) Dodavatel pohonných hmot je povinen zajistit ověření informací
uvedených ve zprávě o emisích autorizovanou osobou podle § 32 odst. 1
písm. g) a kopii protokolu o ověření přiložit ke zprávě o emisích.
Nepředloží- li tuto zprávu včetně ověření ani v náhradním termínu
stanoveném celním úřadem, má se za to, že povinnost uvedenou v odstavci
1 nesplnil.
(5) Bude-li mezi dodavateli pohonných hmot uzavřena smlouva o
sdružení^18) za účelem splnění povinnosti uvedené v odstavci 1, bude
splnění této povinnosti posuzováno jako vážený průměr hodnot povinného
snížení emisí skleníkových plynů připadajících na jednotlivé povinné
osoby ve sdružení. Povinnost podávání zprávy o emisích, včetně jejího
ověření podle odstavce 4, se vztahuje na jednotlivé dodavatele
pohonných hmot ve sdružení zvlášť; spolu se zprávou o emisích za
kalendářní rok 2014, 2017 a 2020 předloží dodavatelé pohonných hmot
také kopii smlouvy o sdružení. Nebude-li kopie smlouvy o sdružení
předložena současně se zprávou o emisích nebo pokud nebude v rámci
sdružení dosaženo celkového požadovaného snížení emisí, nebude na obsah
smlouvy brán zřetel.
(6) Energie obsažená v biopalivech se pro účely splnění povinností
uvedených v odstavci 1 zohlední pouze za předpokladu, že tato biopaliva
splňují kritéria udržitelnosti stanovená prováděcím právním předpisem.
Splnění těchto kritérií se prokazuje způsobem uvedeným v § 21.
(7) Vláda nařízením stanoví základní hodnotu produkce emisí
skleníkových plynů pro fosilní pohonné hmoty a obsahové náležitosti
zprávy o emisích.
§ 21
Kritéria udržitelnosti biopaliv
(1) Biopalivo určené k plnění povinností uvedených v § 19 odst. 1 a §
20 odst. 1 musí splňovat kritéria udržitelnosti stanovená prováděcím
právním předpisem. Splnění kritérií udržitelnosti se dokládá
prohlášením o shodě s kritérii udržitelnosti vydaným výrobcem, dovozcem
do České republiky (dále jen #dovozce#) či prodejcem biopaliva. V
případě dovozu nebo prodeje motorového benzinu a motorové nafty s
přídavkem biopaliva v režimu podmíněného osvobození od daně nebo ve
volném daňovém oběhu z jiného členského státu, vydává prohlášení o
shodě s kritérii udržitelnosti dovozce či prodejce motorového benzinu a
motorové nafty s přídavkem biopaliva. Toto prohlášení je výrobce,
dovozce či prodejce biopaliva, a dovozce či prodejce motorového benzinu
a motorové nafty s přídavkem biopaliva oprávněn vydat pouze v případě,
že
a) je držitelem platného certifikátu uděleného autorizovanou osobou
podle § 32 odst. 1 písm. g) nebo certifikátu či jiného obdobného
oprávnění vydaného v souladu s právními předpisy členského státu
Evropské unie,
b) může doložit v souladu s požadavky tohoto zákona a prováděcího
právního předpisu, že při výrobě biopaliva byly použity suroviny
splňující kritéria udržitelnosti stanovená prováděcím právním
předpisem.
(2) U kapalných nebo plynných produktů určených k výrobě biopaliv podle
odstavce 1 je splnění kritérií udržitelnosti dokládáno dílčím
prohlášením o shodě s kritérii udržitelnosti vydaným výrobcem, dovozcem
nebo prodejcem těchto produktů. Toto prohlášení je výrobce, dovozce a
prodejce oprávněn vydat pouze v případě, že
a) je držitelem dokladu uvedeného v odstavci 1 písm. a),
b) může doložit v souladu s požadavky tohoto zákona a prováděcího
právního předpisu, že při výrobě jeho produktu byla použita biomasa
splňující kritéria udržitelnosti stanovená prováděcím právním
předpisem.
(3) U biomasy určené k výrobě biopaliv podle odstavce 1 je splnění
kritérií udržitelnosti dokládáno dílčím prohlášením o shodě s kritérii
udržitelnosti vydaným prodejcem nebo dovozcem biomasy. Toto prohlášení
je prodejce a dovozce biomasy oprávněn vydat pouze v případě, že
a) je držitelem dokladu uvedeného v odstavci 1 písm. a),
b) může doložit v souladu s požadavky tohoto zákona a prováděcího
právního předpisu, že při pěstování biomasy byla splněna kritéria
udržitelnosti stanovená prováděcím právním předpisem; k doložení této
skutečnosti musí mít prodejce nebo dovozce biomasy, který je první
osobou vykupující biomasu přímo od pěstitele, pěstitelem biomasy
vystavené samostatné prohlášení o splnění kritérií udržitelnosti.
(4) V případě, že prodejce biomasy je zároveň jejím pěstitelem a
prodává výhradně biomasu jím vypěstovanou, lze splnění kritérií
udržitelnosti dokládat samostatným prohlášením pěstitele o splnění
kritérií udržitelnosti.
(5) Autorizovaná osoba podle § 32 odst. 1 písm. g) vydá certifikát
podle odstavců 1, 2 nebo 3 osobě, která prokáže, že plní kritéria
udržitelnosti stanovená prováděcím právním předpisem a která má zaveden
systém kvality podle prováděcího právního předpisu umožňující
věrohodným způsobem v souladu s tímto zákonem a prováděcím právním
předpisem plnění kritérií udržitelnosti sledovat a prokazovat.
Certifikát se vydává na dobu 12 měsíců. Certifikát musí obsahovat
seznam zemí, z nichž může osoba, které byl vydán, odebírat biomasu, a
další náležitosti stanovené prováděcím právním předpisem. Pokud osoba,
které byl vydán certifikát, odebere biomasu ze země na seznamu
neuvedené, považuje se tato biomasa za biomasu nesplňující kritéria
udržitelnosti. Seznam zemí v certifikátu je totožný se seznamem zemí
uvedeným v rozhodnutí o autorizaci podle § 32 odst. 1 písm. g).
Ministerstvo vede seznam subjektů, kterým byl autorizovanou osobou
udělen certifikát podle odstavce 1 písm. a), odstavce 2 písm. a) a
odstavce 3 písm. a) a zpřístupňuje jej způsobem umožňujícím dálkový
přístup.
(6) Osoba vydávající prohlášení nebo dílčí prohlášení podle odstavců 1,
2 nebo 3 musí k prokázání původu biomasy využít systém hmotnostní
bilance, který splňuje požadavky stanovené prováděcím právním
předpisem.
(7) Osoba vydávající prohlášení nebo dílčí prohlášení podle odstavců 1,
2 nebo 3 je povinna v tomto prohlášení uvádět přesné, úplné a pravdivé
údaje. Za nesprávnost v nich obsaženého údaje nenese tato osoba
odpovědnost v případě, že vycházela z dílčího prohlášení o shodě s
kritérii udržitelnosti nebo ze samostatného prohlášení pěstitele
biomasy o splnění kritérií udržitelnosti, které jí bylo předáno spolu s
dodávkou biopaliva nebo suroviny a které tuto nesprávnost obsahovalo,
pokud zároveň prokáže, že nesprávnost údaje nebylo možno zjistit ani s
vynaložením veškerého úsilí, které lze požadovat.
(8) Přesnost, úplnost a pravdivost údajů uváděných v prohlášeních podle
odstavců 1 a 2 kontroluje inspekce; v případě zjištění nesplnění
kritérií udržitelnosti informuje místně příslušný celní úřad.
Ministerstvo zemědělství kontroluje přesnost, úplnost a pravdivost
údajů uváděných v prohlášeních podle odstavců 3 a 4. Je-li zjištěna
nesprávnost údajů, informuje o tom Ministerstvo zemědělství bezodkladně
inspekci a v řízení o uložení pokuty poskytuje na vyžádání nezbytnou
součinnost.
(9) Pěstitel biomasy je povinen v samostatném prohlášení podle odstavce
3 písm. b) uvádět přesné, úplné a pravdivé údaje. Za účelem prokázání
splnění kritérií udržitelnosti vede pěstitel biomasy evidenci o
množství prodané biomasy, které odpovídá jím vystaveným samostatným
prohlášením podle odstavce 3 písm. b), a uchovává příslušnou
dokumentaci uvedenou v prováděcím právním předpisu po dobu minimálně 5
let. Tuto dokumentaci pěstitel biomasy poskytuje na vyžádání osobě
autorizované podle § 32 odst. 1 písm. g) a inspekci.
(10) Splnění podmínky uvedené v odstavci 1 písm. a), odstavci 2 písm.
a) a odstavci 3 písm. a) kontroluje celní úřad.
(11) Osoba, která není držitelem certifikátu uděleného autorizovanou
osobou podle § 32 odst. 1 písm. g), avšak má certifikát nebo jiné
obdobné oprávnění vydané podle právních předpisů členského státu
Evropské unie, může vydávat prohlášení nebo dílčí prohlášení podle
odstavců 1, 2 nebo 3 pouze za předpokladu, že je zaregistrována u
ministerstva. Ministerstvo provede zápis do registru bez zbytečného
odkladu poté, co mu byly doručeny příslušné doklady vydané v souladu s
právními předpisy členského státu Evropské unie.
(12) Prokázání splnění kritérií udržitelnosti podle odstavců 1 až 4
může být nahrazeno dokladem vystaveným v souladu s rozhodnutím Evropské
komise vydaným na základě čl. 18 odst. 4 směrnice 2009/28/ES nebo na
základě čl. 7c odst. 4 směrnice 2009/30/ES.
(13) Vláda nařízením stanoví kritéria udržitelnosti biopaliv,
náležitosti certifikátů podle odstavců 1, 2 a 3, náležitosti prohlášení
a dílčího prohlášení o shodě s kritérii udržitelnosti podle odstavců 1
až 3 a náležitosti samostatného prohlášení pěstitele biomasy podle
odstavce 3 písm. b), požadavky na systém kvality a systém hmotnostní
bilance zabezpečující plnění kritérií udržitelnosti a náležitosti
dokumentace pěstitele biomasy podle odstavce 9.
ČÁST PÁTÁ
OPATŘENÍ K NÁPRAVĚ A SPRÁVNÍ DELIKTY
§ 22
Opatření ke zjednání nápravy a zastavení provozu stacionárního zdroje
(1) V případě, že provozovatel neplní povinnosti stanovené tímto
zákonem nebo povolením provozu, jsou inspekce nebo obecní úřad obce s
rozšířenou působností oprávněny uložit provozovateli provést v
přiměřené lhůtě opatření ke zjednání nápravy. Pokud provozovatel
opatření ke zjednání nápravy ve stanovené lhůtě neprovedl, jsou
inspekce nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností oprávněny vydat
rozhodnutí o zastavení provozu stacionárního zdroje. K uložení
nápravného opatření u fyzických osob je příslušný obecní úřad obce s
rozšířenou působností. K uložení nápravného opatření u právnických osob
a podnikajících fyzických osob v případě, že se jedná o stacionární
zdroj uvedený v příloze č. 2 k tomuto zákonu, je příslušná inspekce; v
případě, že se nejedná o stacionární zdroj uvedený v příloze č. 2 k
tomuto zákonu, je příslušná inspekce nebo obecní úřad obce s rozšířenou
působností.
(2) V případě, že provozovatel provozuje stacionární zdroj uvedený v
příloze č. 2 k tomuto zákonu bez povolení provozu, rozhodne inspekce o
zastavení provozu tohoto zdroje.
(3) Odvolání proti rozhodnutí o zastavení provozu podle odstavců 1 a 2
nemá odkladný účinek.
(4) Obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo inspekce uloží podle
potřeby opatření k nápravě právnímu nástupci provozovatele, který není
původcem závadného stavu. Povinnosti plynoucí z opatření ke zjednání
nápravy a rozhodnutí o zastavení provozu stacionárního zdroje uložené
provozovateli podle odstavců 1 a 2 přecházejí na jejich právní
nástupce.
(5) Rozhodnutí o uložení nápravného opatření zasílá inspekce bez
zbytečného odkladu na vědomí příslušnému krajskému úřadu.
§ 23
Přestupky
(1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že
a) v rozporu s § 16 odst. 4 spálí v otevřeném ohništi jiné materiály
než suché rostlinné materiály neznečištěné chemickými látkami,
b) jako provozovatel stacionárního zdroje neuvede do provozu nebo
neprovozuje stacionární zdroj a činnosti nebo technologie související s
provozem nebo zajištěním provozu stacionárního zdroje, které mají vliv
na úroveň znečištění v souladu s podmínkami pro provoz tohoto
stacionárního zdroje stanovenými tímto zákonem, jeho prováděcími
právními předpisy a výrobcem podle § 17 odst. 1 písm. a),
c) jako provozovatel stacionárního zdroje nedodržuje přípustnou tmavost
kouře podle § 17 odst. 1 písm. b),
d) jako provozovatel stacionárního zdroje v rozporu s § 17 odst. 1
písm. c) spaluje ve stacionárním zdroji paliva neurčená výrobcem
stacionárního zdroje,
e) jako provozovatel stacionárního zdroje nepředloží příslušnému orgánu
ochrany ovzduší na vyžádání informace podle § 17 odst. 1 písm. d),
f) jako provozovatel stacionárního zdroje v rozporu s § 17 odst. 5
spaluje ve spalovacím stacionárním zdroji o jmenovitém tepelném příkonu
300 kW a nižším hnědé uhlí energetické, lignit, uhelné kaly nebo
proplástky,
g) jako provozovatel stacionárního zdroje v rozporu s § 17 odst. 1
písm. g) provozuje stacionární zdroj nesplňující požadavky podle
přílohy č. 11 k tomuto zákonu, nebo
h) jako provozovatel stacionárního zdroje v rozporu s § 17 odst. 1
písm. h) neprovede jednou za dva kalendářní roky prostřednictvím
odborně způsobilé osoby kontrolu technického stavu a provozu tohoto
spalovacího stacionárního zdroje nebo nepředloží na vyžádání obecnímu
úřadu obce s rozšířenou působností potvrzení o provedení této kontroly.
(2) Za přestupek lze uložit pokutu
do
a) 50 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a), b), c), d),
f) nebo g),
b) 20 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. e) nebo h).
§ 24
Společná ustanovení k přestupkům
(1) Přestupky podle tohoto zákona projednává obecní úřad obce s
rozšířenou působností.
(2) Pokuty vybírá a vymáhá celní úřad. Příjem z pokuty uložené obecním
úřadem obce s rozšířenou působností je příjmem obce s rozšířenou
působností.
§ 25
Správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob
(1) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního
deliktu tím, že
a) v rozporu s § 16 odst. 1 uvede na trh paliva nesplňující požadavky
na kvalitu paliv stanovené prováděcím právním předpisem nebo neohlásí
ministerstvu ve stanovené lhůtě údaje stanovené prováděcím právním
předpisem,
b) v rozporu s § 16 odst. 2 uvede na trh spalovací stacionární zdroj o
jmenovitém tepelném příkonu 300 kW a nižším sloužící jako zdroj tepla
pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, který nesplňuje emisní
požadavky stanovené v příloze č. 10 k tomuto zákonu, nebo neprokáže
splnění této povinnosti certifikátem podle jiného právního předpisu,
c) v rozporu s § 16 odst. 3 poskytne k dispozici jiné osobě anebo
doveze výrobek používaný při činnostech uvedených pod kódy 9.1. až
9.24. v příloze č. 2 k tomuto zákonu, který obsahuje více než 3 %
hmotnostní těkavých organických látek, a nezajistí jeho označení
způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem,
d) v rozporu s § 16 odst. 4 spálí v otevřeném ohništi jiné materiály
než suché rostlinné materiály neznečištěné chemickými látkami,
e) v rozporu s § 16 odst. 6 tepelně zpracuje odpad ve stacionárním
zdroji, ve kterém tepelné zpracování odpadu není povoleno podle § 11
odst. 2 písm. d), nebo tepelně zpracuje odpad bez dohledu osoby
autorizované podle § 32 odst. 1 písm. c),
f) jako provozovatel stacionárního zdroje neuvede do provozu nebo
neprovozuje stacionární zdroj o jmenovitém tepelném příkonu větším než
300 kW nebo technologie související s provozem nebo zajištěním provozu
stacionárního zdroje, které mají vliv na úroveň znečištění, v souladu s
podmínkami pro provoz tohoto stacionárního zdroje stanovenými tímto
zákonem nebo jeho prováděcími právními předpisy nebo výrobcem podle §
17 odst. 1 písm. a),
g) jako provozovatel stacionárního zdroje neuvede do provozu nebo
neprovozuje stacionární zdroj o jmenovitém tepelném příkonu 300 kW a
nižším nebo technologie související s provozem nebo zajištěním provozu
stacionárního zdroje, které mají vliv na úroveň znečištění, v souladu s
podmínkami pro provoz tohoto stacionárního zdroje stanovenými tímto
zákonem nebo jeho prováděcími právními předpisy nebo výrobcem podle §
17 odst. 1 písm. a),
h) jako provozovatel stacionárního zdroje nedodržuje emisní limity,
emisní stropy nebo technické podmínky provozu podle § 17 odst. 1 písm.
b),
i) jako provozovatel stacionárního zdroje v rozporu s § 17 odst. 1
písm. c) spaluje ve stacionárním zdroji o jmenovitém tepelném příkonu
větším než 300 kW paliva, která nesplňují požadavky na kvalitu paliv
stanovené prováděcím právním předpisem, paliva neurčená výrobcem
stacionárního zdroje nebo paliva neuvedená v povolení provozu,
j) jako provozovatel stacionárního zdroje v rozporu s § 17 odst. 1
písm. c) spaluje ve stacionárním zdroji o jmenovitém tepelném příkonu
300 kW a nižším paliva, která nesplňují požadavky na kvalitu paliv
stanovené prováděcím právním předpisem, nebo paliva neurčená výrobcem
stacionárního zdroje,
k) jako provozovatel stacionárního zdroje neuvedeného v příloze č. 2 k
tomuto zákonu nepředloží příslušnému orgánu ochrany ovzduší na vyžádání
informace podle § 17 odst. 1 písm. d),
l) jako provozovatel stacionárního zdroje neumožní osobám pověřeným
ministerstvem nebo obecním úřadem obce s rozšířenou působností nebo
inspekci přístup ke stacionárnímu zdroji, používaným palivům, surovinám
nebo technologii související s provozem nebo zajištěním provozu
stacionárního zdroje, které mají vliv na úroveň znečištění, za účelem
zjištění úrovně znečišťování podle § 17 odst. 1 písm. e),
m) jako provozovatel stacionárního zdroje neprovede ve stanovené lhůtě
kompenzační opatření podle § 17 odst. 1 písm. f),
n) jako provozovatel stacionárního zdroje v rozporu s § 17 odst. 1
písm. g) provozuje spalovací stacionární zdroj nesplňující požadavky
podle přílohy č. 11 k tomuto zákonu, nebo
o) jako provozovatel stacionárního zdroje v rozporu s § 17 odst. 1
písm. h) neprovede jednou za dva kalendářní roky prostřednictvím
odborně způsobilé osoby kontrolu technického stavu a provozu tohoto
spalovacího stacionárního zdroje nebo nepředloží na vyžádání obecnímu
úřadu obce s rozšířenou působností potvrzení o provedení této kontroly.
