1) Stanovisko SÚIP k bezpečnosti elektrického ručního nářadí a spotřebičů na pracovišti vyjádřené na jednání elektrotechnické sekce HK ČR dne 20.2.2008

Státní úřad inspekce práce (SÚIP) zastává následující stanovisko:

• právní úprava bezpečnosti vyhrazených technických zařízení (VTZ) se od r. 1979 podstatně nezměnila a to ani vydáním z.č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ani s ním spojenou novelou z. č. 174/1968 Sb.
• proto není žádný důvod nově považovat elektrické ruční nářadí a spotřebiče na pracovišti za VTZ.
• ustanovení § 2, vyhl. č. 20/1979 Sb. ani v minulosti, kdy takováto diskuse neprobíhala, nestanovovalo, že elektrické ruční nářadí a spotřebiče na pracovišti jsou VTZ. Toto konkrétní ustanovení bylo svázáno jednak s dřívější závazností ČSN, která již dnes neplatí, jednak s existencí § 4 z.č. 174/1968 Sb. Vzhledem k dnešní neexistenci tohoto § je toto ustanovení nyní neaplikovatelné.
• ustanovení § 4 odst. 1 z.č. 309/2006 Sb. neobsahuje žádný text, který by umožňoval považovat elektrické ruční nářadí a spotřebiče na pracovišti za VTZ
• bezpečnost užívání obvyklého elektrického ručního nářadí a spotřebičů na pracovišti je právně zajištěna ustanoveními z.č. 22/1997 Sb. a postupem označovaným jako „prohlášení o shodě“ a současně příslušnými ustanoveními z.č. 262/2006 Sb. (zákoník práce) a 309/2006 Sb. (o BOZP) postupem označeným jako prevence rizik. Hodnocení a prevence rizik prováděná zaměstnavateli určí postup zajištění bezpečnosti práce na pracovišti ve vztahu ke spotřebičům, vč. elektrického ručního nářadí, které nejsou VTZ.
• nově byla tato diskuse vyvolána změnou textu ČSN 33 1600 ( revize a kontroly elektrického ručního nářadí během používání) a ČSN 33 1610 (revize a kontroly elektrických spotřebičů během jejich užívání), totiž vypuštěním jejich informativních příloh. Výklad právních předpisů není závislý na změnách textu technických norem, v tomto případě informativních příloh. SÚIP vyjádřil již dříve své výhrady proti způsobu změny textu těchto norem a argumentaci, která pro toto byla použita.
• Zajištění bezpečnosti elektrického ručního nářadí a spotřebičů na pracovišti osobou s jinou kvalifikací než uvádí § 9, vyhl. č. 50/1978 Sb. nepovažuje SÚIP za naplnění skutkové podstaty přestupku a správního deliktu podle § 20 a 33 z.č. 251/2005 Sb. na úseku VTZ. Zdůrazňovat v této souvislosti uvedená ustanovení a uložení možné sankce SÚIP do výše 2 mil. Kč není na místě. V působnosti SÚIP je kontrolovat dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů k zajištění bezpečnosti provozu VTZ na pracovištích a ukládat event. sankce.
• Právní úprava bezpečnosti VTZ je dlouhodobě nevyhovující a tento stav je MPSV znám. V současné době probíhá intenzivní příprava směřující k vydání vyhl. MPSV na základě zmocnění uvedeného v § 7b z.č. 174/1968 Sb. tím, že vymezí, která technická zařízení se považují za vyhrazená. MPSV má zájem při její přípravě na spolupráci s řadou zainteresovaných subjektů vč. HK ČR. Současně probíhá z iniciativy MPSV příprava nové právní normy o bezpečnosti VTZ.
• SÚIP se neztotožňuje s návrhy, které bez dostatečného právního důvodu, pouze výkladovými postupy stávajících předpisů, by mohly vést ke zvýšení administrativní a finanční zátěže zaměstnavatelů.
• výše uvedený postoj SÚIP je v souladu s již dříve vyjádřenými a publikovanými stanovisky MPSV.

