17/1992 Sb.
ZÁKON
ze dne 5. prosince 1991
o životním prostředí
Změna: 123/1998 Sb.
Změna: 100/2001 Sb.
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní
Republiky,
vycházejíc ze skutečnosti, že člověk je spolu s ostatními
organismy neoddělitelnou součástí přírody,
připomínajíc si přirozenou vzájemnou závislost člověka a ostatních
organismů,
respektujíc přitom právo člověka přetvářet přírodu v souladu s
principem trvale udržitelného rozvoje,
vědomo si své odpovědnosti za zachování příznivého životního
prostředí budoucím generacím a
zdůrazňujíc právo na příznivé životní prostředí jakožto jedno ze
základních práv člověka,
usneslo se na tomto zákoně:
§ 1
Účel zákona
Zákon vymezuje základní pojmy a stanoví základní zásady
ochrany životního prostředí a povinnosti právnických a fyzických
osob při ochraně a zlepšování stavu životního prostředí a při
využívání přírodních zdrojů; vychází přitom z principu trvale
udržitelného rozvoje.
Základní pojmy
§ 2
Životní prostředí
Životním prostředím je vše, co vytváří přirozené podmínky
existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich
dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny,
půda, organismy, ekosystémy a energie.
§ 3
Ekosystém
Ekosystém je funkční soustava živých a neživých složek
životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek,
tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují
a vyvíjejí v určitém prostoru a čase.
§ 4
Ekologická stabilita
Ekologická stabilita je schopnost ekosystému vyrovnávat změny
způsobené vnějšími činiteli a zachovávat své přirozené vlastnosti
a funkce.
§ 5
Únosné zatížení území
Únosné zatížení území je takové zatížení území lidskou
činností, při kterém nedochází k poškozování životního prostředí,
zejména jeho složek, funkcí ekosystémů nebo ekologické stability.
§ 6
Trvale udržitelný rozvoj
Trvale udržitelný rozvoj společnosti je takový rozvoj, který
současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat
jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost
přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů.
§ 7
Přírodní zdroje
(1) Přírodní zdroje jsou ty části živé nebo neživé přírody,
které člověk využívá nebo může využívat k uspokojování svých
potřeb.
(2) Obnovitelné přírodní zdroje mají schopnost se při
postupném spotřebovávání částečně nebo úplně obnovovat, a to samy
nebo za přispění člověka. Neobnovitelné přírodní zdroje
spotřebováváním zanikají.
§ 8
Znečišťování a poškozování životního prostředí
(1) Znečišťování životního prostředí je vnášení takových
fyzikálních, chemických nebo biologických činitelů do životního
prostředí v důsledku lidské činnosti, které jsou svou podstatou
nebo množstvím cizorodé pro dané prostředí.
(2) Poškozování životního prostředí je zhoršování jeho stavu
znečišťováním nebo jinou lidskou činností nad míru stanovenou
zvláštními předpisy.
§ 9
Ochrana životního prostředí
Ochrana životního prostředí zahrnuje činnosti, jimiž se
předchází znečišťování nebo poškozování životního prostředí, nebo
se toto znečišťování nebo poškozování omezuje a odstraňuje.
Zahrnuje ochranu jeho jednotlivých složek, druhů organismů nebo
konkrétních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb, ale i ochranu
životního prostředí jako celku.
§ 10
Ekologická újma
Ekologická újma je ztráta nebo oslabení přirozených funkcí
ekosystémů, vznikající poškozením jejich složek nebo narušením
vnitřních vazeb a procesů v důsledku lidské činnosti.
Zásady ochrany životního
prostředí
§ 11
Území nesmí být zatěžováno lidskou činností nad míru únosného
zatížení.
§ 12
(1) Přípustnou míru znečišťování životního prostředí určují
mezní hodnoty stanovené zvláštními předpisy; tyto hodnoty se
stanoví v souladu s dosaženým stavem poznání tak, aby nebylo
ohrožováno zdraví lidí a aby nebyly ohrožovány další živé
organismy a ostatní složky životního prostředí.
(2) Mezní hodnoty musejí být stanoveny s přihlédnutím k
možnému kumulativnímu působení nebo spolupůsobení znečišťujících
látek a činností.
§ 13
Lze-li se zřetelem ke všem okolnostem předpokládat, že hrozí
nebezpečí nevratného nebo závažného poškození životního prostředí,
nesmí být pochybnost o tom, že k takovému poškození skutečně
dojde, důvodem pro odklad opatření, jež mají poškození zabránit.
§ 14
zrušen
§ 15
Každý se může stanoveným způsobem domáhat u příslušného
orgánu svých práv vyplývajících z tohoto zákona a dalších předpisů
upravujících věci životního prostředí.
§ 16
Výchova, osvěta a vzdělávání se provádějí tak, aby vedly k
myšlení a jednání, které je v souladu s principem trvale
udržitelného rozvoje, k vědomí odpovědnosti za udržení kvality
životního prostředí a jeho jednotlivých složek a k úctě k životu
ve všech jeho formách.
Povinnosti při ochraně životního
prostředí
§ 17
(1) Každý je povinen, především opatřeními přímo u zdroje,
předcházet znečišťování nebo poškozování životního prostředí a
minimalizovat nepříznivé důsledky své činnosti na životní
prostředí.
(2) Každý, kdo využívá území nebo přírodní zdroje,
projektuje, provádí nebo odstraňuje stavby, je povinen takové
činnosti provádět jen po zhodnocení jejich vlivů na životní
prostředí a zatížení území, a to v rozsahu stanoveném
tímto zákonem a zvláštními předpisy.