(2) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která je
provozovatelem stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto
zákonu, se kromě deliktů uvedených v odstavci 1 dopustí správního
deliktu tím, že
a) v rozporu s § 17 odst. 3 písm. a) provozuje stacionární zdroj bez
povolení provozu nebo v rozporu s ním,
b) v rozporu s § 17 odst. 3 písm. b) nezjistí úroveň znečišťování u
znečišťujících látek, u kterých tak stanoví tento zákon, prováděcí
právní předpis nebo povolení provozu,
c) nevede nebo neuchovává po stanovenou dobu provozní evidenci nebo
neohlásí údaje souhrnné provozní evidence podle § 17 odst. 3 písm. c),
d) neodvádí znečišťující látky ze stacionárního zdroje do ovzduší podle
§ 17 odst. 3 písm. d),
e) bezodkladně neodstraňuje v provozu stacionárního zdroje nebezpečné
stavy ohrožující kvalitu ovzduší podle § 17 odst. 3 písm. e),
f) nepředloží příslušnému orgánu ochrany ovzduší na vyžádání informace
podle § 17 odst. 1 písm. d),
g) nepodá do 24 hodin zprávu inspekci a krajskému úřadu o výskytu stavu
ohrožujícího přípustnou úroveň znečištění podle § 17 odst. 3 písm. f),
h) neomezí provoz nebo neodstaví bezodkladně stacionární zdroj v
případě jeho odchylky od normálního provozu zdroje v důsledku technické
závady podle § 17 odst. 3 písm. g),
i) nepředloží inspekci protokol o jednorázovém měření emisí do 90 dnů
ode dne jeho provedení podle § 17 odst. 3 písm. h),
j) průběžně nezaznamenává, nevyhodnocuje nebo neuchovává po stanovenou
dobu výsledky jednorázového nebo kontinuálního měření emisí v rozsahu a
formě stanovené prováděcím právním předpisem podle § 17 odst. 3 písm.
i),
k) nezajistí nebo řádně neprovozuje technické prostředky pro
kontinuální měření emisí podle § 17 odst. 3 písm. j), nebo
l) nepodá poplatkové přiznání prostřednictvím integrovaného systému
plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí ve
stanovené lhůtě podle § 15 odst. 8.
(3) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která je
provozovatelem stacionárního zdroje, v němž je tepelně zpracováván
odpad, se kromě deliktů uvedených v odstavcích 1 a 2 dopustí správního
deliktu tím, že
a) neprovede odběr vzorků přebíraného nebezpečného odpadu podle § 17
odst. 6 písm. a) nebo odebrané vzorky neuchová po stanovenou dobu,
b) nezastaví bezodkladně tepelné zpracování odpadu při překročení
specifických emisních limitů nebo opětovně zahájí provoz před uplynutím
lhůty podle § 17 odst. 6 písm. b), nebo
c) neoznámí překročení specifických emisních limitů bezodkladně
inspekci podle § 17 odst. 6 písm. c).
(4) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního
deliktu tím, že
a) v rozporu s § 17 odst. 5 spaluje ve spalovacím stacionárním zdroji o
jmenovitém tepelném příkonu 300 kW a nižším hnědé uhlí energetické,
lignit, uhelné kaly nebo proplástky,
b) provádí činnost, pro kterou je vyžadována autorizace podle § 32
odst. 1, bez platné autorizace,
c) jako pověřená osoba podle § 35 odst. 1 nepředá informace podle § 35
odst. 3, nebo
d) jako provozovatel spalovacího stacionárního zdroje o jmenovitém
elektrickém výkonu 300 MW a vyšším, pro který bylo vydáno první
povolení provozu v období od 25. června 2009 do nabytí účinnosti tohoto
zákona, nesplní povinnost podle § 41 odst. 10.
(5) Autorizovaná osoba podle § 32 se dopustí správního deliktu tím, že
a) provádí autorizovanou činnost v rozporu s § 34 odst. 1, nebo
b) provádí autorizovanou činnost v rozporu s § 34 odst. 2 nebo § 34
odst. 3.
(6) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního
deliktu tím, že
a) v rozporu s § 18 odst. 1 doveze nebo poskytne k dispozici jiné osobě
barvu, lak nebo výrobek pro opravy nátěru silničních vozidel uvedené v
prováděcím právním předpisu a nezajistí, aby obsah organických
sloučenin nebo směsi organických sloučenin, nepřesahoval limitní
hodnoty pro obsah těchto látek ve výrobku stanovené prováděcím právním
předpisem,
b) nevede evidenci o množství nebo druhu prodaných výrobků nebo o
osobách, kterým byl tento výrobek prodán, nebo neuchovává tuto evidenci
po stanovenou dobu podle § 18 odst. 2,
c) v rozporu s § 18 odst. 3 doveze nebo poskytne k dispozici jiné osobě
barvu, lak nebo výrobek pro opravy nátěru silničních vozidel uvedené v
prováděcím právním předpisu a nezajistí označení tohoto výrobku
způsobem stanoveným v prováděcím právním předpisu,
d) jako dodavatel pohonných hmot v rozporu s § 19 odst. 5 nevede
odděleně evidenci o množství přijatého a vyrobeného benzinu, motorové
nafty a jednotlivých druhů biopaliv a směsných paliv a evidenci
vyskladněných jednotlivých pohonných hmot,
e) jako dodavatel pohonných hmot v rozporu s § 19 odst. 8 dováží
pohonné hmoty a uvádí je do volného daňového oběhu pro dopravní účely
na daňovém území České republiky nebo dodává na daňové území České
republiky pro dopravní účely pohonné hmoty uvedené do volného daňového
oběhu v jiném členském státě Evropské unie a nesdělí včas celnímu úřadu
místně příslušnému podle místa přijetí pohonných hmot místo, datum a
čas přijetí a stočení pohonných hmot,
f) jako dodavatel pohonných hmot v rozporu s § 19 odst. 11 neuvede v
dokladu vydaném podle zákona o spotřebních daních druh a obsah
biopaliva v pohonné hmotě s přesností na jedno desetinné místo,
g) jako dodavatel pohonných hmot nedosáhne požadovaného snížení emisí
podle § 20 odst. 1,
h) jako dodavatel pohonných hmot nepodá zprávu o emisích podle § 20
odst. 3 nebo nepřiloží k této zprávě protokol o jejím ověření ani v
náhradním termínu podle § 20 odst. 4, nebo
i) jako výrobce, dovozce nebo prodejce biopaliva nebo kapalných nebo
plynných produktů k výrobě biopaliv nebo jako prodejce nebo dovozce
biomasy vydá prohlášení nebo dílčí prohlášení v rozporu s § 21 odst. 7
nebo 11 nebo jako pěstitel biomasy vydá samostatné prohlášení v rozporu
s § 21 odst. 9.
(7) Za správní delikt právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby se
uloží pokuta do
a) 10 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a),
b), e), f), h), i) nebo m), podle odstavce 2 písm. a), e) nebo h),
podle odstavce 3 písm. b) nebo podle odstavce 6 písm. g),
b) 2 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. l),
podle odstavce 2 písm. b) nebo d), podle odstavce 4 písm. b), podle
odstavce 5 písm. a) nebo podle odstavce 6 písm. a) a i),
c) 500 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. c),
odstavce 2 písm. c), f), g), i), j), k) nebo l), podle odstavce 3 písm.
a) nebo c), podle odstavce 4 písm. c) nebo d), podle odstavce 5 písm.
b) nebo podle odstavce 6 písm. b), c), d), e) nebo f),
d) 50 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. d), g),
j), n) a o), podle odstavce 4 písm. a) nebo podle odstavce 6 písm. h),
e) 20 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. k).
§ 26
Společná ustanovení ke správním deliktům právnických a podnikajících
fyzických osob
(1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že
vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení
právní povinnosti zabránila.
(2) Při určení výše pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti
správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům,
době trvání protiprávního stavu a k okolnostem, za nichž byl spáchán.
(3) Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže
správní orgán o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm
dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán.
(4) Správní delikty uvedené v § 25, s výjimkou § 25 odst. 1 písm. a) až
c) a § 25 odst. 6 písm. a) až h), jsou-li spáchány v souvislosti s
provozem stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu,
projednává inspekce. Jsou-li spáchány v souvislosti s provozem
stacionárních zdrojů, které nejsou uvedeny v příloze č. 2 k tomuto
zákonu nebo nejsou spáchány v souvislosti s provozem stacionárních
zdrojů, projedná je inspekce nebo obecní úřad obce s rozšířenou
působností. Správní delikt projedná ten z příslušných správních orgánů,
který dříve zahájil řízení, nebo bylo-li řízení zahájeno v týž den, tak
obecní úřad obce s rozšířenou působností. O zahájení řízení o uložení
pokuty se inspekce a obecní úřad obce s rozšířenou působností vzájemně
informují. Správní delikty uvedené v § 25 odst. 5 a v § 25 odst. 6
písm. i) projednává inspekce.
(5) Rozhodnutí o uložení pokuty za správní delikt spáchaný v
souvislosti s provozem stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k
tomuto zákonu zasílá inspekce bez zbytečného odkladu na vědomí
příslušnému krajskému úřadu.
(6) Správní delikty uvedené v § 25 odst. 6 písm. d) až h) projednává
celní úřad. Správní delikty uvedené v § 25 odst. 1 písm. a) až c) a v §
25 odst. 6 písm. a) až c) projednává Česká obchodní inspekce.
(7) Pokuty vybírá a vymáhá celní úřad. Příjem z pokuty uložené obecním
úřadem obce s rozšířenou působností připadá do rozpočtu obce, jejíž
úřad pokutu uložil. Polovina příjmu z pokuty uložené inspekcí připadá
do rozpočtu obce, na jejímž území je provozována činnost pokutou
postiženého provozovatele, přičemž tento příjem je účelově určen k
ochraně životního prostředí, a polovina je příjmem Státního fondu
životního prostředí České republiky. Příjmy z pokut uložených inspekcí
obci a z pokut uložených celním úřadem a Českou obchodní inspekcí jsou
příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky.
(8) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické
osoby nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení tohoto
zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby.
ČÁST ŠESTÁ
VÝKON STÁTNÍ SPRÁVY A ČINNOSTI NA PODPORU VÝKONU STÁTNÍ SPRÁVY
§ 27
Orgány ochrany ovzduší vykonávající správní činnosti na úseku ochrany
ovzduší
(1) Správní činnosti na úseku ochrany ovzduší vykonávají tyto orgány
ochrany ovzduší
a) ministerstvo,
b) Ministerstvo zdravotnictví,
c) inspekce,
d) Česká obchodní inspekce,
e) krajské úřady,
f) obecní úřady obcí s rozšířenou působností,
g) obecní úřady,
h) celní úřady a
i) Ministerstvo zemědělství.
(2) Na území vojenských újezdů^19) vykonávají státní správu v ochraně
ovzduší újezdní úřady a Ministerstvo obrany.
(3) Působnosti stanovené tímto zákonem obecnímu a krajskému úřadu jsou
výkonem přenesené působnosti, pokud tento zákon nestanoví jinak.
(4) Ministerstvo vykonává působnost ústředního správního úřadu, řídí
výkon státní správy v oblasti ochrany ovzduší a rozhoduje o odvolání
proti rozhodnutím vydaným inspekcí a krajskými úřady.
(5) Inspekce, Česká obchodní inspekce, krajský úřad, obecní úřad obce s
rozšířenou působností a celní úřad v rozsahu své působnosti dozírají na
dodržování ustanovení tohoto zákona a předpisů podle něj vydaných.
(6) Ministerstvo zdravotnictví
a) předkládá ministerstvu, na základě zhodnocení zdravotních rizik,
návrhy ke zpřísnění imisních limitů,
b) zpracovává a vede seznamy referenčních koncentrací znečišťujících
látek pro hodnocení a řízení zdravotních rizik,
c) provádí účelová měření úrovně znečištění ve vybraných sídlech z
hlediska ochrany zdraví lidí pro potřeby monitorování zdravotního stavu
obyvatelstva ve vztahu k životnímu prostředí, hodnocení a řízení
zdravotních rizik podle jiného právního předpisu^20); v rozsahu
dohodnutém s ministerstvem a na jeho žádost se rovněž podílí na
posuzování úrovně znečištění podle § 5 odst. 1.
Postup kontrolních orgánů
§ 28
Inspektoři nebo pověření zaměstnanci ministerstva nebo obecního úřadu
obce s rozšířenou působností jsou při výkonu kontrolní činnosti podle
jiných právních předpisů21) povinni prokázat se průkazem.
§ 29
(1) Právnická osoba nebo organizační složka státu pověřená
Ministerstvem zemědělství podle § 36 (dále jen #osoba pověřená
Ministerstvem zemědělství#) je povinna provádět kontrolní činnost v
souladu s tímto zákonem a jeho prováděcím právním předpisem a
poskytovat Ministerstvu zemědělství
a) seznam kontrolovaných osob a kontrolní zprávy, kdykoliv o to
Ministerstvo zemědělství požádá,
b) souhrnnou zprávu o provedených kontrolách a jejich výsledcích, a to
v dohodnutém rozsahu vždy k 31. lednu za uplynulý kalendářní rok.
(2) Osoba kontrolovaná Ministerstvem zemědělství nebo jím pověřenou
osobou je povinna
a) poskytnout ke kontrole příslušné podklady a jinou nezbytnou
součinnost,
b) umožnit fyzické osobě, která je v pracovním poměru nebo obdobném
pracovněprávním vztahu k osobě pověřené Ministerstvem zemědělství a
která provádí kontrolu (dále jen #osoba provádějící kontrolu#), vstup
do objektu souvisejícího s předmětem kontroly.
(3) Osoba provádějící kontrolu se při zahájení kontroly prokáže
písemným pověřením k výkonu kontroly. Po ukončení kontroly sepíše
kontrolní zprávu, která obsahuje popis zjištěných skutečností s
označením a podrobným zdůvodněním případné nesprávnosti údaje
obsaženého v prohlášení podle § 21 odst. 3 nebo 4, a kopii kontrolní
zprávy předá kontrolované osobě.
(4) Osoba pověřená Ministerstvem zemědělství je povinna
a) předat kontrolní zprávu s označením nesprávnosti údaje obsaženého v
prohlášení podle § 21 odst. 3 nebo 4 inspekci,
b) oznámit Ministerstvu zemědělství kontrolovanou osobu, která vydala
prohlášení podle § 21 odst. 3 nebo 4 obsahující nepřesný, neúplný nebo
nepravdivý údaj,
c) v řízení o uložení sankce za správní delikt podle § 25 odst. 6 písm.
i) poskytnout inspekci na vyžádání nezbytnou součinnost.
(5) Osoba provádějící kontrolu je povinna šetřit práva a právem
chráněné zájmy kontrolované osoby a zachovávat mlčenlivost o
skutečnostech, o nichž se dověděla během výkonu kontroly; to neplatí,
jde-li o poskytnutí informace Ministerstvu zemědělství nebo inspekci
podle odstavce 4.
