ČSN ISO 8421-1

Norma je identická s ISO 8421-1:1987. ISO 8421 sestává z následujících částí: 1: Obecné termíny a jevy požáru, 2: Požární ochrana staveb, 3: Elektrická požární signalizace, 4: Hasicí zařízení, 5: Odvětrání kouře, 6: Evakuace a únikové prostředky, 7: Prostředky pro detekci a potlačení výbuchu, 8: termíny specifické pro hašení požáru, záchranné práce a pro zacházení s nebezpečnými látkami. Tato první část uvádí v českém a anglickém jazyce obecné termíny a definice, používané v oboru požární ochrany. Termíny jsou uvedeny v anglickém abecedním pořadí; francouzský rejstřík je připojen. Je normalizováno cca 50 hesel. Norma ovšem obsahuje i národní přílohu, v níž jsou uvedeny české a anglické termíny a české definice, používané v soustavě českých norem, které však nejsou obsaženy v ISO 8421-1. Národní příloha obsahuje dalších 53 hesel! Za pozornost stojí tyto definice: Čl.1.3: Teplota samovznícení (teplota samovolného vznícení): Nejnižší teplota při níž se v látka za specifikovaných zkušebních podmínek samovolně vznítí. Čl.1.30.1: Dolní mez výbušnosti (DMV): Nejnižší koncentrace par ve vzduchu pod níž se již plamen za přítomnosti zdroje zapálení nešíří. Čl.1.30.2 Horní mez výbušnosti (HMV): Nejvyšší koncentrace par ve vzduchu nad níž se již plamen nešíří.
Poznámka: V národní příloze jsou pro dolní a horní mez výbušnosti definice poněkud jiné, a to: NA 1.5: Dolní mez výbušnosti plynů, par a prachů: Nejnižší koncentrace směsi plynů, par nebo prachů se vzduchem, při které je směs již výbušná. NA 1.7: Horní mez výbušnosti plynů, par a prachů: Nejvyšší koncentrace směsi plynů, par nebo prachů se vzduchem, při které je směs ještě výbušná. Tolik národní příloha. Čl.1.34: Bod vzplanutí: Nejnižší teplota, při níž se z kapaliny za daných zkušebních podmínek uvolní dostatečné množství hořlavého plynu, aby působením zdroje zapálení nastalo vzplanutí. Poznámka: V národní příloze je nejen název, ale i definice poněkud jiná, a to: NA 1.40: Teplota vzplanutí: Nejnižší teplota, při které se působením zdroje zapálení plynné produkty rozkladu látky ve směsi se vzduchem zapálí /za definovaných podmínek zkoušky/. Tolik národní příloha. Čl.1.38: Teplota vznícení (bod vznícení): Nejnižší teplota látky, při níž může začít trvalé hoření za definovaných zkušebních podmínek. Národní příloha obsahuje i definici, která by - bez souvislosti - mohla působit zejména v hygieně práce dezinformačně. Je to: NA 1.13: Nebezpečná koncentrace: Směs hořlavých plynů nebo par se vzduchem, obsahující u trvalých primárních zdrojů úniku nejméně 25 % a u sekundárních zdrojů nejméně 50 % nebezpečné látky z množství potřebného k dosažení spodní meze výbušnosti. Z národní přílohy ještě uvádíme: NA 1.1 Bod hoření: Nejnižší teplota, při které se látka zapálí a dále hoří po stanovenou dobu po přiložení malého plamene k jeho povrchu za normalizovaných zkušebních podmínek. Poznámka recenzenta: Domnívám se, že směšování pojmů (zejména "bod" a "teplota") a uvádění podobných definic pro pojmy stejného obsahu má spíše dezinformační charakter. ČSN ISO 8421-1 (38 9000) byla vydána v červenci 1996. Nahradila spolu s ČSN ISO 8421-2, ČSN ISO 8421-3, ČSN ISO 8421-4, ČSN ISO 8421-5, ČSN ISO 8421-6, ČSN ISO 8421-7, ČSN ISO 8421-8 - ČSN 38 9000 z 26.10.1987 a ČSN 01 8200 z 8.5.1991.