S ohledem na skutečnost, že mimo jiné cituje a ne zcela přesně interpretuje stanovisko ČSTZ č. 160/2013, rozhodli jsme se vydat stanovisko ČSTZ č. 165/2013, v němž jsou na pravou míru uvedena některá jeho tvrzení a závěry, vycházející

- z nepochopení základních principů právního státu na jedné straně a

- z nepochopení principů vzniku oxidu uhelnatého při provozu plynových spotřebičů v provedení B v závislosti na stavu spotřebiče a odvodu spalin na straně druhé.

Ve stanovisku je připomenuto, že v demokratickém státu lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon neboli právní předpis schválený volenými zástupci občanů – poslanci. NV č. 91/2010 Sb. je vydáno na základě zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně. Již v úvodním ustanovení zákona je uvedeno:

„Účelem zákona je vytvořit podmínky pro účinnou ochranu života a zdraví občanů a majetku před požáry...

Nařízení vlády k tomuto zákonu tak může nařizovat úkony, např. revize a kontroly, jen a pouze z důvodu ochrany života a zdraví občanů a majetku před požáry, nikoli např. před pádem špatně uchyceného závěsného plynového kotle, před úrazem hlavy o hranu nevhodně umístěného spotřebiče paliv, před popálením o horké části spotřebiče nebo před otravou oxidem uhelnatým, a to dokonce ani v případě, kdy by státní orgány nabízely tuto kontrolu bezplatně. Jinými slovy, nařízení vlády musí respektovat jedno z práv občana, uvedených v Listině základních práv a svobod:

„Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“

Co lze kvitovat jako určitý posun proti vyjádřením jiných odborníků v oblasti odvodu spalin v minulých letech, je konstatování Ing. Jiříka, že „při spalování plynných paliv skutečně nevznikají saze“. Uvádí, že se do spalinové cesty nasává prach nebo chlupy od domácích zvířat, které je nutno občas odstranit, aby byla spalinová cesta funkční, tedy nikoli z důvodu prevence vzniku požáru. To je naprosto v souladu s kominickými předpisy, v nichž není u plynových spotřebičů pro materiály kouřovodů a průduchů požadována odolnost proti vyhoření sazí. Naopak, u plynových spotřebičů, a pouze u nich, je možno použít ke zhotovení odvodu spalin výrobky z plastů.

Přes tato fakta jsou schopni někteří odborníci z oblasti odvodů spalin tvrdit opak, neboť podle nich nebezpečí požáru hrozí všude tam, kde se vyskytují spaliny o teplotě nad 85 °C. Nad tímto tvrzením zůstává zdravý rozum stát a nezbývá než se ptát: jak to že nejsou už dávno zakázány kulmy nebo žehličky s teplotami nad 200 °C nebo sauny obložené dřevem, v nichž se teploty pohybují nad 90 °C? Že by toto tvrzení platilo pouze pro spaliny s vysokým obsahem vody, a nikoli pro suchý vzduch?

Druhému aspektu, tedy otravám oxidem uhelnatým při provozu plynových spotřebičů v provedení B v závislosti na stavu spotřebiče a odvodu spalin, je ve stanovisku č. 165/2013 s ohledem na skutečnost, že nejen v článku Ing. Jiříka, ale i v odborném tisku se objevují neuvěřitelně nelogické konstrukce, věnováno více prostoru. Z uvedených argumentů vyplývá závěr, že jedinou smysluplnou prevencí otravy oxidem uhelnatým je pravidelný servis plynového spotřebiče podle návodu výrobce. V rámci servisu je prováděna mj. i kontrola funkce odtahu spalin. Přesto jsou někteří odborníci na odvod spalin, dokonce i soudní znalci v tomto oboru, schopni tvrdit, že při kontrole spalinové cesty není nutno měřit hodnotu tahu. Odhlédneme-li od skutečnosti, že tuto povinnost nařizuje mj. i jimi vydaný předpis (TPK K 01-01 Kontrola spalinových cest, čl. 6.1.6), je pro nás naprosto nepochopitelné a nepřijatelné i z hlediska technicko-bezpečnostního, že by se při kontrole spalinové cesty neměřil tah, který je základní a nezbytnou podmínkou pro to, aby spalinová cesta plnila svoji funkci, tj. odváděla spaliny do volného ovzduší.