(6) Osoba provádějící kontrolu nesmí kontrolovat a) osobu, ve které má
majetkový podíl, nebo s níž má uzavřený zaměstnanecký nebo obdobný
poměr, anebo osobu, ve které má majetkový podíl osoba pověřená
Ministerstvem zemědělství, b) osoby blízké.
(7) Pro zaměstnance zařazené do organizační složky státu, která provádí
kontrolu podle § 21 odst. 8, platí odstavce 3, 5 a 6 obdobně.
§ 30
Zpřístupňování informací
(1) Orgány ochrany ovzduší aktivně zpřístupňují veřejnosti bez
zbytečného odkladu srozumitelné informace o
a) úrovni znečištění,
b) stacionárních zdrojích a emisích ze stacionárních a mobilních
zdrojů,
c) připravovaných opatřeních ke snížení úrovně znečištění a
znečišťování, v dostatečném předstihu umožňujícím vznesení připomínek,
d) opatřeních přijatých ke snížení úrovně znečištění a znečišťování,
zejména v rámci programů zlepšování kvality ovzduší a regulačních řádů,
e) ochraně klimatického systému Země,
f) podaných žádostech o závazné stanovisko a povolení provozu a o
závazných stanoviscích a povoleních, která byla vydána na základě
těchto žádostí,
g) stanoviscích k politice územního rozvoje, zásadám územního rozvoje,
územním plánům a regulačním plánům.
(2) Příslušný krajský úřad a ministerstvo informuje bez prodlení
veřejnost, pokud v dané zóně nebo aglomeraci dojde k překročení
informativní prahové hodnoty, varovné prahové hodnoty nebo regulační
prahové hodnoty. Veřejnosti jsou v těchto případech poskytovány
informace minimálně v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem.
(3) Ministerstvo a další ústřední správní úřady poskytují příslušným
orgánům Evropské unie a orgánům uvedeným v mezinárodních smlouvách,
jimiž je Česká republika vázána, v požadovaném rozsahu a formátu a v
požadovaných intervalech informace o
a) úrovni znečištění,
b) zdrojích a jejich emisích,
c) opatřeních přijatých ke snížení úrovně znečištění a znečišťování,
d) ochraně klimatického systému Země.
(4) Ministerstvo vyhláškou stanoví rozsah informování veřejnosti o
úrovni znečištění a minimální rozsah textu, který je zveřejňován v
případě překročení informativní prahové hodnoty, varovné prahové
hodnoty nebo regulační prahové hodnoty.
§ 31
Poskytování údajů
(1) Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky poskytuje orgánům
ochrany ovzduší údaje podle jiného právního předpisu^22), kterými jsou
a) referenční údaje ze základního registru obyvatel,
b) údaje z agendového informačního systému evidence obyvatel,
c) údaje z agendového informačního systému cizinců.
(2) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. a) jsou
a) jméno, popřípadě jména, příjmení,
b) datum, místo a okres narození; u subjektu údajů, který se narodil v
cizině, datum, místo a stát, kde se narodil,
c) datum a místo úmrtí; jde-li o úmrtí subjektu údajů mimo území České
republiky, datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo;
je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, den, který je v
rozhodnutí uveden jako den smrti nebo den, který subjekt údajů
prohlášený za mrtvého nepřežil, a datum nabytí právní moci tohoto
rozhodnutí,
d) adresa místa pobytu,
e) státní občanství, popřípadě více státních občanství.
(3) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. b) jsou
a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,
b) datum, místo a okres narození, u subjektu údajů, který se narodil v
cizině, datum, místo a stát, kde se narodil,
c) rodné číslo,
d) adresa místa trvalého pobytu,
e) státní občanství, popřípadě více státních občanství.
(4) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. c) jsou
a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,
b) datum, místo a okres narození, u subjektu údajů, který se narodil v
cizině, datum, místo a stát, kde se narodil,
c) státní občanství, popřípadě více státních občanství,
d) druh a adresa místa pobytu,
e) počátek pobytu, případně datum ukončení pobytu.
(5) Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru
obyvatel, se využijí z agendového informačního systému evidence
obyvatel nebo agendového informačního systému cizinců, pouze pokud jsou
ve tvaru předcházejícím současný stav.
(6) Z poskytovaných údajů lze v konkrétním případě použít vždy jen
takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu.
Autorizace
§ 32
(1) Jen autorizovaná osoba může vykonávat činnosti spočívající v
a) jednorázovém měření emisí,
b) měření úrovně znečištění,
c) dohledu nad tepelným zpracováním odpadu,
d) zpracování odborného posudku,
e) zpracování rozptylové studie,
f) ověřování množství emisí skleníkových plynů podle jiného právního
předpisu^23), nebo
g) ověřování zprávy o emisích podle § 20 odst. 4 a certifikaci systému
kvality podle prováděcího právního předpisu u osob podle § 21 odst. 1
až 3.
(2) Autorizaci vydává ministerstvo fyzickým a právnickým osobám na
základě jejich žádosti při splnění požadavků stanovených zákonem.
Rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. g) vydá ministerstvo po
dohodě s Ministerstvem zemědělství. Lhůta pro vydání rozhodnutí o
autorizaci je 60 dní od podání žádosti. Autorizace vzniká též marným
uplynutím lhůty a způsobem podle § 28 až 30 zákona č. 222/2009 Sb., o
volném pohybu služeb. Osoba oprávněná k uznání odborné kvalifikace
podle zákona o uznávání odborné kvalifikace se považuje za
autorizovanou osobu, pokud prokáže, že splňuje kvalifikační požadavky
stanovené jiným členským státem Evropské unie k výkonu činností podle
odstavce 1.
(3) Žádost o autorizaci pro jednorázové měření emisí a měření úrovně
znečištění obsahuje
a) u fyzických osob jméno, popřípadě jména, příjmení, identifikační
číslo osoby, bylo-li přiděleno, datum narození a adresu místa trvalého
pobytu u osob, které jsou státními občany České republiky, nebo adresu
místa trvalého nebo přechodného pobytu, popřípadě místa podnikání u
osob, které nejsou státními občany České republiky; u právnických osob
obchodní firmu, právní formu, adresu sídla, popřípadě organizační
složky na území České republiky, a identifikační číslo osoby, bylo-li
přiděleno,
b) uvedení rozsahu znečišťujících látek, které žadatel hodlá měřit, s
uvedením, zda jde o jednorázové měření emisí nebo měření úrovně
znečištění,
c) seznam fyzických osob, které jsou k žadateli v pracovním nebo
obdobném poměru a budou se podílet na měření podle písmene b), a
doklady, které prokazují jejich odborné znalosti,
d) seznam přístrojového vybavení určeného k jednorázovému měření emisí
včetně seznamu výrobních čísel přístrojů, jejich typů, roku výroby,
výrobce, doklad o právním vztahu k přístrojům a o kalibraci těchto
přístrojů a seznam chemikálií, které budou k měření použity včetně
kalibračních plynů,
e) seznam metod, postupů odběrů a úprav vzorků pro účely měření, včetně
konečných analytických metod a postupů, které budou použity, včetně
osvědčení o akreditaci vydané akreditující osobou pověřenou podle
jiného právního předpisu^12) u těch metod a postupů, u kterých to
stanoví prováděcí právní předpis,
f) uvedení postupů pro zpracování výsledků měření a vzor výsledků
měření (protokol o měření),
g) závazný postup pro měření pro rozsah měření podle písmene b),
h) doklady o úspěšném absolvování mezilaboratorního porovnání zkoušek a
zajištění metrologické návaznosti měřidel a činností podle písmen e) a
f),
i) doklad o splnění minimálních kvalifikačních předpokladů, kterými
jsou úplné vysokoškolské vzdělání příslušného technického směru a jeden
rok odborné praxe anebo úplné střední vzdělání příslušného technického
směru a 3 roky odborné praxe.
(4) Žádost o autorizaci pro dohled nad provozem spalovny odpadu nebo
stacionárním zdrojem, ve kterém je spoluspalován odpad, obsahuje údaje
uvedené v odstavci 3 písm. a) a k této žádosti žadatel připojí
a) doklad o právním vztahu žadatele k provozovanému stacionárnímu
zdroji uvedenému v žádosti,
b) přesný a podrobný technický popis stacionárního zdroje včetně
využívané technologie řešení ochrany ovzduší,
c) úplnou specifikaci druhů a kategorií odpadu podle jiného právního
předpisu^13), jejichž spalování je u stacionárního zdroje povoleno,
doloženou příslušnými rozhodnutími krajského úřadu,
d) údaje o autorizacích a oprávněních k činnostem podle živnostenského
zákona vydaných osobám, které budou tyto činnosti u stacionárního
zdroje vykonávat,
e) aktuální měřicí protokoly o jednorázovém měření emisí, pokud je
stacionární zdroj již provozován,
f) přesný a podrobný popis technického vybavení k měření emisí, záznamu
a vyhodnocení emisí a technickoprovozních parametrů,
g) doklad o zajištění evidence a řádného nakládání s odpady z provozu
stacionárního zdroje,
h) doklad o splnění minimálních kvalifikačních předpokladů, kterými
jsou úplné vysokoškolské vzdělání příslušného technického směru a 1 rok
odborné praxe, anebo úplné střední vzdělání příslušného technického
směru a 3 roky odborné praxe.
(5) Žádost o autorizaci pro zpracování odborného posudku a zpracování
rozptylové studie obsahuje údaje uvedené v odstavci 3 písm. a) a k této
žádosti žadatel připojí
a) vzorový odborný posudek nebo rozptylovou studii,
b) doklad o splnění minimálních kvalifikačních předpokladů, kterými
jsou úplné vysokoškolské vzdělání příslušného technického směru a 1 rok
odborné praxe, anebo úplné střední vzdělání příslušného technického
směru a 3 roky odborné praxe,
c) u odborných posudků uvedení zdrojů, pro které žadatel hodlá odborné
posudky zpracovávat, a to v rozsahu zdrojů podle přílohy č. 2 k tomuto
zákonu.
(6) V případě, že pro zpracování rozptylové studie nebude používána
referenční metoda stanovená prováděcím právním předpisem, posoudí
ministerstvo, zda je používaná metoda pro zpracování rozptylové studie
srovnatelná s referenčními metodami.
(7) Žádost o autorizaci pro ověřování množství emisí skleníkových plynů
podle jiného právního předpisu^23) obsahuje údaje uvedené v odstavci 3
písm. a) a k této žádosti žadatel připojí
a) seznam fyzických osob, které jsou k žadateli v pracovním nebo
obdobném poměru a budou pro žadatele ověřování provádět,
b) osvědčení o akreditaci pro ověřování množství emisí skleníkových
plynů vydané vnitrostátním akreditačním orgánem pověřeným podle
zvláštního právního předpisu^24),
c) uvedení kategorie nebo více kategorií zařízení podle jiného právního
předpisu^23), pro něž žadatel hodlá ověřování množství emisí
skleníkových plynů provádět,
d) doklad o splnění minimálních kvalifikačních předpokladů, kterými
jsou úplné vysokoškolské vzdělání příslušného technického směru a 1 rok
odborné praxe, anebo úplné střední vzdělání příslušného technického
směru a 3 roky odborné praxe.
(8) Žádost o autorizaci pro ověřování zprávy o emisích podle § 20 odst.
4 a k certifikaci systému kvality podle prováděcího právního předpisu u
osob podle § 21 odst. 1 až 3 obsahuje údaje uvedené v odstavci 3 písm.
a) a k této žádosti žadatel připojí
a) seznam fyzických osob, které jsou k žadateli v pracovním nebo
obdobném poměru a budou pro žadatele provádět ověřování, a doklad o
splnění jejich kvalifikačních předpokladů, kterými jsou středoškolské
vzdělání a nejméně 5 let praxe v příslušném oboru nebo vysokoškolské
vzdělání a nejméně 3 roky praxe v příslušném oboru,
b) osvědčení o akreditaci pro ověřování zprávy o emisích podle § 20
odst. 4 a pro certifikaci systému kvality u osob podle § 21 odst. 1 až
3 vydané akreditující osobou pověřenou podle zvláštního právního
předpisu^24),
c) popis pracovních postupů, metod a zásad, které zajistí náležitou
kontrolu plnění požadavků tohoto zákona a prováděcího právního předpisu
ze strany certifikovaných osob podle § 21 odst. 1 až 3,
d) seznam zemí, ve kterých je žadatel schopen věrohodným způsobem
provádět ověřování plnění požadavků na kritéria udržitelnosti podle
tohoto zákona a prováděcího právního předpisu,
e) popis pracovních postupů, metod a zásad pro ověřování zprávy o
emisích podle § 20 odst. 3.
(9) Ministerstvo vyhláškou stanoví seznam metod a postupů, u kterých je
požadováno osvědčení o akreditaci.
§ 33
(1) Předpokladem k vydání rozhodnutí o autorizaci je úspěšné prokázání
odborných znalostí a znalostí právních předpisů upravujících ochranu
životního prostředí v rozsahu dané činnosti. Ověřování znalostí provádí
ministerstvo zkouškou před autorizační komisí. V případě, že žadatel
neprokáže požadované znalosti, je žádost o vydání rozhodnutí o
autorizaci ministerstvem zamítnuta. Termín zkoušky a jednotný zkušební
řád ministerstvo zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup nejméně
14 dní předem. Výsledek zkoušky je žadateli oznámen v den konání
zkoušky.
(2) Rozhodnutí o autorizaci se vydává na dobu neurčitou a nemůže být
převedeno na jinou osobu.
(3) Ministerstvo odebere autorizaci, jestliže autorizovaná osoba
a) závažně nebo opakovaně poruší povinnosti při výkonu této činnosti, a
to zejména tím, že zkreslí nebo uvede nesprávné údaje nebo nedodržuje
metody a postupy činnosti uvedené v rozhodnutí o autorizaci,
b) ztratí způsobilost k výkonu autorizované činnosti tím, že nebude mít
nezbytné přístrojové vybavení, nebo
c) pokud je právnickou osobou, nebude mít v pracovním nebo jiném
obdobném poměru osoby způsobilé k měření nebo ověřování množství emisí
skleníkových plynů.
(4) Ministerstvo může odebrat autorizaci v případě, že dojde k
podstatné změně podmínek, za kterých bylo rozhodnutí o autorizaci
vydáno.
(5) Výkon autorizovaných činností kontroluje a odebrání autorizace
podle odstavců 3 a 4 navrhuje ministerstvu inspekce.
(6) Autorizovaná osoba, které ministerstvo odebralo autorizaci podle
odstavce 4 písm. a), může opětovně podat žádost o vydání rozhodnutí o
autorizaci k téže činnosti, ke které jí byla autorizace odebrána,
nejdříve po uplynutí 3 let.
(7) Platnost rozhodnutí o autorizaci zaniká smrtí fyzické osoby, jejím
prohlášením za mrtvou, zánikem právnické osoby, které bylo rozhodnutí o
autorizaci vydáno, nebo dnem nabytí právní moci rozhodnutí o odebrání
autorizace.
§ 34
Povinnosti autorizovaných osob
(1) Autorizovaná osoba nesmí provádět jednorázové měření emisí nebo
ověřování množství emisí skleníkových plynů, pokud
a) se jedná o stacionární zdroj, na jehož výrobě se podílí nebo který
sama provozuje nebo který provozuje osoba jí přímo nebo nepřímo
ovládaná nebo ji přímo nebo nepřímo ovládající,
b) se jedná o stacionární zdroj provozovaný právnickou osobou, v níž je
autorizovaná osoba společníkem, členem, statutárním orgánem, členem
statutárního orgánu nebo dozorčího orgánu, tichým společníkem,
popřípadě má v této právnické osobě postavení, jež by mohlo ovlivnit
její nezávislost, nebo je-li osobou blízkou osobě, která je
provozovatelem stacionárního zdroje, jejím společníkem, členem,
statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo dozorčího orgánu,
tichým společníkem, popřípadě má v této právnické osobě postavení, jež
by mohlo ovlivnit její nezávislost,
c) se jedná o stacionární zdroj, u jehož provozovatele je insolvenčním
správcem, likvidátorem, nuceným správcem nebo správcem majetku, nebo
d) se jedná o osobu podílející se na obchodování s povolenkami nebo
tyto obchody zprostředkovávající.
(2) Autorizovaná osoba je povinna
a) vypracovat protokol o měření podle § 6 odst. 4 nebo 5 do 60 dnů od
provedení měření a předat jej objednateli v elektronické podobě,
b) podrobit se kontrole výkonu činnosti, kterou provádí inspekce nebo
ministerstvo, zejména poskytnout na vyžádání protokoly, odborné posudky
a rozptylové studie v elektronické podobě,
c) předávat výsledky posuzování úrovně znečištění do informačního
systému kvality ovzduší podle § 7 odst. 1,
d) vypracovat protokol o ověření podle § 20 odst. 4 a předat jej
objednateli.