V červnu 2007 vydal Český normalizační institut (ČNI) nově upravený text ČSN 33 1600 a 33 1610 s účinností od 1.7.2007. Tento nový text obou norem se liší od předchozího tím, že v případě ČSN 33 1600 byla vypuštěna informativní příloha A a v normě ČSN 33 1610 byla vypuštěna informativní příloha D . Nově upravené znění obou norem pak následně vyvolalo diskusi v odborné veřejnosti, přičemž byla rovněž zmiňována údajná role a podíl Státního úřadu inspekce práce (SÚIP) a oblastních inspektorátů práce (OIP) na jejich úpravě nebo jejich nové aplikaci. Jedná se o problematiku, která je ve středu zájmu SÚIP, protože je v jeho působnosti, a proto cítím potřebu k dané věci zaujmout stanovisko.

Stručně řečeno upravený text obou ČSN a některé komentáře uveřejněné v odborném tisku navozují dojem, že již nemohou osoby uvedené ve vypuštěných přílohách provádět úkony tak, jak tomu bylo před provedením úpravy výše uvedených technických norem. Dále je v této souvislosti uváděno, že při jiném postupu budou jak zaměstnavatelé, tak osoby, které zabezpečují bezpečnost elektrického ruční nářadí a spotřebičů na pracovišti, vystaveni sankcím ze strany OIP nebo SÚIP, a to do výše 2 mil. Kč. Tyto názory je nutno zřetelně označit za neodůvodněné a právně chybné.

Toto stanovisko SÚIP neumožňuje podrobněji se zabývat problematikou montáže, užívání nebo oprav VTZ všeobecně a jejich bezpečností na pracovištích zvláště. Stejně tak by bylo nutno do této problematiky zahrnout uvádění vyhrazených výrobků na trh na základě z.č. 22/1997 Sb. ve znění pozdějších předpisů a zajišťování jejich bezpečného užívání. Tiskový rozsah tohoto stanoviska by pak byl velmi značný a přesahoval by možnosti odborného periodika. V případě zájmu odborné veřejnosti je však možné se v budoucnosti k těmto tématům vyjádřit samostatně.

K situaci obecně:

1. SÚIP a OIP kontrolují dodržování povinností stanovených právními předpisy zaměstnavatelům v oblasti bezpečnosti práce, vč. bezpečnosti vyhrazených technických zařízení, k nimž patří rovněž elektrická vyhrazená technická zařízení. Nelze však za vyhrazené elektrické zařízení považovat každé elektrické zařízení. To potom vede k absurdním závěrům, které však se zajištěním jejich bezpečného provozu nemají nic společného, a to nemusí jít jen o elektrické spotřebiče a ruční nářadí.
2. Podle příslušných ustanovení z.č. 251/2005 (o inspekci práce) ze zjištěných a doložených porušení těchto právních předpisů pak OIP a SÚIP vyvozují m.j. sankční důsledky a ukládají opatření k odstranění zjištěných nedostatků.
3. Hodnocení skutečností zjištěných při kontrolní činnosti, vč. případných právních souvislostí je svěřeno příslušným správním orgánům (v tomto případě OIP a SÚIP), které za svou činnost a stanoviska nesou odpovědnost jak vůči správním soudům, tak vůči MPSV jako ústřednímu orgánu státní správy pro oblast bezpečnosti práce.
4. ČSN nemají povahu právních norem, jimiž by byly v úvahu přicházející subjekty zavázány a tedy jejich jednotlivá ustanovení neobsahují právní povinnosti, přestože v některých případech obsahují formulace příkazové povahy – jako „musí“, nebo „je povinen“ ap. Že jsou ČSN obecně zdrojem významných, užitečných a především sjednocujících informací technické povahy a mají mezi odbornou veřejností přiměřenou autoritu je přitom podle názoru SÚIP mimo jakoukoliv pochybnost, kterou je nutno zachovat.
5. Neexistuje žádný důvod domnívat se, že ode dne 1.7.2007, t.j. od účinnosti upraveného textu ČSN 33 1600 a 33 1610 , povinnosti zaměstnavatelů jsou jiné než jak tomu bylo před tímto datem. Změna právně nezávazné technické normy nemůže měnit povinnosti zaměstnavatelů, nebo provozovatelů VTZ. Takovéto povinnosti lze měnit nebo ukládat pouze zákonem.
6. SÚIP a jednotlivé OIP toto své stanovisko vyjádřily opakovaně a zřetelně při různých příležitostech. MPSV a SÚIP zaujímají při výkladu a interpretaci právních předpisů shodná stanoviska.