Tento závěr je doložen popisem praxe a údaji o počtu smrtelných otrav oxidem uhelnatým ve Velké Británii. Podle tamního zákona a pravidel správné praxe musí být každý plynový spotřebič zkontrolován 1x ročně registrovaným technikem plynových zařízení a podrobován pravidelnému servisu ve lhůtách stanovených návodem výrobce; pokud není lhůta stanovena, doporučuje se servis provádět jedenkrát ročně, pokud registrovaný technik plynových zařízení nedoporučí lhůty jiné. Při servisu se provádí mj. i kontrola, případně údržba odvodu spalin. A výsledek: okolo 14 obětí otravy oxidem uhelnatým v zemi s asi 60 milióny obyvatel. To by odpovídalo asi 2 smrtelným otravám v České republice. A skutečnost v České republice: okolo 300 smrtelných otrav, tj. na stejný počet obyvatel asi 150násobně více než ve Velké Británii. Tento obrovský nepoměr v počtu smrtelných otrav oxidem uhelnatým v zemi s povinnými kontrolami odborníkem v oblasti plynových zařízení a povinným servisem plynových spotřebičů na jedné straně a v zemi s legislativně vynucovanými protipožárními kontrolami odvodů spalin od plynových spotřebičů ukazuje zcela jednoznačně, která země zvolila účinnou prevenci – je to Velká Británie, která se rozhodla respektovat přírodní zákony.

Ve stanovisku je připomenuto, že NV č. 91/2010 Sb. není prvním právním předpisem, kdy si kominická profese vynucuje po občanech, živnostnících a firmách provádění více než sporných úkonů. Prvním byl zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší.

Podle uvedeného zákona byly právnické a fyzické podnikající osoby povinny zajišťovat prostřednictvím oprávněné osoby 1x za 2 roky měření účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontrolu stavu spalinových cest u spalovacích zdrojů na plynná paliva od jmenovitého tepelného výkonu 11 kW do 200 kW. Oprávněnou osobou byl, stejně jako u NV č. 91/2010 Sb., držitel živnostenského oprávnění v oboru kominictví. V praxi to znamenalo, že vysoce kvalifikované osoby provádějící měření účinnosti na kotlích nad 200 kW, si v případě, kdy chtěli měřit kotle s nižším výkonem, museli doplnit své vysoko- nebo středoškolské vzdělání studiem kominického učebního oboru. Nesmyslnost tohoto požadavku, na niž upozorňovalo opakovaně České sdružení pro technická zařízení, prokazuje i nový zákon o ochraně ovzduší (č. 201/2012 Sb.), podle něhož se periodické měření emisí provádí 1x za 3 roky u spalovacích zdrojů na plynná paliva až od jmenovitého tepelného výkonu 1 MW (tedy výkonu téměř 100x většího) a osoby provádějící toto měření nemusí být vyučeny kominickému řemeslu.

Ing. Jiřík vyslovil ve svém článku opakovaně obavy o životy uživatelů plynových spotřebičů. Pokud jsou jeho obavy upřímné, měl by usilovat o jediné – o propagaci pravidelného servisu plynových spotřebičů v provedení B podle návodu výrobce jako jediné účinné prevence otrav oxidem uhelnatým. Údaje o 150x nižším počtu smrtelných otrav oxidem uhelnatým ve Velké Británii (přepočteno na 10 miliónů obyvatel v ČR) jsou dostatečně výmluvné. Okolo 300 ušetřených životů ročně za to stojí.

Rovněž opakovaně, ale naprosto mylně vyvozuje, že se ve stanovisku ČSTZ č. 160/2013 tvrdí, že se na spalinové cestě nemusí provádět kontroly. Uvedené stanovisko pouze uvádí, že se NV č. 91/2010 Sb. nevztahuje na odvody spalin od plynových spotřebičů, u nichž se teplota spalin pohybuje okolo 140 °C (u kondenzačních okolo 60 °C). Z toho nelze opravdu v žádném případě dovodit, že by se neměly provádět kontroly např. podle návodu výrobce nebo zhotovitele spalinové cesty, jako je tomu u většiny výrobků a technických zařízení, mj. i u plynových spotřebičů.

Stanovisko č. 165/2013 - zde.