(3) Autorizovaná osoba podle § 32 odst. 1 písm. g) je dále povinna
a) nejméně jednou ročně zkontrolovat, zda osoby, kterým vydala
certifikát, nadále splňují požadavky pro jeho udělení,
b) v rámci kontroly podle písmene a) prováděné u prodejce nebo dovozce
biomasy ověřit plnění kritérií udržitelnosti stanovených prováděcím
právním předpisem u nejméně 3 % pěstitelů biomasy, od nichž
kontrolovaný prodejce nebo dovozce v uplynulém roce biomasu odebral,
c) v rámci kontroly podle písmene a) prováděné u výrobce nebo dovozce
kapalných nebo plynných produktů určených k výrobě biopaliv a výrobce
nebo dovozce biopaliv, který odebíral biomasu přímo od pěstitele,
ověřit plnění kritérií udržitelnosti stanovených prováděcím právním
předpisem u nejméně 3 % pěstitelů biomasy, od nichž biomasu přímo
odebral,
d) po provedení kontroly podle písmene a) vypracovat zprávu se závěry
kontroly a tuto zprávu uchovávat nejméně po dobu 5 let,
e) v případě zjištění nedostatků v dodržování kritérií udržitelnosti
při kontrole podle písmene a) neprodleně zaslat kopii zprávy podle
písmene d) inspekci,
f) vydávat certifikáty pouze osobám, u nichž nebyly v předchozím roce
při kontrole podle písmene a) zjištěny žádné závažné nedostatky,
zejména neschopnost plnit požadavky podle § 21 odst. 5, dovoz biomasy
ze zemí, které nejsou uvedeny na seznamu v certifikátu, porušení
povinnosti uvedené v § 21 odst. 6 nebo závažné porušení povinnosti
uvedené v § 21 odst. 7,
g) zasílat kopie veškerých jí vydaných certifikátů ministerstvu,
h) zasílat ministerstvu každoročně vždy k 28. únoru souhrnnou zprávu o
jí provedených kontrolách v uplynulém kalendářním roce.
(4) Autorizovaná osoba je povinna oznámit ministerstvu do 30 dnů ode
dne, kdy ke změně došlo, změnu údajů uvedených v žádosti o vydání
rozhodnutí o autorizaci.
(5) Ministerstvo vyhláškou stanoví obsahové náležitosti protokolu o
jednorázovém měření emisí, měření úrovně znečištění a obsahové
náležitosti odborného posudku a rozptylové studie.
Pověřené osoby
§ 35
(1) Činnosti zajišťované ministerstvem podle § 5 odst. 1 až 5, § 7
odst. 1 a 2, § 10 odst. 2 a 6 a § 30 může ministerstvo přenést na jím
zřízenou právnickou osobu nebo v případě § 14 odst. 4 na jinou osobu. V
takovém případě jsou tyto činnosti vykonávány na základě zřizovací
listiny nebo na základě veřejnoprávní smlouvy.
(2) Smlouva o pověření stanoví dobu, na kterou je uzavírána, a dále
důvody, za kterých může ministerstvo smlouvu vypovědět, k nimž patří
zejména neplnění povinností podle odstavce 3. Pověření může být vydáno
pouze osobě, která disponuje dostatečnou personální a odbornou
kapacitou k provádění činnosti, pro kterou by byla pověřena, a prokáže
schopnost dlouhodobě provádět tuto činnost.
(3) Pověřená osoba je povinna předávat na vyžádání informace, které
jsou předmětem pověřené činnosti, ministerstvu. Pověřená osoba je dále
povinna vykonávat činnosti uvedené v odstavci 1 v souladu s požadavky
tohoto zákona a prováděcích právních předpisů.
§ 36
(1) Ministerstvo zemědělství může pověřit kontrolní činností podle § 21
odst. 8 právnickou osobu, která prokáže, že
a) fyzické osoby, které jsou k ní v pracovním poměru nebo obdobném
pracovněprávním vztahu a které budou provádět kontrolu, splňují
kvalifikační požadavky, a to úplné střední odborné vzdělání v oboru
zemědělství nebo lesního hospodářství a nejméně 3 roky odborné praxe,
nebo vysokoškolské vzdělání v oboru zemědělství nebo lesního
hospodářství a nejméně 1 rok odborné praxe,
b) má technické vybavení odpovídající předpokládanému druhu a rozsahu
činnosti.
(2) Právnickou osobu podle odstavce 1 vybere Ministerstvo zemědělství
postupem podle jiného právního předpisu^25) a uzavře s ní veřejnoprávní
smlouvu na dobu určitou, nejdéle však na 2 roky. Tato smlouva musí
obsahovat výpovědní lhůtu a důvody, za kterých může Ministerstvo
zemědělství smlouvu vypovědět; patří k nim zejména nesplnění povinnosti
podle § 29 odst. 1 nebo 3 až 6 anebo nesplnění podmínky, za níž byla
smlouva uzavřena. Obdobnou smlouvu případně uzavře Ministerstvo
zemědělství s organizační složkou státu.
(3) Osoby pověřené Ministerstvem zemědělství se zveřejňují ve Věstníku
Ministerstva zemědělství.
ČÁST SEDMÁ
PŘECHODNÉ REŽIMY PRO SPALOVACÍ STACIONÁRNÍ ZDROJE
§ 37
Přechodný národní plán
(1) V období od 1. ledna 2016 do 30. června 2020 u spalovacích
stacionárních zdrojů, jejichž celkový jmenovitý tepelný příkon
stanovený podle § 4 odst. 7 a 8 je 50 MW a vyšší, u nichž bylo první
povolení provozu vydáno před 27. listopadem 2002 nebo pro něž byla
podána úplná žádost o první povolení provozu před tímto datem a které
byly uvedeny do provozu nejpozději 27. listopadu 2003, není
provozovatel povinen plnit specifické emisní limity pro oxidy dusíku,
tuhé znečišťující látky a oxid siřičitý stanovené prováděcím právním
předpisem nebo technickou podmínku provozu nahrazující specifický
emisní limit pro oxid siřičitý podle § 4 odst. 6, pokud jsou tyto
spalovací stacionární zdroje zařazeny do Přechodného národního plánu
podle odstavce 5.
(2) Provozovatel spalovacího stacionárního zdroje zařazeného
ministerstvem na základě žádosti provozovatele do Přechodného národního
plánu plní emisní limity jemu stanovené v povolení provozu platném k
31. prosinci 2015 a emisní stropy pro jednotlivé roky stanovené v
Přechodném národním plánu. Tyto emisní stropy jsou stanoveny postupem
podle rozhodnutí Evropské komise vydaným podle čl. 41 písm. b) směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU na základě celkového skutečného
jmenovitého tepelného příkonu spalovacích stacionárních zdrojů k 31.
prosinci 2010, jejich skutečných ročních provozních hodin a použitého
paliva v průměrných hodnotách za posledních deset let provozu až do
roku 2010 včetně. V případě, že takto stanovený emisní strop je vyšší
než emisní strop stanovený pro daný spalovací stacionární zdroj v
platném povolení provozu k 31. prosinci 2015, je provozovatel povinen
plnit emisní strop uvedený v platném povolení provozu k 31. prosinci
2015. Provozovatel dvou a více spalovacích stacionárních zdrojů namísto
plnění emisních stropů stanovených pro jednotlivé spalovací stacionární
zdroje plní emisní stropy, které jsou součtem emisních stropů
stanovených těmto spalovacím stacionárním zdrojům.
(3) Přechodný režim podle odstavce 1 se v případě plnění specifického
emisního limitu pro oxidy dusíku nevztahuje na spalovací stacionární
zdroje o celkovém jmenovitém tepelném příkonu vyšším než 500 MW
spalující pevná paliva, pro které bylo první povolení provozu vydáno 1.
července 1987 nebo po tomto datu. U plynových turbín se přechodný režim
podle odstavce 1 vztahuje pouze na emise oxidů dusíku.
(4) Přechodný národní plán se nevztahuje na
a) spalovací stacionární zdroje v rafineriích spalující plyny s nízkou
výhřevností ze zplyňování rafinérských zbytků nebo zbytky pocházející z
destilace či zpracování při rafinaci surové ropy pro vlastní spotřebu,
samostatně či s jinými palivy,
b) spalovací stacionární zdroje s omezenou životností, pokud využijí
přechodného režimu podle § 38,
c) spalovací stacionární zdroje dodávající teplo do soustavy zásobování
tepelnou energií, pokud využijí přechodného režimu podle § 39.
(5) Přechodný národní plán obsahuje seznam spalovacích stacionárních
zdrojů zahrnutých do tohoto plánu, které nejsou povinny plnit
specifický emisní limit stanovený prováděcím právním předpisem pro
jednu nebo více znečišťujících látek uvedených v odstavci 1, a stanoví
pro všechny znečišťující látky, na něž se vztahuje, emisní stropy pro
jednotlivé spalovací stacionární zdroje podle odstavce 2, opatření
plánovaná k zajištění plnění specifických emisních limitů stanovených
prováděcím právním předpisem nejpozději od 1. července 2020, způsob
monitorování a podávání zpráv o jeho plnění.
(6) Přechodný národní plán zpracuje ministerstvo a předloží jej
nejpozději do 1. ledna 2013 ke schválení Evropské komisi. Po schválení
Evropskou komisí vyhlásí ministerstvo Přechodný národní plán ve
Věstníku Ministerstva životního prostředí. Krajský úřad uvede bez
prodlení do souladu příslušná povolení provozu se schváleným a
vyhlášeným Přechodným národním plánem.
(7) Ministerstvo vyřadí spalovací stacionární zdroj a jemu příslušející
emisní strop z Přechodného národního plánu, pokud byl tento spalovací
stacionární zdroj zařazen do přechodného režimu podle § 38 nebo § 39
nebo pokud provozovatel o vyřazení z Přechodného národního plánu
požádá. Provedenou změnu ministerstvo ohlásí Evropské komisi a vydá
aktualizovanou verzi Přechodného národního plánu ve Věstníku
Ministerstva životního prostředí. Krajský úřad uvede bez prodlení do
souladu jím vydaná příslušná povolení provozu s aktualizovaným
Přechodným národním plánem.
§ 38
Spalovací stacionární zdroje s omezenou životností
(1) V období od 1. ledna 2016 do 31. prosince 2023 u spalovacích
stacionárních zdrojů, jejichž celkový jmenovitý tepelný příkon
stanovený podle § 4 odst. 7 a 8 je 50MWa vyšší, není provozovatel
povinen plnit specifické emisní limity pro oxidy dusíku, tuhé
znečišťující látky a oxid siřičitý stanovené prováděcím právním
předpisem nebo technickou podmínku nahrazující specifický emisní limit
pro oxid siřičitý podle § 4 odst. 6, pokud provozovatel nejpozději do
1. ledna 2014 ohlásil krajskému úřadu využití maximálního povoleného
počtu 17 500 provozních hodin těmto spalovacím stacionárním zdrojům pro
toto období. Po vyčerpání počtu provozních hodin nebo k 31. prosinci
2023 dojde k ukončení provozu těchto spalovacích stacionárních zdrojů.
Krajský úřad provede bez prodlení odpovídající změnu jím vydaného
povolení provozu.
(2) Přechodný režim podle odstavce 1 se v případě plnění specifického
emisního limitu pro oxidy dusíku nevztahuje na spalovací stacionární
zdroje o celkovém jmenovitém tepelném příkonu vyšším než 500 MW
spalující pevná paliva, pro které bylo první povolení provozu vydáno 1.
července 1987 nebo později.
(3) Provozovatel spalovacích stacionárních zdrojů je povinen v období
uvedeném v odstavci 1 dodržovat emisní limity a emisní stropy stanovené
v povolení provozu a platné k 31. prosinci 2015.
§ 39
Spalovací stacionární zdroje dodávající teplo do soustavy zásobování
tepelnou energií
(1) V období od 1. ledna 2016 do 31. prosince 2022 u spalovacích
stacionárních zdrojů, jejichž celkový jmenovitý tepelný příkon
stanovený podle § 4 odst. 7 a 8 je od 50 MW do 200 MW včetně, u nichž
bylo první povolení provozu vydáno před 27. listopadem 2002 nebo pro
něž byla podána úplná žádost o první povolení provozu před tímto datem
a které byly uvedeny do provozu nejpozději 27. listopadu 2003, není
provozovatel povinen plnit specifické emisní limity pro oxidy dusíku,
tuhé znečišťující látky a oxid siřičitý stanovené prováděcím právním
předpisem nebo technickou podmínku nahrazující specifický emisní limit
pro oxid siřičitý podle § 4 odst. 6, pokud nejméně 50 % využitelného
vyrobeného tepla, vyjádřeno jako klouzavý průměr za období pěti let, je
dodáváno ve formě páry nebo horké vody do soustavy zásobování tepelnou
energií podle energetického zákona^26).
(2) O zařazení do přechodného režimu podle odstavce 1 musí provozovatel
požádat krajský úřad nejpozději do 30. června 2015. Krajský úřad
provede na základě žádosti odpovídající změnu jím vydaného povolení
provozu.
(3) Provozovatel spalovacích stacionárních zdrojů je povinen v období
uvedeném v odstavci 1 dodržovat emisní limity a emisní stropy stanovené
v povolení provozu a platné k 31. prosinci 2015.
ČÁST OSMÁ
SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ
§ 40
Společná ustanovení
(1) Při rozhodování podle tohoto zákona o dvou nebo více stacionárních
zdrojích v rámci jedné provozovny^4) vede orgán ochrany ovzduší
společné řízení podle správního řádu^27).
(2) Závazné stanovisko podle § 11 odst. 2 písm. c) a povolení provozu
podle § 11 odst. 2 písm. d) se nevydá podle tohoto zákona, pokud je
jeho vydání nahrazeno postupem v řízení o vydání integrovaného povolení
podle jiného právního předpisu^28). Ostatní ustanovení tohoto zákona
tím nejsou dotčena.
(3) Práva a povinnosti vyplývající z rozhodnutí vydaných podle tohoto
zákona provozovateli přecházejí na právní nástupce provozovatele.
(4) Ustanovení tohoto zákona a jeho prováděcích právních předpisů
stanovující technické požadavky a další podmínky vztahující se na
výrobky podle jiného právního předpisu jsou technickými předpisy podle
tohoto jiného právního předpisu^12).
(5) Na zařazování do Přechodného národního plánu a vyřazování z
Přechodného národního plánu podle § 37 se nevztahuje správní řád.
Přechodná ustanovení
§ 41
(1) Správní řízení na úseku ochrany ovzduší, která nebyla pravomocně
skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle
dosavadních právních předpisů.
(2) Národní program podle § 8 zpracuje ministerstvo do 1 roku ode dne
nabytí účinnosti tohoto zákona.
(3) Program zlepšování kvality ovzduší podle § 9 zpracuje ministerstvo
pro každou zónu a aglomeraci nejpozději do 2 let ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákona. Do doby vydání programů zlepšování kvality
ovzduší platí programy vydané podle zákona č. 86/2002 Sb., ve znění
účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
(4) Povolení vydaná podle § 17 odst. 1 písm. d) a § 17 odst. 2 zákona
č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona,
a rozhodnutí podle § 5 odst. 10 a § 11 odst. 1 písm. h) zákona č.
86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona,
jsou-li v souladu s požadavky na obsah povolení provozu podle tohoto
zákona, se považují za povolení provozu podle tohoto zákona.
(5) Provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto
zákonu, jehož povolení není v souladu s požadavky na obsah povolení
provozu podle tohoto zákona, musí požádat o jeho změnu nebo o nové
povolení provozu podle tohoto zákona do 2 let ode dne nabytí účinnosti
tohoto zákona. Do doby rozhodnutí o této žádosti platí povolení a
rozhodnutí vydaná podle dosavadních právních předpisů.
(6) Provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto
zákonu, který byl uveden do provozu před nabytím účinnosti tohoto
zákona a který nemá vydané povolení podle § 17 odst. 1 písm. d) zákona
č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona,
musí požádat o povolení provozu podle tohoto zákona do 1 roku ode dne
nabytí účinnosti tohoto zákona.
(7) Plány zavedení zásad správné zemědělské praxe u stacionárního
zdroje znečišťování ovzduší schválené podle zákona č. 86/2002 Sb., ve
znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se považují za
provozní řády podle tohoto zákona.
(8) Provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 4 k tomuto
zákonu, který podle dosavadních právních předpisů neměl povinnost
zjišťovat úroveň znečišťování kontinuálním měřením, je povinen provádět
kontinuální měření podle § 6 odst. 5 od 1. ledna 2013.
(9) U spalovacích stacionárních zdrojů, jejichž celkový jmenovitý
tepelný příkon stanovený podle § 4 odst. 7 je 50 MW a vyšší, u nichž
bylo první povolení provozu vydáno před 1. červencem 1987, plní
provozovatel do 31. prosince 2015 včetně emisní stropy, specifické
emisní limity a technické podmínky provozu stanovené před nabytím
účinnosti tohoto zákona. Provozovatel dvou a více spalovacích
stacionárních zdrojů podle věty první může namísto plnění emisních
stropů pro tyto spalovací stacionární zdroje jednotlivě, plnit emisní
stropy, které jsou součtem emisních stropů stanovených těmto spalovacím
stacionárním zdrojům. V důsledku plnění emisních stropů v součtu nesmí
dojít k překročení součtu emisních stropů stanovených pro stacionární
zdroje daného provozovatele umístěné v aglomeraci.