K situaci podrobněji:

1. Vydavatel technických norem - Český normalizační institut - použil při úpravě textu ČSN 33 1600 a 33 1610 postup označený jako „oprava textu“. Tzn., že žádný ze subjektů, které se jinak k zamýšlené úpravě ČSN vyjadřují, vč. SÚIP, nebyl ze strany ČNI o tomto záměru informován a neměl možnost k němu zaujmout stanovisko. Je zřejmé, že pokud by byl použit při navrhované úpravě obou ČSN obvyklý postup, s vysokou pravděpodobností by stávající nejasnosti nevznikly.
2. SÚIP není doposud znám důvod, proč byl takovýto návrh učiněn, jaké cíle sledoval, proč je úprava textu výše uvedeným způsobem bezdůvodně interpretována a proč byl zvolen způsob změny textu označovaný jako oprava textu.
3. Nad způsobem, jímž byl text obou norem upraven, probíhá z iniciativy SÚIP s ČNI písemná komunikace. Vysvětlení, jehož se SÚIP doposud dostalo, neumožňuje vzniklý problém považovat za uzavřený. M.j. proto, že ČNI měly být poskytnuty neautorizované a podle všeho nepravdivé podklady o tom, že se SÚIP byl takovýto záměr předem projednán a že jej SÚIP podporuje. To se rovněž týká stanovisek Institutu technické inspekce Praha, který jako organizace státního odborného dozoru nad bezpečností VTZ postupuje ve shodě se stanovisky SÚIP a je ze strany SÚIP metodicky řízen.
4. Také některé informace uveřejněné v odborném tisku uvádějí podobně, že před návrhem na úpravu textu obou ČSN bylo toto předem projednáno se SÚIP, který jej podporuje. Tyto informace jsou nepravdivé a jsou v naprostém protikladu se skutečností. Naopak je odbornou veřejnost nutno informovat o tom, že se SÚIP k podobným záměrům vždy otevřeně a nedvojsmyslně stavěl a stále staví záporně a to při všech příležitostech, které k tomu byly k dispozici. Proto jsou takovéto informace o to víc zarážející.
5. Úpravou textu ČSN nemohou být měněny nebo vynucovány změny v postojích správních orgánů k existujícím právním předpisům. Dosavadní obsah určité části diskuse v odborných periodicích však ukazuje, že toto riziko je velmi reálné. Pokud interpretaci a výklad příslušných právních předpisů, jimiž se správní orgány řídí, provádějí zájmová a odborná sdružení, nebo jiné podobné subjekty, jde vždy o stanoviska nezávazná. Základní právní úprava bezpečnosti práce na pracovištích (především z.č. 262/2006 - zákoník práce a z.č. 309/2006) vychází z principu prevence rizik vyhodnocovaných zaměstnavateli, vč. opatření přijatých na jejich odstranění. To je plně vyhovující.
6. Naproti tomu právní úprava bezpečnosti vyhrazených technických zařízení, vč. elektrických, je již několik let nevyhovující a tento stav je dostatečně znám jak odborné veřejnosti, tak příslušným veřejným orgánům. V současné době se MPSV zabývá přípravou nové právní úpravy bezpečnosti VTZ a okruhem navazujících problémů (osoby se zvláštní odbornou způsobilostí ap.). Záležitost bezpečnosti vyhrazených technických zařízení však není pouze věcí MPSV, ale jsou na ni významně zainteresovány ještě další ústřední orgány – např. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, Ministerstvo dopravy ČR, Ministerstvo místního rozvoje ČR, Český báňský úřad aj. Existuje rovněž celá řada dalších subjektů reprezentujících zaměstnavatele, provozovatele VTZ nebo zájmová a odborná sdružení, které vyjadřují svá stanoviska a zájmy. Tento široký okruh zúčastněných subjektů, rozdílný rozsah jejich zájmů a také např. značný technický pokrok posledních let způsobují, že stanoviska vyjadřovaná k problematice vyhrazených technických zařízení jsou značně rozdílná a v některých případech mezi některými subjekty až rozporná. Tím je příprava nové právní úpravy pochopitelně negativně ovlivněna.
7. Pokud stávající právní úprava bezpečnosti VTZ plně nevyhovuje, nemohou být možnými nejasnostmi zatěžováni, ať již administrativně, nebo finančně, zaměstnavatelé nebo provozovatelé VTZ, kteří za jejich bezpečnost odpovídají. Stejně tak není možné používat způsoby, které stávající právní předpisy chtějí interpretovat rozšiřujícím způsobem, jak je někdy Státnímu úřadu inspekce práce navrhováno.