(3) Každý, kdo hodlá zavést do výroby, oběhu či spotřeby
technologie, výrobky a látky, či kdo je hodlá dovážet, je povinen
zabezpečit, aby splňovaly podmínky ochrany životního prostředí a
aby v případech stanovených tímto zákonem a zvláštními předpisy
byly posouzeny z hlediska jejich možných vlivů na životní
prostředí.
§ 18
(1) Každý, kdo svou činností znečišťuje nebo poškozuje
životní prostředí, nebo kdo využívá přírodní zdroje, je povinen na
vlastní náklady zajišťovat sledování tohoto působení a znát jeho
možné důsledky.
(2) Právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání
jsou povinny v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštními
předpisy poskytovat informace o svém působení na životní
prostředí.
§ 19
Každý, kdo zjistí, že hrozí poškození životního prostředí,
nebo že k němu již došlo, je povinen učinit v mezích svých
možností nezbytná opatření k odvrácení hrozby nebo ke zmírnění
následků a neprodleně ohlásit tyto skutečnosti orgánu státní
správy; povinnost zasáhnout nemá ten, kdo by tím ohrozil život
nebo zdraví své nebo osoby blízké.1)
------------------------------------------------------------------
1) § 116 občanského zákoníku.
nadpis zrušen
§ 20
zrušen
§ 21
zrušen
§ 22
zrušen
§ 23
zrušen
nadpis zrušen
§ 24
zrušen
§ 25
zrušen
§ 26
zrušen
Odpovědnost za porušení povinností
při ochraně životního prostředí
§ 27
(1) Každý, kdo poškozováním životního prostředí nebo jiným
protiprávním jednáním způsobil ekologickou újmu, je povinen
obnovit přirozené funkce narušeného ekosystému nebo jeho části.
Není-li to možné nebo z vážných důvodů účelné, je povinen
ekologickou újmu nahradit jiným způsobem (náhradní plnění);
není-li to možné, je povinen nahradit tuto újmu v penězích. Souběh
těchto náhrad se nevylučuje. Způsob výpočtu ekologické újmy a
další podrobnosti stanoví zvláštní předpis.
(2) O uložení povinnosti podle odstavce 1 rozhodne příslušný
orgán státní správy.
(3) Oprávněným ze způsobené ekologické újmy je stát;
podrobnosti stanoví zákony České národní rady a Slovenské národní
rady.
(4) Pro ekologickou újmu se použijí obecné předpisy o
odpovědnosti za škodu a o náhradě škody, pokud odstavce 1 až 3
nestanoví jinak.
(5) Ustanoveními odstavců 1 až 3 nejsou dotčeny obecné
předpisy o odpovědnosti za škodu a o náhradě škody.
§ 28
Sankce za poškozování životního prostředí
(1) Orgány pro životní prostředí uloží pokutu
a) až do výše 1 000 000 Kčs právnické nebo fyzické osobě oprávněné
k podnikání, která při své činnosti porušením právních předpisů
způsobí ekologickou újmu,
b) až do výše 500 000 Kčs právnické nebo fyzické osobě oprávněné k
podnikání, která neučiní opatření k nápravě nebo neupozorní
orgán státní správy (§ 19).
(2) Pokutu lze uložit do jednoho roku ode dne, kdy orgán pro
životní prostředí zjistil porušení povinnosti, nejpozději však do
tří let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo.
(3) Uložením pokuty nejsou dotčeny obecné předpisy o náhradě
škody.
§ 29
Za porušení povinností stanovených zvláštními předpisy o
ochraně životního prostředí se ukládají pokuty nebo jiná opatření
podle těchto předpisů; tím nejsou dotčeny případná trestní
odpovědnost ani odpovědnost za škodu podle obecných právních
předpisů.
§ 30
Příslušné orgány státní správy pro životní prostředí jsou
oprávněny v případech, kdy hrozí závažné poškození životního
prostředí nebo kdy k poškození již došlo, rozhodnout o dočasném
zastavení nebo omezení činnosti, která může toto poškození
způsobit nebo je již způsobila, na dobu nejdéle 30 dnů (předběžné
opatření) a současně navrhnout opatření k nápravě věcně příslušným
orgánům státní správy. Podrobnosti stanoví zvláštní předpisy.
Ekonomické nástroje
§ 31
Za znečišťování životního prostředí, případně jeho složek a
za hospodářské využívání přírodních zdrojů platí fyzické nebo
právnické osoby daně, poplatky, odvody a další platby, stanoví-li
tak zvláštní předpisy.
§ 32
Zvláštní předpisy stanoví, kdy mohou být právnické nebo
fyzické osoby, které chrání životní prostředí nebo využívají
přírodní zdroje v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje,
zvýhodněny úpravami daní a odvodů nebo poskytováním úvěrů a
dotací.
§ 33
Nástroji ochrany životního prostředí jsou také fondy
životního prostředí; podrobnosti stanoví zvláštní předpisy.
Ustanovení přechodná a závěrečná
§ 34
(1) Využívání území, přírodních zdrojů, staveb, technologií,
výrobků a látek, které neodpovídá ustanovením tohoto zákona a
podmínkám vyplývajícím ze zvláštních předpisů o ochraně
jednotlivých složek životního prostředí, musí být uvedeno do
souladu s těmito předpisy ve lhůtách jimi stanovených.
(2) Pokud nebude ve lhůtách stanovených zvláštními předpisy
dosaženo souladu podle odstavce 1, musí být činnost omezena nebo
zastavena. Rozhodnutí vydají příslušné orgány státní správy.
§ 35
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Havel v.r.
Dubček v.r.
Čalfa v.r.
Příl.1
zrušena
Příl.2
zrušena
Příl.3
zrušena
Příl.4
zrušena
© Copyright TLAKinfo 2005-2024, všechna práva vyhrazena.