(10) Provozovatel spalovacího stacionárního zdroje o jmenovitém
elektrickém výkonu 300 MW a vyšším, pro který bylo vydáno první
povolení provozu v období od 25. června 2009 do nabytí účinnosti tohoto
zákona, je povinen předložit krajskému úřadu odůvodněné posouzení
splnění podmínek podle § 11 odst. 10 do 6 měsíců ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákona. Jsou-li podmínky uvedené v § 11 odst. 10
splněny, zajistí krajský úřad v dohodě s orgánem územního plánování
nebo stavebním úřadem, aby byl v místě stacionárního zdroje vyhrazen
vhodný prostor pro umístění zařízení nezbytného pro zachytávání a
stlačování oxidu uhličitého postupem podle jiného právního předpisu^6).
(11) Nařízení obcí a krajů, kterými byly vydány regulační řády na
základě zmocnění obsaženém v zákoně č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do
dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pozbývají platnosti uplynutím 2 let
ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
(12) V kalendářním roce 2013 stanoví krajský úřad poplatníkovi, u
kterého výše poplatku za jednu nebo více znečišťujících látek uvedených
v příloze č. 9 k tomuto zákonu za kalendářní rok 2012 přesáhla částku
200 000 Kč, v platebním výměru podle § 15 odst. 9 kromě poplatku za
skončené poplatkové období a záloh na následující kalendářní rok také
zálohy na poplatek za rok 2013 a lhůty jejich splatnosti.
(13) Výše poplatku za znečišťování za kalendářní rok 2012 se vypočítá
podle § 19 zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí
účinnosti tohoto zákona.
(14) Zprávu o emisích podle § 20 odst. 3 předloží dodavatel pohonných
hmot poprvé za kalendářní rok 2013 v termínu do 15. března 2014.
(15) Provozovatel spalovacího stacionárního zdroje na pevná paliva o
jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně, který slouží jako
zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, je povinen
zajistit provedení první kontroly technického stavu a provozu zdroje
podle § 17 odst. 1 písm. h) nejpozději do 31. prosince 2016.
(16) Provozovatel spalovacího stacionárního zdroje na pevná paliva o
jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně, který slouží jako
zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, je povinen
provozovat zdroj v souladu s požadavky uvedenými v § 17 odst. 1 písm.
g) nejpozději do 10 let od nabytí účinnosti tohoto zákona.
§ 42
(1) Pro činnost jednorázového měření emisí se autorizace k měření emisí
vydaná podle zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí
účinnosti tohoto zákona, považuje za autorizaci podle § 32 odst. 1
písm. a) tohoto zákona.
(2) Pro činnost měření úrovně znečištění se autorizace k měření imisí
vydaná podle zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí
účinnosti tohoto zákona, považuje za autorizaci podle § 32 odst. 1
písm. b) tohoto zákona.
(3) Pro činnost dohledu nad tepelným zpracováním odpadu se autorizace k
dohledu nad provozem spalovny odpadu nebo zařízení schváleného pro
spoluspalování odpadu vydaná podle zákona č. 86/2002 Sb., ve znění
účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, považuje za autorizaci
podle § 32 odst. 1 písm. c) tohoto zákona.
(4) Pro činnost zpracování odborného posudku se autorizace ke
zpracování odborného posudku vydaná podle zákona č. 86/2002 Sb., ve
znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, považuje za
autorizaci podle § 32 odst. 1 písm. d) tohoto zákona.
(5) Pro činnost zpracování rozptylové studie se autorizace ke
zpracování rozptylové studie vydaná podle zákona č. 86/2002 Sb., ve
znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, považuje za
autorizaci podle § 32 odst. 1 písm. e) tohoto zákona.
(6) Pro činnost ověřování množství emisí skleníkových plynů podle
jiného právního předpisu^23) se autorizace k ověřování množství emisí
skleníkových plynů podle jiného právního předpisu^23) vydaná podle
zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto
zákona, považuje za autorizaci podle § 32 odst. 1 písm. f) tohoto
zákona.
§ 43
Zrušovací ustanovení
Zrušuje se:
1. Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších
zákonů (zákon o ochraně ovzduší).
2. Zákon č. 92/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně
ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší),
ve znění zákona č. 521/2002 Sb.
3. Zákon č. 385/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o
ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně
ovzduší), ve znění pozdějších předpisů.
4. Zákon č. 180/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o
ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně
ovzduší), ve znění pozdějších předpisů.
5. Zákon č. 483/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o
ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně
ovzduší), ve znění pozdějších předpisů.
6. Zákon č. 172/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o
ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně
ovzduší), ve znění pozdějších předpisů.
7. Část druhá zákona č. 521/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 76/2002
Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném
registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované
prevenci), a zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně
některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší).
8. Část šestnáctá zákona č. 186/2004 Sb., kterým se mění některé zákony
v souvislosti s přijetím zákona o Celní správě České republiky, ve
znění zákona č. 189/2006 Sb.
9. Část třetí zákona č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s
povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů, ve
znění pozdějších předpisů.
10. Část třetí zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z
obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o
podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů.
11. Část čtyřicátá pátá zákona č. 444/2005 Sb., kterým se mění zákon č.
531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony, ve znění pozdějších předpisů.
12. Část dvacátá osmá zákona č. 186/2006 Sb., o změně některých zákonů
souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění.
13. Část druhá zákona č. 212/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 695/2004
Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů
a o změně některých zákonů, zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o
změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění
pozdějších předpisů, a zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání
(živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
14. Část třetí zákona č. 222/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 76/2002
Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném
registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované
prevenci), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
15. Část desátá zákona č. 230/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 89/1995
Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů, a další
související zákony, ve znění zákona č. 281/2009 Sb.
16. Část sedmdesátá osmá zákona č. 296/2007 Sb., kterým semění zákon č.
182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve
znění pozdějších předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho
přijetím, ve znění pozdějších předpisů.
17. Část čtvrtá zákona č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru
znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění
ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí a o změně
některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
18. Část druhá zákona č. 37/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 353/2003
Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.
86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů
(zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č.
61/1997 Sb., o lihu a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o
živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších
předpisů, a zákona České národní rady č. 587/1992 Sb., o spotřebních
daních, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o lihu), ve znění
pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 292/2009 Sb.
19. Část třicátá sedmá zákona č. 124/2008 Sb., kterým se mění zákon č.
269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony, ve znění zákona č. 278/2009 Sb.
20. Část dvacátá třetí zákona č. 223/2009 Sb., kterým se mění některé
zákony v souvislosti s přijetím zákona o volném pohybu služeb.
21. Část sto dvacátá devátá zákona č. 227/2009 Sb., kterým se mění
některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech,
ve znění pozdějších předpisů.
22. Část sto šestá zákona č. 281/2009 Sb., kterým se mění některé
zákony v souvislosti s přijetím daňového řádu, ve znění zákona č.
153/2010 Sb.
23. Část čtvrtá zákona č. 292/2009 Sb., kterým se mění zákon č.
353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, a
další související zákony.
24. Část druhá zákona č. 164/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 695/2004
Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů
a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č.
86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů
(zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů.
25. Část druhá zákona č. 77/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 25/2008
Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a
integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního
prostředí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a
další související zákony.
26. Část druhá zákona č. 91/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 311/2006
Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně
některých souvisejících zákonů (zákon o pohonných hmotách), ve znění
pozdějších předpisů, a zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o
změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění
pozdějších předpisů.
27. Část první zákona č. 221/2011, kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb.,
o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně
ovzduší), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 353/2003 Sb., o
spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů.
28. Část první zákona č. 288/2011, kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb.,
o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně
ovzduší), ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 13/1997 Sb., o
pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.
29. Část šedesátá druhá zákona č. 375/2011 Sb., kterým se mění některé
zákony v souvislosti s přijetím zákona o zdravotních službách, zákona o
specifických zdravotních službách a zákona o zdravotnické záchranné
službě.
30. Předmět podnikání #Měření znečišťujících a pachových látek,
ověřování množství emisí skleníkových plynů a zpracování rozptylových
studií# v příloze č. 2 ŽIVNOSTI VÁZANÉ k zákonu č. 455/1991 Sb., o
živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších
předpisů.
31. Nařízení vlády č. 351/2002 Sb., kterým se stanoví závazné emisní
stropy pro některé látky znečišťující ovzduší a způsob přípravy a
provádění emisních inventur a emisních projekcí.
32. Nařízení vlády č. 354/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a
další podmínky pro spalování odpadu.
33. Nařízení vlády č. 417/2003 Sb., kterým se mění nařízení vlády č.
351/2002 Sb., kterým se stanoví závazné emisní stropy pro některé látky
znečišťující ovzduší a způsob přípravy a provádění emisních inventur a
emisních projekcí.
34. Nařízení vlády č. 206/2006 Sb., kterým se mění nařízení vlády č.
354/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky pro
spalování odpadu.
35. Nařízení vlády č. 597/2006 Sb., o sledování a vyhodnocování kvality
ovzduší.
36. Nařízení vlády č. 615/2006 Sb., o stanovení emisních limitů a
dalších podmínek provozování ostatních stacionárních zdrojů
znečišťování ovzduší.
37. Nařízení vlády č. 146/2007 Sb., o emisních limitech a dalších
podmínkách provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování
ovzduší.
38. Nařízení vlády č. 372/2007 Sb., o národním programu snižování emisí
ze stávajících zvláště velkých spalovacích zdrojů.
39. Nařízení vlády č. 475/2009 Sb., kterým se mění nařízení vlády č.
615/2006 Sb., o stanovení emisních limitů a dalších podmínek
provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší.
40. Nařízení vlády č. 476/2009 Sb., kterým se mění nařízení vlády č.
146/2007 Sb., o emisních limitech a dalších podmínkách provozování
spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší.
41. Nařízení vlády č. 42/2011 Sb., kterým se mění nařízení vlády č.
597/2006 Sb., o sledování a vyhodnocování kvality ovzduší.
42. Nařízení vlády č. 294/2011 Sb., kterým se mění nařízení vlády č.
615/2006 Sb., o stanovení emisních limitů a dalších podmínek
provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší.
43. Vyhláška č. 553/2002 Sb., kterou se stanoví hodnoty zvláštních
imisních limitů znečišťujících látek, ústřední regulační řád a způsob
jeho provozování včetně seznamu stacionárních zdrojů podléhajících
regulaci, zásady pro vypracování a provozování krajských a místních
regulačních řádů a způsob a rozsah zpřístupňování informací o úrovni
znečištění ovzduší veřejnosti.
44. Vyhláška č. 42/2005 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva
životního prostředí č. 553/2002 Sb., kterou se stanoví hodnoty
zvláštních imisních limitů znečišťujících látek, ústřední regulační řád
a způsob jeho provozování včetně seznamu stacionárních zdrojů
podléhajících regulaci, zásady pro vypracování a provozování krajských
a místních regulačních řádů a způsob a rozsah zpřístupňování informací
o úrovni znečištění ovzduší veřejnosti.
45. Vyhláška č. 362/2006 Sb., o způsobu stanovení koncentrace pachových
látek, přípustné míry obtěžování zápachem a způsobu jejího zjišťování.
46. Vyhláška č. 199/2011 Sb., o stanovení požadavků na kvalitu paliv
používaných pro vnitrozemská a námořní plavidla z hlediska ochrany
ovzduší.
47. Vyhláška č. 13/2009 Sb., o stanovení požadavků na kvalitu paliv pro
stacionární zdroje z hlediska ochrany ovzduší.
48. Vyhláška č. 205/2009 Sb., o zjišťování emisí ze stacionárních
zdrojů a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně
ovzduší.
49. Vyhláška č. 279/2009 Sb., o předcházení emisím regulovaných látek a
fluorovaných skleníkových plynů.
50. Vyhláška č. 373/2009 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva
životního prostředí č. 553/2002 Sb., kterou se stanoví hodnoty
zvláštních imisních limitů znečišťujících látek, ústřední regulační řád
a způsob jeho provozování včetně seznamu stacionárních zdrojů
podléhajících regulaci, zásady pro vypracování a provozování krajských
a místních regulačních řádů a způsob a rozsah zpřístupňování informací
o úrovni znečištění ovzduší veřejnosti.
51. Vyhláška č. 17/2010 Sb., kterou se mění vyhláška č. 205/2009 Sb., o
zjišťování emisí ze stacionárních zdrojů a o provedení některých
dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší.
52. Vyhláška č. 337/2010 Sb., o emisních limitech a dalších podmínkách
provozu ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší emitujících
a užívajících těkavé organické látky a o způsobu nakládání s výrobky
obsahujícími těkavé organické látky.
53. Vyhláška č. 257/2011 Sb., kterou se mění vyhláška č. 337/2010 Sb.,
o emisních limitech a dalších podmínkách provozu ostatních
stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší emitujících a užívajících
těkavé organické látky a o způsobu nakládání s výrobky obsahujícími
těkavé organické látky.
ČÁST DEVÁTÁ
ÚČINNOST
§ 44
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. září 2012, s výjimkou ustanovení
a) § 11 odst. 5 a § 15 odst. 1 až 5 a 7 až 14, která nabývají účinnosti
dnem 1. ledna 2013,
b) § 15 odst. 6, které nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2017,
c) části I přílohy č. 10 k tomuto zákonu, která nabývá účinnosti dnem
1. ledna 2014, a části II přílohy č. 10 k tomuto zákonu, která nabývá
účinnosti dnem 1. ledna 2018,
d) bodu 1.5. části B přílohy č. 4, které nabývá účinnosti dnem 7. ledna
2013.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r.
Příloha 1
Imisní limity a povolený počet jejich překročení za kalendářní rok
1. Imisní limity vyhlášené pro ochranu zdraví lidí a maximální počet
jejich překročení
----------------------------------- -----------------------------
Znečišťující Doba průměrování Imisní limit Maximální
látka počet
překročení
----------------------------------- -----------------------------
Oxid siřičitý 1 hodina 350 mikrog.m-3 24
Oxid siřičitý 24 hodin 125 mikrog.m-3 3
Oxid dusičitý 1 hodina 200 mikrog.m-3 18
Oxid dusičitý 1 kalendářní rok 40 mikrog.m-3 0
Oxid uhelnatý maximální denní 10 mg.m-3 0
osmihodinový průměr1)
Benzen 1 kalendářní rok 5 mikrog.m-3 0
Částice PM10 24 hodin 50 mikrog.m-3 35
ČásticePM10 1 kalendářní rok 40 mikrog.m-3 0
Částice PM2,5 1 kalendářní rok 25 mikrog.m-3 0
Olovo 1 kalendářní rok 0,5 mikrog.m-3 0
----------------------------------- -----------------------------
Poznámka: 1) Maximální denní osmihodinová průměrná koncentrace se
stanoví posouzením osmihodinových klouzavých průměrů počítaných z
hodinových údajů a aktualizovaných každou hodinu. Každý osmihodinový
průměr se přiřadí ke dni, ve kterém končí, to jest první výpočet je
proveden z hodinových koncentrací během periody 17:00 předešlého dne a
01:00 daného dne. Poslední výpočet pro daný den se provede pro periodu
od 16:00 do 24:00 hodin.
2. Imisní limity vyhlášené pro ochranu ekosystémů a vegetace
----------------------------------- -----------------------------
Znečišťující Doba průměrování Imisní limit
látka
----------------------------------- -----------------------------
Oxid siřičitý kalendářní rok a zimní období 20 mikrog.m-3
(1. října - 31. března)
Oxidy dusíku1) 1 kalendářní rok 30 mikrog.m-3
----------------------------------- -----------------------------
Poznámka:
1) Součet objemových poměrů (ppbv) oxidu dusnatého a oxidu dusičitého
vyjádřený v jednotkách hmotnostní koncentrace oxidu dusičitého.
3. Imisní limity pro celkový obsah znečišťující látky v částicích PM10
vyhlášené pro ochranu zdraví lidí
----------------------------------- -----------------------------
Znečišťující látka Doba průměrování Imisní limit
----------------------------------- -----------------------------
Arsen 1 kalendářní rok 6 ng.m-3
Kadmium 1 kalendářní rok 5 ng.m-3
Nikl 1 kalendářní rok 20 ng.m-3
Benzo(a)pyren 1 kalendářní rok 1 ng.m-3
----------------------------------- -----------------------------
4. Imisní limity pro troposférický ozon
----------------------------------- --------------------------------
Účel Doba průměrování Imisní limit Maximální
vyhlášení počet
překročení
----------------------------------- --------------------------------
Ochrana maximální denní 120 mikrog.m-3 25
zdraví lidí1) osmihodinový průměr2)
Ochrana AOT404) 18000 mikrog.m-3.h 0
vegetace3)
----------------------------------- --------------------------------
Poznámky:
1) Plnění imisního limitu se vyhodnocuje na základě průměru za 3
kalendářní roky;
2) Maximální denní osmihodinová průměrná koncentrace se stanoví
posouzením osmihodinových klouzavých průměrů počítaných z hodinových
údajů a aktualizovaných každou hodinu. Každý osmihodinový průměr je
připsán dni, ve kterém končí, to jest první výpočet je proveden z
hodinových koncentrací během periody 17:00 předešlého dne a 01:00
daného dne. Poslední výpočet pro daný den se provede pro periodu od
16:00 do 24:00 hodin;
3) Plnění imisního limitu se vyhodnocuje na základě průměru za 5
kalendářních let;
4) Pro účely tohoto zákona AOT40 znamená součet rozdílů mezi hodinovou
koncentrací větší než 80 mikrog.m-3 (= 40 ppb) a hodnotou 80 mikrog.m-3
v dané periodě užitím pouze hodinových hodnot změřených každý den mezi
08:00 a 20:00 SEČ, vypočtený z hodinových hodnot v letním období (1.
května - 31. července).
5. Imisní limity pro troposférický ozon
Účel vyhlášení Doba průměrování Imisní limit
Ochrana zdraví maximální denní osmihodinový 120 mikrog.m-3
lidí průměr
Ochrana vegetace AOT40 6000 mikrog.m-3.h
Příloha 2
Vyjmenované stacionární zdroje
Vysvětlivky k tabulce:
1. Sloupec A - je vyžadována rozptylová studie podle § 11 odst. 9
2. Sloupec B - jsou vyžadována kompenzační opatření podle § 11 odst. 5
3. Sloupec C - je vyžadován provozní řád jako součást povolení provozu
podle § 11 odst. 2 písm. d)
------------------------------------------------- ---------------------
kód A B C
------------------------------------------------- ---------------------
ENERGETIKA - SPALOVÁNÍ PALIV
------------------------------------------------- ---------------------
1.1. Spalování paliv v kotlích o celkovém x x*)
jmenovitém tepelném příkonu od 0,3 MW do 5
MW včetně
1.1. Spalování paliv v kotlích o celkovém x x x
jmenovitém tepelném příkonu nad 5 MW
1.2. Spalování paliv v pístových spalovacích x
motorech o celkovém jmenovitém tepelném
příkonu od 0,3 MW do 5 MW včetně
1.2. Spalování paliv v pístových spalovacích x x x
motorech o celkovém jmenovitém tepelném
příkonu nad 5 MW
1.3. Spalování paliv v plynových turbínách o x
celkovém jmenovitém tepelném příkonu od 0,3
MW do 5 MW včetně
1.3. Spalování paliv v plynových turbínách o x x
celkovém jmenovitém tepelném příkonu nad 5
MW
1.4. Spalování paliv v teplovzdušných x
přímotopných spalovacích zdrojích o celkovém
jmenovitém příkonu od 0,3 do 5 MW
1.4. Spalování paliv v teplovzdušných x x
přímotopných spalovacích zdrojích o celkovém
jmenovitém příkonu nad 5 MW
------------------------------------------------- ---------------------
TEPELNÉ ZPRACOVÁNÍ ODPADU, NAKLÁDÁNÍ S ODPADY A ODPADNÍMI¨VODAMI
------------------------------------------------- ---------------------
2.1. Tepelné zpracování odpadu ve spalovnách x x x
2.2. Skládky, které přijímají více než 10 t x x
odpadu denně nebo mají celkovou kapacitu
větší než 25 000 t
2.3. Kompostárny a zařízení na biologickou úpravu x x
odpadů o projektované kapacitě rovné nebo
větší než 10 tun na jednu zakládku nebo
větší než 150 tun zpracovaného odpadu ročně
2.4 Biodegradační a solidifikační zařízení x
2.5 Sanační zařízení (odstraňování ropných a x x
chlorovaných uhlovodíků z kontaminovaných
zemin) s projektovaným ročním výkonem vyšším
než 1 t VOC včetně
2.6. Čistírny odpadních vod; zařízení určená pro x
provoz technologií produkujících odpadní
vody nepřevoditelné na ekvivalentní
obyvatele v množství větším než 50 m3/den
2.7. Čistírny odpadních vod s projektovanou
kapacitou pro 10 000 a více ekvivalentních
obyvatel
------------------------------------------------- ---------------------
ENERGETIKA - OSTATNÍ
------------------------------------------------- ---------------------
Přímé procesní ohřevy jinde neuvedené a rozmrazovny
3.1. Spalovací jednotky přímých procesních ohřevů x
(s kontaktem) jinde neuvedené o jmenovitém
tepelném příkonu od 0,3 MW do 5 MW
3.1. Spalovací jednotky přímých procesních ohřevů x x*) x
(s kontaktem) jinde neuvedené o jmenovitém
tepelném příkonu od 5 MW
3.2. Rozmrazovny s přímým ohřevem x x
Třídění a úprava uhlí, briketárny
3.3. Třídění a jiná studená úprava uhlí x x
3.4. Tepelná úprava uhlí (briketárny, x x x
nízkoteplotní karbonizace, sušení)
Výroba koksu - koksovací baterie
3.5.1. Otop koksárenských baterií x x x
3.5.2. Příprava uhelné vsázky x x x
3.5.3. Koksování x x x
3.5.4. Vytlačování koksu x x x
3.5.5. Třídění koksu x x x
3.5.6. Chlazení koksu x x x
Úprava uhlí a výroba plynů a olejů
3.6. Zplyňování a zkapalňování uhlí, výroba a x x x
rafinace plynů a minerálních olejů, výroba
energetických plynů (generátorový plyn,
svítiplyn) a syntézních plynů
3.7. Výroba bioplynu x
------------------------------------------------- ---------------------
VÝROBA A ZPRACOVÁNÍ KOVŮ A PLASTŮ
------------------------------------------------- ---------------------
Pražení nebo slinování kovové rudy, včetně sirníkové rudy
4.1.1. Příprava vsázky x x x
4.1.2. Spékací pásy aglomerace x x x
4.1.3. Manipulace se spečencem jako chlazení, x x x
drcení, mletí, třídění
4.1.4. Peletizační provozy (drcení, sušení, x x x
peletizace)
Výroba železa
4.2.1. Doprava a manipulace s vysokopecní vsázkou x x x
4.2.2. Odlévání (vysoká pec) x x x
4.2.3. Ohřívače větru x x
Výroba oceli
4.3.1. Doprava a manipulace se vsázkou nebo x x x
produktem
4.3.2. Nístějové pece s intenzifikací kyslíkem x x x
4.3.3. Kyslíkové konvertory x x x
4.3.4. Elektrické obloukové pece x x x
4.3.5. Pánvové pece x x x
4.3.6. Elektrické indukční pece s projektovaným x x
výkonem nad 2,5 t/hod
Zpracování železných kovů ve válcovnách a kovárnách
4.4. Válcovny za tepla a za studena, včetně x
ohřívacích pecí a pecí na tepelné zpracování
o projektovaném výkonu do 10 t včetně
zpracované oceli za hodinu
4.4. Válcovny za tepla a za studena, včetně x x
ohřívacích pecí a pecí na tepelné zpracování
o projektovaném výkonu nad 10 t zpracované
oceli za hodinu
4.5. Kovárny - ohřívací pece a pece na tepelné x
zpracování s projektovaným tepelným výkonem
1 MW- 5 MW včetně
4.5. Kovárny - ohřívací pece a pece na tepelné x x
zpracování s projektovaným tepelným výkonem
nad 5 MW
Slévárny železných kovů (slitin železa)
4.6.1. Doprava a manipulace se vsázkou nebo x x x
produktem
4.6.2. Žíhací a sušící pece x x
4.6.3. Tavení v elektrické obloukové peci x x x
4.6.4. Tavení v elektrické indukční peci x x
4.6.5. Kuplovny x x x
4.6.6. Tavení v ostatních pecích - kapalná paliva x x
4.6.7. Tavení v ostatních pecích - plynná paliva x x
Metalurgie neželezných kovů
4.7. Úprava rud neželezných kovů x x
Výroba nebo tavení neželezných kovů, slévání slitin,
přetavování produktů, rafinace a výroby odlitků
4.8.1. Doprava a manipulace se surovinou nebo x
produktem
4.8.2. Pecní agregáty pro výrobu neželezných kovů x x
4.9. Elektrolytická výroba hliníku x x
4.10. Tavení a odlévání neželezných kovů a jejich x x
slitin
4.11. Zpracování hliníku válcováním x x
Povrchová úpravu kovů a plastů a jiných nekovových
předmětů a jejich zpracování
4.12. Povrchová úpravu kovů a plastů a jiných
nekovových předmětů a jejich zpracování
s objemem lázně do 30 m3 včetně, procesy bez
použití lázní
4.12. Povrchová úpravu kovů a plastů a jiných x
nekovových předmětů a jejich zpracování
s objemem lázně nad 30 m3
4.13. Obrábění kovů (brusírny a obrobny) a plastů, x
jejichž celkový elektrický příkon je vyšší
než 100 kW
4.14. Svařování kovových materiálů, jejichž x
celkový elektrický příkon je roven nebo
vyšší než 1000 kVA
4.15. Nanášení ochranných povlaků z roztavených x
kovů s projektovaným výkonem menším než 1 t
pokovené oceli za hodinu včetně
4.16. Nanášení ochranných povlaků z roztavených x x
kovů - procesní vany s projektovaným výkonem
větším než 1 t pokovené oceli za hodinu
4.17. Žárové pokovování zinkem x x
------------------------------------------------- ---------------------
ZPRACOVÁNÍ NEROSTNÝCH SUROVIN
------------------------------------------------- ---------------------
Výroba cementářského slínku, vápna, úprava
žáruvzdorných jílovců a zpracování produktů odsíření
5.1.1. Manipulace se surovinou a výrobkem, včetně x x x
skladování a expedice
5.1.2. Výroba cementářského slínku v rotačních x x x
pecích
5.1.3. Ostatní technologická zařízení pro výrobu x x x
cementu
5.1.4. Výroba vápna v rotačních pecích x x x
5.1.5. Výroba vápna v šachtových a jiných pecích x x x
5.1.6. Pece pro zpracování produktů odsíření x x x
5.1.7. Úprava a zušlechťování žáruvzdorných jílovců x x x
a kaolínů v rotačních pecích
Výroba materiálů obsahujících azbest
5.2. Výroba materiálů a produktů obsahujících x x
azbest
Výroba skla, včetně skleněných vláken
5.3. Výroby skla, vláken, sklářských výrobků, x x
smaltovacích a glazurovacích frit a skla pro
bižuterní zpracování
5.4. Výroba kompozitních skleněných vláken x x
s použitím organických pojiv
5.5. Zpracování a zušlechťování skla (leštění, x x
malování, mačkání, tavení z polotovarů nebo
střepů, výroba bižuterie a jiné) o
projektované kapacitě vyšší než 5 t
zpracované skleněné suroviny ročně
5.6. Chemické leštění skla x x
Tavení nerostných materiálů, včetně výroby nerostných vláken
5.7. Zpracování magnezitu a výroba bazických x x
žáruvzdorných materiálů, křemence apod.
5.8. Tavení nerostných materiálů v kupolových x x
pecích
5.9. Výroba kompozitních nerostných vláken x x
s použitím organických pojiv
Výroba keramických výrobků
5.10. Výroba keramických výrobků vypalováním, x
zejména krytinových tašek, cihel,
žáruvzdorných tvárnic, obkládaček, kameniny
nebo porcelánu o projektovaném výkonu od 5
do 75 t/den včetně
5.10. Výroba keramických výrobků vypalováním, x x
zejména krytinových tašek, cihel,
žáruvzdorných tvárnic, obkládaček, kameniny
nebo porcelánu o projektovaném výkonu větší
než 75 t/den
Výroba stavebních hmot, těžba a zpracování kamene,
nerostů a paliv z povrchových dolů
5.11 Kamenolomy a zpracování kamene, ušlechtilá x x x
kamenická výroba, těžba, úprava a zpracování
kameniva - přírodního i umělého o
projektovaném výkonu vyšším než 25 m3/den
5.12. Příprava stavebních hmot a betonu, x x
recyklační linky stavebních hmot o
projektovaném výkonu vyšším než 25 m3/den
5.13. Povrchové doly paliv, rud, nerudných surovin x x
a jejich zpracování, především těžba,
vrtání, odstřel, bagrování, třídění drcení a
doprava, o projektované kapacitě vyšší než
25 m3/den
5.14. Obalovny živičných směsí a mísírny živic, x x
recyklace živičných povrchů
------------------------------------------------- ---------------------
CHEMICKÝ PRŮMYSL
------------------------------------------------- ---------------------
Výroba a zpracování organických látek a výrobků s jejich
obsahem
6.1. Výroba 1,2-dichlorethanu a vinylchloridu x x
6.2. Výroba epichlorhydrinu (1-chlor-2,3- x x
epoxypropanu) a allylchloridu (1-chlor-2-
propenu)
6.3. Výroba polymerů na bázi polyakrylonitrilu x x
6.4. Výroba polyvinylchloridu x x
6.5. Výroba a zpracování ostatních syntetických x x
polymerů a výroba kompozitů, s výjimkou
kompozitů vyjmenovaných jinde
6.6. Výroba a zpracování viskózy x x
6.7. Výroba gumárenských pomocných přípravků x x
6. 8. Zpracování dehtu x x
6.9. Výroba expandovaného polystyrenu
6.10. Výroba acetylenu mokrou metodou x
Výroba anorganických látek
6.11. Výroba chloru x x
6.12. Výroba kyseliny chlorovodíkové x x
6.13. Výroba síry (Clausův proces) x x
6.14. Výroba kapalného oxidu siřičitého x x
6.15. Výroba kyseliny sírové x x
6.16. Výroba amoniaku x x
6.17. Výroba kyseliny dusičné a jejích solí x x
6.18. Výroba hnojiv x x
6.19. Výroba základních prostředků na ochranu x x
rostlin a biocidů
6.20. Výroba výbušnin s projektovanou roční x
produkcí menší 10 t včetně
6.20. Výroba výbušnin s projektovanou roční x x
produkcí vetší než 10 t
6.21. Sulfátový proces při výrobě oxidu x x
titaničitého
6.22. Chloridový proces při výrobě oxidu x x
titaničitého
6.23. Výroba ostatních pigmentů x x
Ropná rafinerie, výroba, zpracování a skladování
petrochemických výrobků a jiných kapalných organických
látek
6.24. Ropná rafinerie, výroba a zpracování x x
petrochemických výrobků
6.25. Skladování petrochemických výrobků a jiných x
kapalných organických látek o objemu nad
1000 m3 nebo skladovací nádrže s ročním
objemem výtoče nad 10 000 m3 a manipulace
(není určeno pro automobilové benziny)
------------------------------------------------- ---------------------
POTRAVINÁŘSKÝ, DŘEVOZPRACUJÍCÍ A OSTATNÍ PRŮMYSL
------------------------------------------------- ---------------------
7.1. Jatka o kapacitě porážky větší než 50 t
denně
7.2. Zařízení na úpravu a zpracování za účelem
výroby potravin z rostlinných surovin
o projektované kapacitě 75 t hotových
výrobků denně a vyšší
7.3 Zařízení na úpravu a zpracování za účelem
výroby potravin z živočišných surovin
o projektované kapacitě 50 t hotových
výrobků denně a vyšší
7.4. Zařízení na úpravu a zpracování mléka, kde
množství odebíraného mléka je větší než 200
t denně (v průměru za rok)
7.5. Pražírny kávy o projektovaném výkonu větším
než 1 t/den
7.6. Udírny s projektovaným výkonem na zpracování x
více než 1000 kg výrobků denně
7.7. Průmyslové zpracování dřeva, vyjma výroby x
uvedené v bodu 7.8., o roční spotřebě
materiálu větší než 150 m3 včetně
7.8. Výroba dřevotřískových, dřevovláknitých a x x x
OSB desek
7.9. Výroba buničiny ze dřeva a papíru z panenské x x
buničiny
7.10. Výroby papíru a lepenky, které nespadají pod x x
bod 7.9.
7.11. Předúpravy (operace jako praní, bělení,
mercerace) nebo barvení vláken nebo
textilií; technologická linka, jejíž
zpracovatelská kapacita je od 1 t/den do 10
t/den včetně
7.11. Předúpravy (operace jako praní, bělení, x x
mercerace) nebo barvení vláken nebo
textilií; technologická linka, jejíž
zpracovatelská kapacita větší než 10 t/den
včetně
7.12. Vydělávání kůží a kožešin; technologická x
linka, jejíž zpracovatelská kapacita je
menší než 12 t hotových výrobků denně včetně
7.12. Vydělávání kůží a kožešin; technologická x x
linka, jejíž zpracovatelská kapacita je
větší než 12 t hotových výrobků denně
7.13. Výroba dřevěného uhlí x x
7.14. Zařízení na výrobu uhlíku (vysokoteplotní x x
karbonizací uhlí) nebo elekrografitu
vypalováním nebo grafitací a zpracování
uhlíkatých materiálů
7.15. Krematoria x x
7.16. Veterinární asanační zařízení x
7.17. Regenerace a aktivace katalysátorů pro x x
katalytické štěpení ve fluidní vrstvě
------------------------------------------------- ---------------------
CHOVY HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT
------------------------------------------------- ---------------------
8. Chovy hospodářských zvířat s celkovou roční x
emisí amoniaku nad 5 t včetně
------------------------------------------------- ---------------------
POUŽITÍ ORGANICKÝCH ROZPOUŠTĚDEL
------------------------------------------------- ---------------------
9.1. Ofset s projektovanou spotřebou organických x
rozpouštědel od 0,6 t/rok
9.2. Publikační hlubotisk s projektovanou x
spotřebou organických rozpouštědel od 0,6
t/rok
9.3. Jiné tiskařské činnosti s projektovanou x
spotřebou organických rozpouštědel od 0,6
t/rok
9.4. Knihtisk s projektovanou spotřebou x
organických rozpouštědel od 0,6 t/rok
9.5. Odmašťování a čištění povrchů prostředky x
s obsahem těkavých organických látek, které
jsou klasifikovány jako karcinogenní,
mutagenní a toxické pro reprodukci, s
projektovanou spotřebou organických
rozpouštědel od 0,01 t/rok; odmašťování a
čištění povrchů prostředky s obsahem
těkavých organických látek, které jsou
klasifikovány jako halogenované, s
projektovanou spotřebou organických
rozpouštědel od 0,1 t/rok
9.6. Odmašťování a čištění povrchů prostředky x
s obsahem těkavých organických látek, které
nejsou uvedeny pod kódem 9.5., s
projektovanou spotřebou organických
rozpouštědel od 0,6 t/rok
9.7. Chemické čištění x
9.8. Aplikace nátěrových hmot, včetně x
kataforetického nanášení, nespadají-li pod
činnosti uvedené v bodech 9.9. až 9.14., s
projektovanou spotřebou organických
rozpouštědel od 0,6 t/rok
9.9. Nátěry dřevěných povrchů s projektovanou x
spotřebou organických rozpouštědel od 0,6
t/rok
9.10. Přestříkávání vozidel - opravárenství s x
projektovanou spotřebou organických
rozpouštědel od 0,5 t/rok a nátěry při
výrobě nových silničních a kolejových
vozidel s projektovanou spotřebou
organických rozpouštědel menší než 15
tun/rok
9.11. Nanášení práškových plastů x
9.12. Nátěry kůže s projektovanou spotřebou x
organických rozpouštědel od 0,6 t/rok
9.13. Nátěry pásů a svitků x
9.14. Nátěry při výrobě nových silničních a x
kolejových vozidel s projektovanou spotřebou
organických rozpouštědel od 15 tun/rok
9.15. Navalování navíjených drátů s projektovanou x
spotřebou organických rozpouštědel
od 0,6 t/rok
9.16. Nanášení adhezivních materiálů s x
projektovanou spotřebou organických
rozpouštědel od 0,6 t/rok
9.17. Impregnace dřeva s projektovanou spotřebou x
organických rozpouštědel od 0,6 t/rok
9.18. Laminování dřeva a plastů s projektovanou x
spotřebou organických rozpouštědel
od 0,6 t/rok
9.19. Výroba kompozitů za použití kapalných x
nenasycených polyesterových pryskyřic
s obsahem styrenu s projektovanou spotřebou
těkavých organických látek od 0,6 t/rok
9.20. Výroba nátěrových hmot, adhezivních x
materiálů a tiskařských barev s
projektovanou spotřebou organických
rozpouštědel od 10 t/rok
9.21. Výroba obuvi s projektovanou spotřebou x
organických rozpouštědel od 0,6 t/rok
9.22. Výroba farmaceutických směsí x
9.23. Zpracování kaučuku, výroba pryže s x
projektovanou spotřebou organických
rozpouštědel od 5 t/rok
9.24. Extrakce rostlinných olejů a živočišných x
tuků a rafinace rostlinných olejů
------------------------------------------------- ---------------------
NAKLÁDÁNÍ S BENZINEM
------------------------------------------------- ---------------------
10.1. Terminály na skladování benzinu x
10.2. Čerpací stanice a zařízení na dopravu a x
skladování benzinu
------------------------------------------------- ---------------------
OSTATNÍ ZDROJE
------------------------------------------------- ---------------------
11.1. stacionární zdroje, jejichž roční emise**) x x
tuhých znečišťujících látek překračuje 5 t
11.2. stacionární zdroje, jejichž roční emise**) x x
oxidu siřičitého překračuje 8 t
11.3. stacionární zdroje, jejichž roční emise**) x x
oxidů dusíku vyjádřených jako NO2 překračuje
5 t
11.4. stacionární zdroje, jejichž roční emise**) x x
těkavých organických látek překračuje 1 t
11.5. stacionární zdroje, jejichž roční emise**) x x
amoniaku překračuje 5 tun
11.6. stacionární zdroje, jejichž roční emise**) x x
sulfanu překračuje 0,1 tuny
11.7. stacionární zdroje, jejichž roční emise**) x x
sirouhlíku překračuje 1 tunu
11.8. stacionární zdroje, jejichž roční emise**) x x
chloru a jeho anorganických sloučenin
překračuje 0,4 tuny (vyjádřeno jako HCl)
11.9. stacionární zdroje, jejichž roční emise**) x x
fluoru a jeho anorganických sloučenin
překračuje 0,1 tuny (vyjádřeno jako HF)
------------------------------------------------- ---------------------
*) nevztahuje se na spalování zemního plynu
**) roční emise odpovídající projektovanému výkonu nebo kapacitě,
předpokládanému využití provozní doby a emisím na úrovni emisního
limitu
Příloha 3
Seznam zón a aglomerací
------------------------------------------------------------
Zóna/Aglomerace Kód
zóny/aglomerace*)
------------------------------------------------------------
Aglomerace Praha CZ01
Zóna Střední Čechy CZ02
Zóna Jihozápad CZ03
Zóna Severozápad CZ04
Zóna Severovýchod CZ05
Zóna Jihovýchod CZ06Z
Aglomerace Brno CZ06A**)
Zóna Střední Morava CZ07
Zóna Moravskoslezsko CZ08Z
Aglomerace Ostrava/Karviná/Frýdek-Místek CZ08A***)
------------------------------------------------------------
Poznámky:
*) Členění území na zóny a aglomerace vychází z klasifikace územních
statistických jednotek uvedené ve sdělení Českého statistického úřadu
zveřejněného ve Sbírce zákonů dne 29. dubna 2004 pod číslem 228,
především z oblastí NUTS 2. V případě, že je z oblasti NUTS 2
definované uvedeným sdělením vyjmuto území aglomerace, jsou tyto
označeny odlišně od uvedeného sdělení doplněním písmene "Z" a "A".
**) Území aglomerace je shodné s územím okresu Brno-město a je
definováno NUTS kódem CZ0622.
***) Území aglomerace je shodné s územím okresů Ostrava - město,
Karviná a Frýdek - Místek a je definováno NUTS kódy CZ0806, CZ0803 a
CZ0802.
Příloha 4
Výčet typů stacionárních zdrojů, které provádějí jednorázové měření
emisí znečišťujících látek, pro které nejsou stanoveny specifické
emisní limity, a stacionárních zdrojů, které provádějí kontinuální
měření emisí, a rozsah měřených znečišťujících látek a provozních
parametrů
Část A - Jednorázové měření emisí znečišťujících látek, pro které
nejsou stanoveny specifické emisní limity
U stacionárních zdrojů
a) spalovací stacionární zdroj, jehož jmenovitý tepelný příkon je 50 MW
a vyšší, spalující tuhé nebo kapalné palivo,
b) spékací pás aglomerace pro pražení nebo slinování kovových rud
včetně sirníkové rudy s projektovanou výrobní kapacitou nad 150 t
aglomerátu denně pro železné rudy nebo koncentrát a nad 30 t aglomerátu
denně pro pražení rud mědi, olova nebo zinku nebo jakékoli zpracování
rud zlata a rtuti,
c) nístějová pec s intenzifikací kyslíkem, kyslíkové konvertory nebo
elektrické obloukové pece, pro výrobu oceli s projektovanou výrobní
kapacitou nad 2,5 t/hod,
d) slévárna železných kovů s projektovanou výrobní kapacitou nad 20
t/den,
e) výroba nebo tavení neželezných kovů s projektovanou výrobní
kapacitou nad 20 t/den,
f) výroba cementářského slínku v rotačních pecích s projektovanou
výrobní kapacitou nad 500 t/den zjišťuje provozovatel úroveň
znečišťování jednorázovým měřením emisí pro
a) kadmium a jeho sloučeniny vyjádřené jako kadmium, rtuť a její
sloučeniny vyjádřené jako rtuť, olovo a jeho sloučeniny vyjádřené jako
olovo, arsen a jeho sloučeniny vyjádřené jako arsen,
b) PCDD a PCDF v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem
vyjádřených jako součet ekvivalentních množství toxických kongenerů
vypočtený jako součin stanovené koncentrace individuálního toxického
kongeneru a příslušného koeficientu ekvivalentu toxicity stanoveného v
prováděcím právním předpisu,
c) polychlorovaných bifenylů, a to individuální kongenery v rozsahu
stanoveném prováděcím právním předpisem; emise se vyjádří jako celková
hmotnost uvedených kongenerů,
d) benzo(b)fluoranten, benzo(a)pyren, indenol(1,2,3-c,d)pyren,
benzo(k)fluoranten.
Část B - Kontinuální měření emisí
1. Kontinuální měření emisí provádí
1.1. spalovací stacionární zdroj o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a
vyšším pro tuhé znečišťující látky, oxid siřičitý, oxidy dusíku
vyjádřené jako oxid dusičitý a oxid uhelnatý,
1.2. spalovací stacionární zdroje, jejichž celkový jmenovitý tepelný
příkon stanovený podle § 4 odst. 7 nebo 8 je 100 MW a vyšší pro tuhé
znečišťující látky, oxid siřičitý, oxidy dusíku vyjádřené jako oxid
dusičitý a oxid uhelnatý,
1.3. stacionární zdroj ve kterém probíhá výroba vápna a výroba cementu
(kód 5.1.1. až 5.1.6. v příloze č. 2 k tomuto zákonu) a zpracování
magnezitu pro tuhé znečišťující látky, oxid siřičitý a oxidy dusíku
vyjádřené jako oxid dusičitý pokud jejich hmotnostní tok překračuje 15
kg/h,
1.4. stacionární zdroj, ve kterém je tepelně zpracován odpad, pro oxidy
dusíku vyjádřené jako oxid dusičitý, oxid uhelnatý, tuhé znečišťující
látky, celkový organický uhlík, plynné anorganické sloučeniny chloru
vyjádřené jako chlorovodík, plynné anorganické sloučeniny fluoru
vyjádřené jako fluorovodík a oxid siřičitý nebo
1.5 stacionární zdroj výše neuvedený v případě, že se dodržení emisního
limitu dosahuje úpravou technologického řízení výrobního procesu nebo
použitím zařízení k čištění odpadního plynu pro znečišťující látky,
jejichž roční hmotnostní tok překračuje při maximálním projektovaném
výkonu zdroje a při hmotnostní koncentraci znečišťující látky
odpovídající specifickému emisnímu limitu hodnoty
a) 200 t tuhých znečišťujících látek,
b) 1000 t oxidu siřičitého,
c) 4 t chloru a jeho plynných anorganických sloučenin chloru
vyjádřených jako chlor,
d) 2 t plynných anorganických sloučenin fluoru vyjádřených jako fluor,
e) 200 t oxidů dusíku vyjádřených jako oxid dusičitý,
f) 10 t těkavých organických látek vyjádřených jako celkový organický
uhlík,
g) 1 t sulfanu,
h) 50 t oxidu uhelnatého.
2. Kontinuální měření emisí tuhých znečišťujících látek a oxidu
siřičitého podle bodů 1.1. a 1.2. se nevztahuje na spalovací
stacionární zdroje spalující výlučně zemní plyn a v případě bodu 1.1.
také na spalovací stacionární zdroje o celkovém jmenovitém tepelném
příkonu nižším než 100 MW spalující plynná paliva, jejichž spálením
nemohou být do ovzduší vneseny vyšší koncentrace znečišťujících látek
než spálením odpovídajícího množství zemního plynu o stejném
energetickém obsahu, a dále v případě emisí oxidu siřičitého na
spalovací stacionární zdroje spalující výlučně kapalné palivo, u
kterého dodavatel paliva zaručuje stálý obsah síry v palivu na takové
úrovni, aby při spalování nebyl překročen emisní limit a pokud není
spalovací stacionární zdroj vybaven odsiřovacím zařízením. Kontinuální
měření emisí podle bodu 1.2. se dále nevztahuje na spalovací
stacionární zdroje, u nichž krajský úřad posoudí, že jsou umístěny tak,
že by s přihlédnutím k technickým a ekonomickým faktorům jejich odpadní
plyny nemohly být odváděny společným komínem, bez ohledu na počet
komínových průduchů. V těchto případech se provádí jednorázové měření
emisí.
3. Od kontinuálního měření plynných anorganických sloučenin fluoru
vyjádřených jako fluorovodík podle bodu 1.4. této přílohy je možné
upustit, jestliže se provádí čištění od anorganických sloučenin chloru
nebo probíhá technologický proces, který zajišťuje, že nejsou
překračovány specifické emisní limity plynných anorganických sloučenin
chloru vyjádřených jako chlorovodík. V takovém případě se emise
plynných anorganických sloučenin fluoru vyjádřených jako fluorovodík
ověřují jednorázovým měřením emisí.
4. Od kontinuálního měření plynných anorganických sloučenin chloru
vyjádřených jako chlorovodík, plynných anorganických sloučenin fluoru
vyjádřených jako fluorovodík a oxidu siřičitého podle bodu 1.4. této
přílohy je možné v povolení provozu stacionárního zdroje, ve kterém je
tepelně zpracován odpad, upustit, pokud provozovatel prokáže, že úroveň
znečišťování těmito znečišťujícími látkami nemůže přesáhnout specifické
emisní limity. V takovém případě se emise těchto znečišťujících látek
ověřují jednorázovým měřením emisí.
5. Vedle zjišťování úrovně znečišťování se kontinuálně měří stavové a
vztažné veličiny a v případě tepelného zpracování odpadu provozní
parametry procesu, a to teploty spalin v blízkosti vnitřní stěny nebo v
jiném reprezentativním místě spalovací komory schváleném v rámci
povolení provozu a koncentrace kyslíku, tlaku, teploty a vlhkosti v
odváděném vyčištěném odpadním plynu. Kontinuální měření obsahu vodních
par se nevyžaduje v případech, kdy je vzorek odpadního plynu před
vlastní analýzou vysušen.
Příloha 5
Obsah programu zlepšování kvality ovzduší
a) Základní informace
- vymezení a typ zóny, popis regionu, příslušné klimatické a
topografické údaje a další údaje, např. hustota zástavby a lokace měst
(včetně mapy),
- popis způsobu posuzování úrovní znečištění, umístění stacionárního
měření (mapa, geografické souřadnice),
- informace o charakteru cílů vyžadujících v dané lokalitě ochranu,
- odhad rozlohy znečištěných oblastí (v km2) a velikosti exponované
skupiny obyvatelstva,
- odpovědné orgány, jména a adresy osob odpovědných za vypracování a
provádění programu.
b) Analýza situace
- úrovně znečištění zjištěné v předchozích letech, aktuální úrovně
znečištění a odhad vývoje úrovně znečištění ovzduší,
- celkové množství emisí v oblasti (t/rok),
- výčet významných zdrojů znečišťování ovzduší doplněný jejich
geografickým vyznačením,
- informace o znečištění dálkově přenášeném z okolních oblastí.
c) Podrobnosti o opatřeních ke zlepšení kvality ovzduší - opatření
přijatá před zpracováním programu na lokální, regionální, národní a
mezinárodní úrovni, která mají vztah k dané zóně a hodnocení účinnosti
těchto opatření,
- seznam a popis nově navrhovaných opatření, zejména emisní stropy a
lhůty k jejich dosažení pro vymezená území kraje; v rámci těchto
vymezených území se emisní stropy stanoví pro vybranou skupinu
stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu a pro
silniční dopravu,
- identifikace stacionárních zdrojů, které mají významný příspěvek k
překročení imisního limitu, u kterých bude krajský úřad postupovat
podle § 13 odst. 1,
- odhad plánovaného přínosu ke snížení úrovně znečištění vyjádřený
prostřednictvím vhodných indikátorů a předpokládaná doba potřebná k
dosažení imisních limitů.
d) Seznam relevantních dokumentů a dalších zdrojů informací.
Příloha 6
Smogové situace a podmínky jejich vzniku a ukončení
1. Informativní prahová hodnota pro oxid siřičitý, oxid dusičitý a
částice PM10
Informativní prahová hodnota je považována za překročenou v případě, že
alespoň na jedné měřicí lokalitě reprezentativní pro úroveň znečištění
v oblasti minimálně 100 km2 překročila
a) hodinová průměrná koncentrace oxidu siřičitého hodnotu 250 #g.m-3 ve
třech po sobě následujících hodinách,
b) hodinová průměrná koncentrace oxidu dusičitého hodnotu 200 #g.m-3 ve
třech po sobě následujících hodinách, nebo
c) dvacetičtyřhodinová průměrná koncentrace částic PM10 hodnotu 100
#g.m-3 ve dvou po sobě následujících dnech
a zároveň je za posledních 6 hodin alespoň na polovině měřicích stanic
reprezentativních pro danou oblast rostoucí trend hodinových
koncentrací částic PM10. Trend koncentrací částic PM10 se vyhodnocuje z
časové řady klouzavých dvanáctihodinových průměrů hodinových
koncentrací.
Seznam měřicích lokalit a jejich reprezentativnost pro konkrétní území
v rámci zóny nebo aglomerace je stanoven ve Věstníku Ministerstva
životního prostředí.
2. Regulační prahové hodnoty pro oxid siřičitý, oxid dusičitý a částice
PM10
Regulační prahová hodnota je považována za překročenou v případě, že
alespoň na polovině měřicích lokalit reprezentativních pro úroveň
znečištění v oblasti minimálně 100 km2 překročila
a) hodinová průměrná koncentrace oxidu siřičitého hodnotu 500 #g.m-3 ve
třech po sobě následujících hodinách,
b) hodinová průměrná koncentrace oxidu dusičitého hodnotu 400 #g.m-3 ve
třech po sobě následujících hodinách, nebo
c) dvacetičtyřhodinová průměrná koncentrace částic PM10 hodnotu 150
#g.m-3ve třech po sobě následujících dnech a zároveň je za posledních 6
hodin alespoň na polovině měřicích stanic reprezentativních pro danou
oblast rostoucí trend hodinových koncentrací částic PM10. Trend
koncentrací částic PM10 se vyhodnocuje z časové řady klouzavých
dvanáctihodinových průměrů hodinových koncentrací.
Seznam měřicích lokalit a jejich reprezentativnost pro konkrétní území
v rámci zóny nebo aglomerace je stanoven ve Věstníku Ministerstva
životního prostředí.
3. Informativní a varovná prahová hodnota pro troposférický ozon
Informativní prahová hodnota je považována za překročenou v případě, že
alespoň na jedné měřicí lokalitě reprezentativní pro úroveň znečištění
v oblasti minimálně 100 km2 překročila hodinová koncentrace
troposférického ozonu hodnotu 180 #g.m-3.
Varovná prahová hodnota je považována za překročenou v případě, že
alespoň na jedné měřicí lokalitě reprezentativní pro úroveň znečištění
v oblasti minimálně 100 km2 překročila hodinová koncentrace
troposférického ozonu hodnotu 240 #g.m-3.
4. Ukončení smogové situace
Smogová situace je ukončená, pokud na žádné měřicí lokalitě
reprezentativní pro úroveň znečištění v oblasti minimálně 100 km2 není
překročena žádná prahová hodnota, přičemž tento stav trvá nepřetržitě
alespoň 12 hodin v případě oxidu siřičitého, oxidu dusičitého a
troposférického ozonu nebo 24 hodin v případě částic PM10 a na základě
meteorologické předpovědi není očekáváno obnovení meteorologických
podmínek podmiňujících smogovou situaci v průběhu 48 hodin
následujících po poklesu úrovní znečištění pod prahové hodnoty.
Časový interval 12 hodin se v případě oxidu siřičitého, oxidu
dusičitého a troposférického ozonu zkracuje až na 3 hodiny v případě,
že meteorologické podmínky nelze označit jako podmiňující smogovou
situaci a podle meteorologické předpovědi je téměř vyloučeno, že v
průběhu nejbližších 48 hodin takové podmínky opět nastanou.
Příloha 7
Obsahové náležitosti žádosti o povolení provozu
Žádost o povolení provozu podle § 11 odst. 2 písm. d) obsahuje
1.1. Jméno, popřípadě jména, příjmení a adresu, v případě právnické
osoby název, právní formu a sídlo žadatele, podpis osoby k tomu
oprávněné v souladu s výpisem z obchodního rejstříku, popřípadě
pověřené k jednání na základě plné moci vystavené statutárním
zástupcem, a dále identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno. U
žádosti týkající se tepelného zpracování odpadu také jméno fyzické
osoby autorizované pro dohled nad tepelným zpracováním odpadu.
1.2. Údaje o dosavadních rozhodnutích příslušných správních orgánů
podle tohoto zákona a podle jiných právních předpisů, které souvisí s
předmětem žádosti a soupis všech stacionárních zdrojů provozovaných
žadatelem v dané provozovně^4), včetně specifikace všech komínů nebo
výduchů.
1.3. Projektovou dokumentaci, kterou je žadatel povinen předložit v
rámci stavebního nebo jiného řízení podle jiných právních předpisů,
nebo jinou obdobnou dokumentaci, která umožní posoudit předmět žádosti.
Tato dokumentace obsahuje zejména
a) údaje o přesném umístění stavby, investorovi a zpracovateli
projektu,
b) technickou zprávu,
c) podrobný technický popis technického a technologického řešení
stacionárních zdrojů a procesů, které zde budou probíhat (zejména
přesná označení názvem a typem, názvy a adresy výrobců a jejich
technické parametry, specifikace hořáků použitých spalovacích
stacionárních zdrojů, jejich typy, výrobce, parametry),
d) technické parametry, především kapacita stacionárního zdroje,
e) hmotnostní toky jednotlivých materiálů a energií na vstupu a výstupu
ze stacionárního zdroje (zejména paliv a odpadů) a způsob dalšího
nakládání s nimi.
1.4. Specifikaci všech znečišťujících látek, které budou vnášeny do
ovzduší během provozu stacionárního zdroje. Zvláště je třeba uvést
znečišťující látky, které mohou způsobovat pachový vjem. U stávajících
zdrojů uvést informace o stávajících emisích ve stejném rozsahu.
1.5. Informace o zjišťování úrovně znečišťování ovzduší. Údaje o počtu
a umístění měřicích míst pro kontinuální i jednorázová měření emisí
znečišťujících látek a jejich hmotnostního toku.
1.6. U žádosti týkající se tepelného zpracování odpadu způsob stanovení
celkového organického uhlíku v popelu a ve strusce a vyhodnocení
možnosti kombinované výroby elektřiny a tepla.
1.7. Návrh provozního řádu, v případě že se jedná o stacionární zdroj,
který má povinnost zpracovat provozní řád.
1.8. Návrh zvláštních podmínek provozu při překročení regulační prahové
hodnoty, pokud se jedná o provoz stacionárního zdroje podle § 10 odst.
3.
Příloha 8
Výjimky z omezení provozu v nízkoemisních zónách
Omezení provozu v nízkoemisních zónách se nevztahuje na
a) zvláštní vozidla^29),
b) vozidla integrovaného záchranného systému,
c) vozidla k řešení mimořádné události^30) nebo v souvislosti s řešením
krizové situace ^31), včetně zásobování postižených míst, svozu dřeva
po živelní pohromě, jízd speciálních vozidel pro odstranění následků
škod (lesní stroje, stavební stroje),
d) vozidla přepravující osoby zdravotně postižené, označená podle
příslušných předpisů,
e) vojenská vozidla Armády České republiky a NATO,
f) historická vozidla,
g) vozidla k provádění činností bezprostředně spojených s prováděnou
údržbou, opravami a výstavbou pozemních komunikací nebo drah, plynových
zařízení, elektroenergetických zařízení a vodárenských zařízení,
h) vozidla k přepravě poštovních zásilek,
i) vozidla k přepravě komunálního odpadu,
j) vozidla určená k odstranění závad vodovodů, kanalizací, plynovodů,
elektrických sítí, sítí veřejných elektronických komunikací a dalších
inženýrských sítí ve veřejném zájmu,
k) vozidla zajišťující veřejnou linkovou dopravu^32).
Příloha 9
Sazby poplatků ze znečišťování a koeficienty úrovně emisí
1. Znečišťující látky, které podléhají zpoplatnění a sazby poplatků za
znečišťování v jednotlivých letech (v Kč/t)
------------------------------------------------------------
2013 až 2016 2017 2018 2019 2020 2021 a dále
------------------------------------------------------------
TZL 4 200 6 300 8 400 10 500 12 600 14 700
SO2 1 350 2 100 2 800 3 500 4 200 4 900
NOx 1 100 1 700 2 200 2 800 3 300 3 900
VOC 2 700 4 200 5 600 7 000 8 400 9 800
------------------------------------------------------------
2. Koeficient úrovně emisí podle dosahovaných emisních koncentrací v
celém poplatkovém období vyjádřených v procentech horní hranice úrovně
emisí spojené s nejlepšími dostupnými technikami nebo v případě, že
nejlepší dostupné techniky nejsou specifikovány, v procentech
specifického emisního limitu
-----------------------------------------------------------------
50-60 % >60-70 % >70-80 % > 80-90 % > 90%
0,2 0,4 0,6 0,8 1
-----------------------------------------------------------------
Příloha 10
Minimální emisní požadavky na spalovací stacionární zdroje o jmenovitém
tepelném příkonu 300 kW a nižším, určené pro připojení na teplovodní
soustavu ústředního vytápění, pro účely uvádění výrobků na trh
Část I
Požadavky na spalovací stacionární zdroj platné od 1. ledna 2014
1. Požadavky na spalovací stacionární zdroj na pevná paliva
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dodávka Palivo Jmenovitý Mezní hodnoty emisí^1)
Paliva tepelný příkon COTOC^2),^3) TZL
(kW)mg.m-3
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
≤ 65 5000 150 150
Biologické > 65 až 187 2500 100 150
> 187 až 300 1200 100 150
Ruční ------------------------------------------------------------------------------------------------
≤ 65 5000 150 125
Fosilní > 65 až 187 2500 100 125
> 187 až 300 1200 100 125
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
≤ 65 3000 100 150
Biologické > 65 až 187 2500 80 150
> 187 až 300 1200 80 150
Samočinná ------------------------------------------------------------------------------------------------
≤ 65 3000 100 125
Fosilní > 65 až 187 2500 80 125
> 187 až 300 1200 80 125
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
1) Vztahuje se k suchým spalinám, teplotě 273,15 K, tlaku 101,325 kPa a k referenčnímu obsahu kyslíku 10 %;
pro sálavé spalovací stacionární zdroje, určené pro připojení na teplovodní soustavu ústředního vytápění
a k instalaci v obytné místnosti, se hodnoty vztahují k referenčnímu obsahu kyslíku 13 %.
2) TOC = celkový organický uhlík, kterým se rozumí úhrnná koncentrace všech organických látek s výjimkou
methanu vyjádřená jako celkový uhlík.
3) Nevztahuje se na sálavé spalovací stacionární zdroje, určené pro připojení na teplovodní soustavu
ústředního vytápění a k instalaci v obytné místnosti.
2. Požadavky na spalovací stacionární zdroj na kapalné nebo plynné palivo
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Palivo Jmenovitý tepelný příkon Mezní hodnoty emisí^1)
(kW) NOx CO
mg.m-3
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kapalné ≤ 300 130 100
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Plynné ≤ 300 120 100
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
1) Vztahuje se k suchým spalinám, teplotě 273,15 K, tlaku 101,325 kPa a k referenčnímu obsahu kyslíku 3 %.
Část II
Požadavky na spalovací stacionární zdroj platné od 1. ledna 2018
1. Požadavky na spalovací stacionární zdroj na pevná paliva
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dodávka Palivo Jmenovitý Mezní hodnoty emisí^1)
Paliva tepelný příkon COTOC^2),^3) TZL
(kW)mg.m-3
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ruční Biologické/fosilní ≤ 300 1200 50 75
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Samočinná Biologické/fosilní ≤ 300 1200 30 60
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
1) Vztahuje se k suchým spalinám, teplotě 273,15 K, tlaku 101,325 kPa a k referenčnímu obsahu kyslíku 10 %;
pro sálavé spalovací stacionární zdroje, určené pro připojení na teplovodní soustavu ústředního vytápění
a k instalaci v obytné místnosti, se hodnoty vztahují k referenčnímu obsahu kyslíku 13 %.
2) TOC = celkový organický uhlík, kterým se rozumí úhrnná koncentrace všech organických látek s výjimkou
methanu vyjádřená jako celkový uhlík.
3) Nevztahuje se na sálavé spalovací stacionární zdroje, určené pro připojení na teplovodní soustavu
ústředního vytápění a k instalaci v obytné místnosti.
2. Požadavky na spalovací stacionární zdroj na kapalné nebo plynné palivo
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Palivo Jmenovitý tepelný příkon Mezní hodnoty emisí^1)
(kW) NOx CO
mg.m-3
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kapalné ≤ 300 130 80
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Plynné ≤ 300 65 80
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
1) Vztahuje se k suchým spalinám, teplotě 273,15 K, tlaku 101,325 kPa a k referenčnímu obsahu kyslíku 3 %.
Příloha 11
Minimální emisní požadavky na spalovací stacionární zdroj na pevná
paliva o jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně, který
slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dodávka Palivo Jmenovitý Mezní hodnoty emisí^1)
Paliva tepelný příkon COTOC^2),^3) TZL
(kW)mg.m-3
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
≤ 65 5000 150 150
Biologické > 65 až 187 2500 100 150
> 187 až 300 1200 100 150
Ruční ------------------------------------------------------------------------------------------------
≤ 65 5000 150 125
Fosilní > 65 až 187 2500 100 125
> 187 až 300 1200 100 125
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
≤ 65 3000 100 150
Biologické > 65 až 187 2500 80 150
> 187 až 300 1200 80 150
Samočinná ------------------------------------------------------------------------------------------------
≤ 65 3000 100 125
Fosilní > 65 až 187 2500 80 125
> 187 až 300 1200 80 125
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
1) Vztahuje se k suchým spalinám, teplotě 273,15 K, tlaku 101,325 kPa a referenčnímu obsahu kyslíku 10 %;
pro sálavé spalovací stacionární zdroje, určené pro připojení na teplovodní soustavu ústředního vytápění
a k instalaci v obytné místnosti, se hodnoty vztahují k referenčnímu obsahu kyslíku 13 %.
2) TOC = celkový organický uhlík, kterým se rozumí úhrnná koncentrace všech organických látek s výjimkou
methanu vyjádřená jako celkový uhlík.
3) Nevztahuje se na sálavé spalovací stacionární zdroje, určené pro připojení na teplovodní soustavu
ústředního vytápění a k instalaci v obytné místnosti.
1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES ze dne 21. května
2008 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu.
Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2004/107/ES ze dne 15. prosince
2004 o obsahu arsenu, kadmia, rtuti, niklu a polycyklických
aromatických uhlovodíků ve vnějším ovzduší.
Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2001/81/ES ze dne 23. října 2001
o národních emisních stropech pro některé znečišťující látky.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/76/ES ze dne 4. prosince
2000 o spalování odpadů.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/80/ES ze dne 23. října 2001
o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší z velkých
spalovacích zařízení.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/42/ES ze dne 21. dubna 2004
o omezování emisí těkavých organických sloučenin vznikajících při
používání organických rozpouštědel v některých barvách a lacích a
výrobcích pro opravy nátěru vozidel a o změně směrnice 1999/13/ES.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/30/ES ze dne 23. dubna 2009,
kterou se mění směrnice 98/70/ES, pokud jde o specifikaci benzinu,
motorové nafty a plynových olejů, zavedení mechanismu pro sledování a
snížení emisí skleníkových plynů, a směrnice Rady 1999/32/ES, pokud jde
o specifikaci paliva používaného plavidly vnitrozemské plavby, a kterou
se ruší směrnice 93/12/EHS.
Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu
2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezení
znečištění).
2) Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a
ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
3) Například zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a
o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.
240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový
zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 133/1985 Sb., o požární
ochraně, ve znění pozdějších předpisů.
4) § 7 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.
5) § 11 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení).
6) Například zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním
řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 61/1988
Sb., o hornické činnosti, výbušninách a státní báňské správě, ve znění
pozdějších předpisů.
7) § 14 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.
8) § 28 zákona č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích,
zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních,
lázeňských místech (lázeňský zákon).
9) Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších
předpisů.
10) Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o
změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění
pozdějších předpisů.
11) Zákon č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování
životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích
povinností v oblasti životního prostředí, ve znění pozdějších předpisů.
12) Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o
změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
13) Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších
zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
14) Například zákon č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií
způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými
přípravky a o změně zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví
a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
a zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v
souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, ve znění pozdějších
předpisů, (zákon o prevenci závažných havárií), ve znění pozdějších
předpisů.
15) Vyhláška č. 133/2010 Sb., o požadavcích na pohonné hmoty, o způsobu
sledování a monitorování složení a jakosti pohonných hmot a o jejich
evidenci (vyhláška o jakosti a evidenci pohonných hmot).
16) Zákon č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů
ropné nouze a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nouzových
zásobách ropy), ve znění pozdějších předpisů.
17) Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších
předpisů.
18) § 829 a násl. občanského zákoníku.
19) Zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve
znění pozdějších předpisů.
20) Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně
některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
22) Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších
předpisů.
23) Zákon č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na
emise skleníkových plynů, ve znění pozdějších předpisů.
24) § 15 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a
o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 490/2009 Sb.
25) § 163 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.
26) Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní
správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů
(energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů.
27) § 140 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.
28) Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování
znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých
zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů.
29) § 3 odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na
pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění
odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých
souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu
vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb.
30) Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně
některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
31) Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů
(krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů.
32) § 2 odst. 6 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve
znění zákona č. 150/2000 Sb.
© Copyright TLAKinfo 2005-2024, všechna práva vyhrazena.